Benitka

Tak konečně. Konečně mám chvilku sepsat taky něco o té naší černé krásce.  Mnoho jsem toho řekla o Beni, o jejich trápeních, drobných krůčcích ať už vpřed či vzad, o tom, jak se pere s novým světem, ve kterém se octla. Ale o Jess nějak nebylo "co psát". A aby nedošlo k mýlce, myslím to v tom NEJLEPŠÍM možném slova smyslu :-)

Jessie, Jess, Jéssa, Jesska, Jessuli, Jessica, ňufka, miminko... To všechno je naše černá kráska, dvou a půl letá greyka Jessie, která je u nás toho času na den přesně tři měsíce. O tom, jak jsme zvládali její příjezd a společné začátky, jste se dozvěděli již dříve zde či tady. Jestli se ptáte, co jsem myslela tím, že o Jessie není "co psát"... Myslela jsem to, že Jessie je grey jak se patří, je spokojená, sžila se s námi během chviličky, připadá mi to, jako by tu byla odjakživa, je veselá, milující a milovaná, je, oproti Benitce, opravdu šťastná! Připravte se tedy - a věřím, že pár z vás se teď uleví - na blog plný superlativů a radostných zvolání a výkřiků :-)

Naše Jéssa je holka do nepohody. Je dobrosrdečná, je vděčná za každý dotek, za každé pohlazení, pomazlení, podrbkání. Nikdy jsem neviděla zvíře, které by vyžadovalo tolik "lásky" (když u nás zvíře "potřebuje lásku", tak to znamená, že se chce tulit :-), pozn. red.), zvířátko, které vás obejme (bez nadsázky) packama a nepustí, dokud "nemá dost" :-) Rozdává pusinky, někdy za to, že jí dáte kus žvance, někdy prostě jen za to, že jste tu s ní a pro ní. Když přijdeme domů, předvede nám, jak vypadá pravá a nefalšovaná radost! Stejně tak se raduje, když přijdeme domů z procházky, je tak nadšená, že jsme zpátky DOMA, že, doslova, přetrpí vyslékání a umývání tlapek a jakmile se otevřou dveře z předsíně a cesta do ostatního domu je volná, tu se Jesska plnou parou vyráží, letí, seč jí síly stačí, přímohleď na chrtí sofa, hupsne na něj a vystřihne parádní raptus :-) "Stele" polštáře, skáče, štěká, trhá polštáře, dá se to jen těžko popsat... A tohle prosím předvádí třikrát denně a šidí to jen málokdy :-) Jess je naše miminko, je cca 2,5 roku stará a je to štěně každým coulem. Je miminkovsky voňavá (nepočítám ovšem její dračí dech, ten se "vůni" vzdaluje na (o)hony), někdy ze spaní "dudlá", je heboučká, bezelstná, je to trouba, slůně. Je divous, i na Benitčin vkus někdy až příliš. Tak příliš, že sem tam musí zasáhnout a trošku jí "postavit do latě". Jsou jako máma a dítě, které jí někdy ale pěkně cuchá nervy :-) Jessie nás ale taky dokáže pěkně potrápit, to jí jde taky moc pěkně. Kromě toho, že je to raubířka a ráda ničí, trhá, škube, kouše... a to cokoliv, co jí cestou  cvrkne do nosu, tak taky našla způsob, jak nás zaručeně během pár vteřin rozpálí do běla :-) A jak to dělá? Téměř profesionálně :-)) Hraje s námi takovou malou hru, pokaždé, když se chystáme jít na venčeníčko. Moc dobře ví, že "je to tady", dříve předstírala hluboký spánek, ze kterého jí nešlo probudit, dnes to dělá mnohem fikaněji. Hrajeme naši oblíbenou hru "chyť si svého chrta". Benitka nachystaná, oblečená, zakšírovaná, Jessie tryskem vletí do peřin a předvádí něco obdobného, jako právě onen ponávratový raptus, k tomu přidá ještě chlapácké poplácávání tlapou nejlépe po rameni toho, kdo se jí snaží přesvědčit, že se jde čurinkat a jinak to nebude :-) Když si jí pak odvedeme do předsíně a začneme ji strojit a chystat, zvolí