Sunny (slečna Chanel)

Ahoj, jmenuji se Sany a dnes je to rok, co jsem přijela do nového domova. S páníčky Honzou, Emčou a Adélkou ( jejich štěně ) bydlíme v málém, ale útulném bytě. Když si mě poprvé přivezli, byla jsem tuze unavená z dlouhé cesty. Ale oni mě každou chvilku brali ven. Asi měli strach, že jim doma udělám loužičku nebo hromádku. Je přece jasné, že si neudělám binčus v nové boudě. Dodnes jsem jim doma nic neroztrhala, ani nezničila. A tak časem pochopili, že jsem možná čistotnější než oni…..to byl vtip . Nejradši mám malou Adélku, je s ní pořádná sranda a dělí se se mnou o piškoty. Panička čeká další štěňátko, moc dobře to cítím. Mezi kamarády se štěká, že když jsou lidi úplně prťaví, tak neuměj chodit…..divný co? Taky tady mám spousta psích kamarádů. Ze začátku, se semnou nebavili. Prej mam dlouhej nos a jsem divně hubená. Tak jsem na ně vrčela. Ale pak mě viděli běhat a to jim spadla čelist…..,někteří byli chvíli uražený- to když jsem vždycky doběhla pro aport dřiv než oni. Na konec jsme se skamarádili a jsem moc šťastná, když je někde potkáme na procházce. Horší to bylo s kočkama. Mam je tak ráda, že bych je láskou všechny snědla, ale páníčci na mě křičej a nadávaj mi. Jako kdyby nevěděli, že taková čerstvě chycená kočička, to je věc. Teď už je poslechnu a nechávám číči napokoji. Ale stejně když nějakou vidím, tak se celá třesu, ale už je nechávám být……… Jenže je tady jeden místní kocour a ten mi teda nedá spát. Jmenuje se Bárta, prej podle nějakýho politika nebo co a ten mě teda provokuje. Vždycky když ho potkám, tak se přede mnou promenáduje a já si nemůžu pomoct. To je ve stručnosti asi vše podstatné, Vánoce se blíží a tak se na ně musím ve svém pelíšku pořádně vyspat. Tak že zas za rok. Na závěr prosím omluvte můj pravopis, za rok se to nedá všechno naučit .


S pozdravem pravou přední tlapkou Sany.