Zveme Vás na VELKÝ CHRTÍ SRAZ 2021

3. - 5. 9. 2021
Autokemp U letadla, K Hrázi 515, 538 07 Seč

Ubytování ve dvoulůžkových, třílůžkových a čtyřlůžkových chatkách nebo pokoje v hlavní budově. Stravování – na výběr plná penze či polopenze.
www.autocamp.estranky.cz
Ceny ubytování
Objednávejte přímo u pana Frisse, telefon: 739 730 732, autocamp.friss@seznam.cz.
Příjezd na sraz je možný již v pátek od 16 hod. Těšíme se na vás!
Máte-li dotaz, prosíme, pište na náš mail.
 schovat zprávu  / (nezobrazovat zprávu)
 
 
Loading Translate
 EN
adopce chrtů chrti v nouzi
pejsci blogují blogy pejsků

Tommy a blázen Amča

(Autor blogu: Zuzík | Zobrazit přehled článků blogu)

Naše začátky

článek ze dne: 23. 10. 2012
Již kdysi dávno jsem slíbila, že založím blog svým pejskům. To chrti v nouzi začínali a pořád jsem neměla čas a pořád. Né, že by tomu bylo jinak dnes :-) Ale ti moji mišáci si to zaslouží a jak určitě všichni víme, někdy je potřeba si o našich láskách popovídat.
Před dvěma a půl lety jsem si adoptovala Tommyho (greyhound z Irska). Dodnes blahořečím Lucky, že pomohla s jeho příjezdem. Nebylo to jednoduché, protože měl v Irsku autonehodu a velice se bál jezdit autem a transport by nemusel přežít, ale díky péči a nácviku, se to povedlo a opravdu mi to změnilo život. Tak do naší rodiny (měla jsem tehdy rok a půl starého synka Bena a 4 kočičáky) přibylo toto nohaté stvoření, které mělo trochu pověst zabijáka koček. Dnes má své kočky moc rád, jsou prostě jeho. Musím říci, že začátky nebyly jednoduché a to bylo telefonátu Lucky, jak na kočky a tak. Byl to hlavně můj strach, ale jakmile jsem s zařekla, že se to vlastně zvládne, tak se to zvládlo. Jako u všech nových adopťáčků, to chce čas, klid, pohodu, trpělivost a pochopení. Moje kočky mi také už odpustili za to, co jsem jim to domů přitáhla a jsou s Tommym v pohodě. Musím se přiznat, že je to moje největší láska :-) Tommy se naučil i sám hopnout do kufru auta, což byla pro mě obrovská radost. Nedá se říci, že má jízdu autem rád, je to pro něj zlo, ale dá se. Naštěstí zase tolik necestujeme a sem tam cesta ke tchýni se zvládá. Sice stresíkuje celou tříhodinovou cestu (vždy je mi ho šíleně líto) a celou cestu prostojí, ale pak když vyleze, je v pohodě.
Jak manžel říká, je to takový jelimánek. Je naprosto nekonfliktní k ostatním pejskům, je přátelský a je to mazlík. Ostatně jako každý adopťáček.
Půl roku po Tommově příjezdu přibyl do naší smečky italský chrtík Amin. A nastal neuvěřitelný kolotoč. Já chtěla druhého psa, manžel ale že dalšího velkého ne (jak trpce litoval a lituje dodnes :-) ) a na jedné výstavě se mu zalíbili italáci, ale už si o nich nic nezjišťoval a já také ne. Jednou se naskytla příležitost, pomoci malému ubohému na kost vyhublému stvoření, kdy se ani nevědělo, zda je to italáček či vipet a tak jsme neváhali a Amča byl doma. Už tehdy to byl hopsal a to ho nikdy neopustí, stejně jako pažravost :-) Tommy z něj teda moc nadšenej nebyl, protože ho chtěl Amča pořád obsakovat a pak začal na kočky a bylo roznodnuto. Půjde na kastraci. Musel se nejdříve ale vykrmit, aby vůbec mohl jít na zákrok. Nicméně jsem ho vypiplala. Zjistila jsem, že je alergický na oves - jeho průjem byl šílený a hlavně všude po bytě. S malým dítětem to byl doslova záhul a savo jen lítalo. Pak dostal svůj první epileptický záchvat, kdy to bylo opravdu šeredné a já hlavně nevěděla, co se děje. Teď už je v pohodě, bere léky a záchvat měl naposled, co jsem si převezla dcerku z porodnice (a to už je skoro rok a půl).
Po kastraci se Amča trochu srovnal, alespoň nechtěl vše obskočit, ale problémů stále zůstávalo dost. Došlo to až tak daleko, že jsem se ho chtěla vzdát. Bylo to šílené, ráno všude louže, hovínka atd., atd. a neustálý boj o to, že on tu opravdu šéfovat nebude. Byla jsem z něj vyčerpaná. Pak se mi ale ozvali úžasní lidé (díky Moniko a Katko) a mooooc pomohly. Poradili mi, jak na něj. A pomohlo. Pořídila jsem mu na noc klec, kde má svůj pelíšek. Přes den má otevřeno a v noci se zavírá. Problém s tím nikdy neměl a stačí zavolat: Ami, spinkat! a už utíká na místečko.
Sice si čas od času musíme vyjasnit, že šéfem tu jsem já, ale už to není taková hrůza. Musím ale přiznat, že Amča mi dal takovou školu a lekci, jak se má člověk ve smečce chovat, jak si zajistit postavení vůdce smečky a jak si prostě upevnit sebevědomí, že mě hned tak něco nerozhodí. Musím ale konstatovat, že Amče je a stále bude "bláznem", ale je můj :-) Teď se sice začíná podobat kouli a s chrtíkem toho moc společného nemá, ale on dokáže vybufetit neuvěřitelné a moje snaha o úbytek hmotnosti zatím prohrává. Takže mě nezbude nic jiného, než přešít všechny jeho oblečky, aby mu nebyla zima.
A co Tommy na to všechno? Vždy mě dojímá tím svým pohledem - To sis ale přivedla domů magora, co?! A manžel lituje, že mi nepovolil druhého greye.
 

