Lucky Land

I když mne sem tam někdo podezírá z opaku... jsem také jenom člověk.
A i když by to tak nemuselo vypadat: vlastně velmi nerada mluvím.
(Ne, to neznamená, že byste se mi od této chvíle měli bát zavolat.)
Takže zpět - jsem také jenom člověk - a občas mne také věci pěkně vyvedou z míry - a nerada mluvím - ale vím, že my lidé už jsme tak nějak zvyklí sdělovat si věci ve slovech (občas k naší velké škodě), a tak mluvím (píšu), když vám chci něco sdělit.

Napsat tento článeček mi trvalo déle než měsíc, možná porozumíte proč.

Je pravdou, že trpím s každým z těch (nejen) nosatých, kterým se děje bezpráví a bolí mne jejich bolest, občas ale ještě o kapku více.

A tak si přečtěte ten příběh:

27. června v PAWS v Irsku zazvonil telefon. Volal pán z Tipperary, který viděl, jak nějací lidé vyhodili z auta psa a odjeli. Sám měl obavy to nějak řešit, a tak alespoň zavolal. Na místo se vydala Zoe, pečovatelka z PAWS a našla... zuboženou fenečku těžce napadenou svrabem, postiženou vysokým stupněm alergie na bleší obyvatele jejího nešťastného tělíčka... greyhoundku s očima plnýma bolesti. Zoe ji odvezla do PAWS.

Pojmenovali ji: Princess Pippa. Pippa je irský výraz pro princeznu.

Pippa je greyhound. Pippa je dokonce tetovaný greyhound. Podle plemenné knihy bylo tedy možné najít majitele.
Standardní odpověď: prodal jí jako štěně, ne, neví už komu, žádné písemné potvrzení nemá. Konec - zvonec.

(Abyste lépe rozumněli, žádná taková evidence v Irsku není povinná - narozdíl třeba od UK, kde je zákonem ustanoveno, že za greyhounda, tedy i to, co se s ním děje, zodpovídá jeho poslední evidovaný majitel. Existuje něco jako knížečka, do které se při prodeji psa povinně zapíše nový majitel - toto je evidováno a při nedodržení postihováno pokutami, při recidivě třeba i zákazem účasti na dostizích. V Irsku nic takového neexistuje, přitom nic složitého by to nebylo, vzhledem k tomu, že každé tetování je jedinečné. Kde není vůle... není cesta?)

Pippě už se daří o něco lépe - srovnejte fotografie z prvního dne v PAWS a fotogafie nové - z konce července.
Lidé z PAWS jako vždy odvádějí úžasnou práci.

Mně se ale lépe nedaří. Nezapomínám na ni a na všechny další, snažím se přitom neklesat na duchu, věřit, že mraky slunce vlastně jen zakrývají. Člověk by měl vědět, proč dělá, co dělá. Myslím, že to vím.

Děkuji vám všem, kteří to také víte a rozumíte mi.