taktiku "psích očí" a jak to umí snad jen ona, dívá se na nás a chce nám říct něco jako "proč? proč já?!". Když nejsme při výpravě holek a sebe dostatečně pružní a svižní, Jessie začne pobíhat p předsíni a nedočkavě halekat a přešlapovat. Když KONEČNĚ otevřeme dveře, Jess seskočí ze schodů a poodvalí se o pár krůčků dál. A tady končíme :-) Pamatujete, jak jsem psala, že Beni "bejčila" v poli, když se tak moc nechtěla vracet zvenku domů? Teď to dělá Jessie a musím říct, že oproti Jessie byla Beni amatér :-) Jeden malý rozdíl by tu byl, Jessie bejčí "na opačnou stranu", tzn. ne před cestou domů, ale při cestě na procházku. Zaujme svou velmi typickou pózu - nohy zeširoka rozkročené, hlavička sklopená a psí oči vykulené. A nehnete s ní dopředu, dozadu, do strany, nahoru, dolů, nikam :-) Aby ale nedošlo k mýlce, Jessie, když už se rozejde, je venku náramně spokojená, ňufá, loví, hrabe, šmejdí... Jen jde o to, aby se rozešla :-) A k tomu opravdu není lehké jí přemluvit. Obzvláště povedené to je, když spěcháte ráno do práce a v druhé ruce máte Benitku, která pobyt venku miluje a na procházku je "ochotná" jít v kteroukoliv denní dobu. Nedělá to pokaždé, dělala to zpočátku když začlo v zimě mrznout, to jsme přisuzovali její sešroubované nožce, měli jsme za to, že se jí kovová destička s pěti šrouby a cerkláž zkrátka v mrazech prochladí a způsobuje jí to nepříjemné pocity. Pak dlouho nic, na sníh a zimu si zvykla. Jenže teď to dělá zas a nemá důvod, venku je krásně, sluníčko svítí (jojo, jasně, ptáčci zpívají a tak dál)... Někdy jí v takové situaci říkám, že ji prodám. Co prodám, možná bych ji rovnou darovala :-)) Pak se ale nějak domluvíme a vše je ok, doma je pak zase ta úžasňanda a miminko, které nejde nemilovat a nejde se na něj zlobit. Umí to s náma, je to číslo. Ať přemýšlím jak přemýšlím... Nemůžu vymyslet další "zádrhel", který by se týkal naší Jessie. Žádný není, je perfektní :-)  Kočičky v domácnosti zvládla bravurně, i přes to, že je to lovec. Spí s kocourem na jedné posteli, často si je očuchává, dokonce je někdy jen tak olízne :-) Trošičku jiné to je, když ty naše kluky potká venku, tam holt děvče nezná bratra a je to na nás, abychom to ohlídali. Někdy se ale potkají na zahradě a Jess sice vyrazí, ale vrtí u toho chvostem a jde tak nějak "jinak", než když se "chystá" na zajíce. Je sice fakt, že mě napadá, co by se stalo, kdyby kočičák neutekl, jestli by se opravdu semlelo něco nepěkného nebo by včas rozpoznala, že jsou to naši kluci... Nikdy by mě ale nenapadlo to prakticky zkoušet ;-) Co ještě bych měla říct o Jessie? Ráda si hraje, miluje svoje hračky a není den, aby je pořádně nepožužlala. Opravdu ráda papá, stejně jako Beni obzvášť miluje vykrádání kocouřích misek :-) Doma už je to opravdu "její", na zahradě to dává všem patřičně na vědomí, postaví se na terasu a štěká a štěká tím svým VELMI pronikavým hlasem a je jí úplně "buřt", jestli je půl dvanácté dopoledne nebo čtyři hodiny v noci, hlavně ať to každý slyší :-) Jessie je takové naše "domácí štěstí", vděčíme jí za mnohé, včetně Benitčina bytí, protože Benitku vytáhla opravdu z nejhlubšího smutku a deprese. Je to prostě frajerka, bez Jessie by jednoznačně byl náš život o mnoho chudší, i když je to s ní někdy pekelně těžké :-) Jak se zpívá v jedné písničce, Jessica you´re a Lady...  A je to stoprocentní pravda :-)