Zde vás budeme informovat o aktuálním dění, o tom, co se stalo, děje i stane. Tento blog by měl sloužit jako takový informační pel-mel projektu Chrti v nouzi a přinášet rozmanité informace o dalších, nejen chrtích, událostech.
Nástěnný kalendář vznikl ve spolupráci se Základní uměleckou školou Vranovská v Brně. Škola v roce 2024 oslavila již 100 let od svého založení. V současné době nabízí vzdělávání ve 3 oborech - výtvarný, hudební a taneční. Focení probíhalo se svolením paní ředitelky Mgr. Bronislavy Schoříkové na zahradě ZUŠ a děti se zde prezentovaly nejen ve svém uměleckém zaměření, ale i dalších mimoškolních aktivitách a zájmových činnostech. zusvranovska.cz
Fotky vytvořil mladý fotograf Pavel Hermann z Moravského Krumlova. Miluje zvířata, pohyb a dobré lidi. Proto zvířata také často fotí. Jak sám říká: "Zvířata nám mnohdy ukazují, co je v životě opravdu důležité. Často nám na naší cestě dělají společníky spoustu let a zažívají s námi šťastné i smutné chvilky." Sám má pejska, křížence středního vzrůstu Buddyho, který mu je skvělým parťákem. Fotografovi patří náš obrovský dík za čas, energii, trpělivost a preciznost, kterou nafocení kalendáře věnoval. facebook.com/hermiphotofotograf
Stolní kalendář jsme opět zaplnili snímky z vašich rodinných archivů. Za vynikající spolupráci na vzniku kalendářů děkujeme grafičkám Pavlíně Tesařové a Leoně Černotové.
Cena nástěnného kalendáře ve formátu A3 je 300,- Kč.
Cena stolního kalendáře ve formátu A5 je stejná.
K ceně kalendáře je třeba připočítat cenu za dopravné a balné, která je ve výši 90,- Kč.
Kalendáře budeme distribuovat prostřednictvím Zásilkovny. Nepotřebujeme tedy vaši doručovací adresu, stačí si níže vybrat výdejní místo, které máte nejblíž a které vám nejlépe vyhovuje pro vyzvednutí balíčku.
zasilkovna.cz/pobocky
Objednávky s typem kalendáře, počtem požadovaných kusů, vaší e-mailovou adresou, telefonním číslem a vybraným výdejním místem
zasílejte na chrtiaukce@seznam.cz.
Objednávat můžete za 3, 2, 1... TEĎ! 🙂
Zde vás budeme informovat o aktuálním dění, o tom, co se stalo, děje i stane. Tento blog by měl sloužit jako takový informační pel-mel projektu Chrti v nouzi a přinášet rozmanité informace o dalších, nejen chrtích, událostech.
Do Španělska jsme se vypravili v pondělí, 4.10. a vrátili se v sobotu, odpoledne 9.10. Tedy na cestě jsme strávili necelých šest dní a ujeli jsme cca 5 400 kilometrů.
Naší trasu zobrazuje přiložená mapka.
Vypravili jsme se v počtu celé dvě osoby (Míla a Lucky), zatímco Terezka byla styčným důstojníkem doma v ČR.
Cílem naší cesty bylo poznat na vlastní oči místa, o kterých mluvíme, místa, z nichž pocházejí naši / vaši chrti, poznat místní realitu. Těžko totiž mluvit o něčem, co člověk sám nezažil. Víme, že některé zkušenosti jsou obtížně přenositelné slovy, naše reportáž bude tedy spíše obrázková. Tak se s námi pojďte podívat.
Pondělí se vyznačovalo spoustou ujetých kilometrů, nocí jsme se projeli až do Francie, kde nás přivítalo pošmourné ráno a předražená francouzská dálnice...
Úterý
A39 na Lyon - to není žádná legrace. Zkuste objet Lyon a nezamotat se. Francouzská logika nám zůstala utajena. Na cestě zpět jsme to už zvládli - spíše silou vůle, než rozumem.
Kolem Rýna už byla cesta zajímavější a bylo na co koukat.
Posunujeme se na jih Francie...
Cílová země - Španělsko
První benzínka (a před ní irský kamion, svět je zvláštní :-) )
Čeká nás ještě dlouhá cesta, dnes musíme dorazit až do Tomellosa. Tam jsme skutečně i dorazili, hodiny ukazovaly 1.15 v noci. Padnout, spát. Po dni a půl stráveném v autě je to poměrně akutní potřeba.
Středa
Tomelloso - městečko v provincii La Mancha odkud pocházejí naši pejsci.
Staré refugio, Tomelloso, Eva Maria a pejsci, mraky pejsků
Perrera, Tomelloso
Trochu s obavami, ale jdeme dovnitř. Eva Maria nás představuje Ramonovi, který toto zařízení provozuje. V této perreře se momentálně neutrácí, protože Eva Maria s přáteli odsud každý měsíc odvádějí pejsky k sobě do refugia. Tam zůstávají, dokud jim Galgos de La Luz a Chrti v nouzi nenajdou domovy.