Komentáře k článku

marta
(marta, 23. 10. 2012)
Váš příspěvek je ...úžasný :-). Obdivuji Vás, co všechno a s jakým přístupem jste zvládli. Je to přímo názorný návod, jak překonávat problémy a také příklad pro všechny, kdo nad něčím v životě pofňukávají (zahrnuji do toho i sebe :-) ). Přeji celé Vaší rodině hodně štěstí a pohody v životě, italáčkovi další zklidnění (to snad s věkem, přece jen, trochu nastane) a Tommíkovi pevné nervy :-). Těším se na nějaký další příspěvek od Vás!
 
dagmar k.
(dagmar k., 23. 10. 2012)
Tak to je neco. Jste statecna.
Vzdycky rikam,ze vetsi pes je proste vetsi pes. Bere zivot s nadhledem. Muj muz se kdysi psu bal a jedine co chtel pripustit,byl jorksir. A ted je rad,ze se nechal ukecat na greyhounda.
At se Vam vsem dari.Preji i nadale pevne nervy.
 
Jana S
(Jana S, 23. 10. 2012)
Dvě děti, dva psíci....velmi povědomá situace:-) I já se přidávám k obdivu, jak jste všechno zvládli....ono to opravdu není jednoduché, když se z koberců věčně něco stírá...ať po psících, nebo dětech:-) A Váš přístup je opravdu ukázkový. Nebojíte se přiznat, že jste toho měla dost, i to vyčerpání chápu, ale bojovala jste, hledala jste radu a řídila se jí...Moc Vám přeji už jen samé pozitivní zážitky a spoustu radosti s tou velkou smečkou....a jen tak bokem...bavilo by Vás to vůbec, kdyby všechno šlo jak po másle:-)))))))?
 
Zuzík
(Zuzík, 23. 10. 2012)
Děkuji, děkuji :-)
Jani, je fakt, že by to nebylo ono, kdyby to šlo jako po másle, ale ten Amča by mohl být klidnější, alespoň o píď.
A ohledně Amči si bohužel nemyslím, že se věkem zklidní. On má prostě takovou povahu a hodně špatných věcí za sebou. Jen co vyšetřím trochu času mezi dětmi, smečkou a pečením (doma peču chleba a pečivo a stalo se to mou vášní), tak o něm napíšu více.
 
Lucky
(Lucky, 23. 10. 2012)

Ahoj Zuzanko, moc ráda Tě zase čtu Smile


Při této činnosti člověk zažívá to dobré i to velmi ošklivé notnou měrou, od lidské slabosti i hlouposti, až po hrdinské činy. Jsem ráda, že existují lidé jako Ty, dává mi to naději. ♥


Posílám pohlazení celé rodince.

 

Napsat nový komentář

nadpis komentáře:
vaše jméno:
ochrana proti spamu: (napište prosím správný součet čísel) 7 plus 8 =

 

Další články v blogu

1) bez nadpisu

Dlouho, opravdu hodně dlouho jsme se nikde neozívali. Čas letí jako voda a nemohu ani uvěřit, že jsem nic nenapsala celé 4 roky. Změnilo se toho u nás hodně. Do smečky přibylo jedno (v pořadí…
obrázek 6832
obrázek 6833
 
(21. 06. 2016 | žádné komentáře) zobrazit článek

Aktuálně

Chrti v nouzi
materiály na podporu adopce

Zde si můžete stáhnout materiály pro propagaci:
chrti v nouzi
Děkujeme :-)


Chrti v nouzi děkují za péči a podporu MVDr. Ivo Hylákovi a jeho týmu
Vyvet


Program adopce chrtů ohrožených smrtí nebo strádáním v zemi jejich původu (greyhound a lurcher)