Dlouho, opravdu hodně dlouho jsme se nikde neozívali. Čas letí jako voda a nemohu ani uvěřit, že jsem nic nenapsala celé 4 roky. Změnilo se toho u nás hodně. Do smečky přibylo jedno (v pořadí třetí) lidské mládě - Zorce je rok a půl. Od sousedů jsem si znovu vzala mnou nalezeného pejska, který bydlí na dvorku. Z bytu jsem musela postupně přesídlit ven všechny kočky, protože jejich chování a frekvence značkování se už nedala snést.
Práce a ktivit mi stále přibývá a potřebovala bych prodloužit den :-)
Pejsci se mají dobře. Amča se stále nesklidnil, raplík to je snad celoživotní. Jen mi trochu zbělal v obličeji a to díky jeho epileptickým záchvatům. V přední operované pacině má na kloubu silnější artrózu, ale držime to zatím, ale do budoucna ho čeká znehybnění kloubu.
A Tommi? Moje láska největší bohužel stárne. Snažím se pomalu připravovat na nejhorší, ale nejde to. Přede dvěma lety jme měli veliké zdravotní komplikace - rozepíšu se v samostatném článku - a je to 3 týdny, co mi zase začal ochrnovat na zadní nohy a viděla jsem to už nodně špatně, ale díky bohu to zvládl. Už to sice není žádná hitparáda, ujde toho opravdu málo, oproti tomu, co byl zvyklý, ale nevadí. Venčím ho samostatně (trošku se více nalítám, ale to se v tom kalupu ztratí) a ujde tak 400 metrů a má toho plné kecky, ale ujde, což je důležité. Hlídám každou nerovnost, do které by mohl šlápnout, aby se mi nezkácel, ale statečně to zvládá. Teď jsem ho začala pouštět i navolno. Kousek za domem je pěkná cesta, která končí oplocením a menší loukou. Sousedi tam chovají husy, kachny a kozi, takže děti tam rádi chodí a dívají se na ně a Tommi si to tam trošku očichá a poťapká a je z toho strašně nadšenej a spokojenej. A já jsem ráda, že mu to dělá radost.
Přeji krásné dny a ozvu se (a nebude to snad zase naž za 4 roky
)