Další pejsky odvádějí lidé do Socuellamos, kde pomáhají ASPA Friends Germany. Nebýt toho, stala by se perrera opět místem likvidačním.
Nakoukli jsme i do sklepa ke kočičkám :-( (Znáte z jiného článku). Neměli jsme to dělat, padnul na nás smutek. Evu Marii jsme při této příležitosti požádali o předání pomoci pro Marii Jésus, kterou poslali hodní lidé.
Nové refugio, Tomelloso - to se postupně buduje a rozšiřuje. Eva Maria a její přátelé se snaží ze všech sil. Sem se postupně přesouvají všichni psi ze starého refugia.
Lidičkám z refugia v Tomelloso předáváme část pomoci. Radují se, hodně se radují.
Prozatím se v Tomellosu loučíme a odjíždíme do Cuency, která je odsud přibližně dvě hodiny jízdy.
Koukám z okna a přemýšlím, kudy asi běhají "naši budoucí" galgové...
Smráká se, vjíždíme do Cuenca. U nemocnice se potkáváme s Pilar a slečnou Isou mluvící skvěle německy i španělsky. Dávám pusu Benitě, kterou má Pilar v autě. Odjíždíme na předměstí Cuenca do Hostal Isis, kde si s Pilar díky tlumočnici Ise můžeme konečně normálně popovídat
Čtvrtek
Ráno. Pilar nás vyzvedává v motelu a následujeme její auto směrem na předměstí Cuency. Projíždíme více méně průmyslovou zónou, kde se hodně staví.
Nakonec zastavujeme před pozemkem obehnaným obyčejným drátěným pletivem. Štěkot... Kotce se psy, za nimi zděná stavba, dalo by se říci manipulační chodba. Vpravo dvě stavební buňky - kancelář plus sklad dohromady.Vjíždíme autem dovnitř.
Předáváme pomoc, kterou se díky vám podařilo shromáždit. Podívejte se:
Zde na nás čeká Simón, Margy, Black a Delgado. U Pilar v autě čeká Benita, kterou Pilar večer vyzvedla od veterinářky.
Pár fotografií pejsků v perreře:
Vracíme se do refugia v Tomelloso, musíme naložit Kalimu, Graviotu, Reinu a další partu.
Zhruba ve tři hodiny odpoledne máme všechno vyřízeno, všechny na palubě a obracíme auto směr Valencia... Barcelona...
Pátek
Perpignan... Lyon...Mullhause... Karlsruhe.
Malá zastávka; předáváme několik pejsků z Tomellosa našim přátelům Galgos de La Luz.
Potom se na parkovišti dlouze dohadujeme s německou dálniční policií, která nechápe, kdo jsme, co jsme a proč jsme. Vysvětlujeme jim, proč máme auto plné španělských psů, vysvětlujeme, co vlastně děláme a kam psy vezeme.
Projíždějí pasy, svítí psům baterkou do očí (začínám zuřit, ale vím, že musíme zachovat klid), na všechno se třikrát ptají. Rozum ví, že nemají žádné právo nenechat nás odjet, všechno máme v pořádku, zvířata jsou v pořádku, přepravky čisté, misky s vodou na místě...
Toto divadlo trvá hodinu. Potom nám předávají zpět pasy a kynou k odjezdu. V porovnání s tím, co všechno máme za sebou možná nepodstatný zážitek, možná by se vám ale také nelíbil po několika dnech plných stresu strávených prakticky v autě.
Sobota
Nad ránem jsme s vypětím všech sil dorazili na české hranice, na prvním parkovišti děláme pauzu. Hodinka klidu. Trochu pomohla. Vyvenčit pejsky, nachystat krmení, dohlédnout, aby se všichni napili. Jdeme si pro českého turka a párek v rohlíku na benzínku a chystáme se na posledních pár set kilometrů.
Přijíždíme do Vanovic a máme toho docela dost. Rodinky si přijíždějí pro pejsky. Terezka se ujímá papírování.
Dalších pár zachráněných.
Konkrétně: Simon, Delgado, Black, Margy, Benita, Kalima, Graviota, Reina, Camee, Logan a Lilí.
Konec této části příběhu.
V srdci máme ty, kteří tam zůstali.
Nesmíme zapomenout poděkovat všem, kteří nám pomohli cestu do Španělska uskutečnit (zejména zapůjčením auta, klecí, přepravek) a všem Vám, kteří jste zaslali krmení, deky a léky!
MOC děkujeme!
Chtěla bych poděkovat Lucky i Mílovi, že se na tuto cestu vydali, měli jsme jet všichni, ale nebylo by to reálné. Velké díky i všem jmenovaným organizacím - přátelům, kteří tam doslova bojují s tím nepochopitelným systémem a také těm, kteří v to co děláme věří a dodávají nám podporu a sílu..Také rodinkám chrtů v nouzi, kteří už nejsou v nouzi.
Terez
Zde si můžete stáhnout materiály pro propagaci:
Děkujeme :-)