Nástěnný a stolní kalendář
Chrti v nouzi pro rok 2022!

Nadešel čas spustit prodej nástěnného a stolního kalendáře Chrti v nouzi pro rok 2022.
Autorem snímků v nástěnném kalendáři je tentokrát Roman Juříčka. Snímky byly pořízeny na řadě zajímavých míst - hrady Šternberk a Bouzov, zámek Plumlov, v Olomouci pak Kostel sv. Mořice, Parkánové zahrady, Klášterní Hradisko a Svatý Kopeček, Přerovské městské hradby a Dominikánský klášter v Českých Budějovicích. Tímto bychom rádi poděkovali všem, kteří umožnili pořízení snímků na těchto jedinečných místech České republiky.
Stolní kalendář jsme opět zaplnili snímky z rodinných archivů adoptivních rodičů.

Cena nástěnného kalendáře ve formátu A3 je 300,- Kč. Cena stolního kalendáře je stejná.
K ceně kalendáře je třeba připočítat cenu za poštovné a balné, která je ve výši 75,- Kč

Zasíláme přes Zásilkovnu.
OBJEDNÁVKY S TYPEM KALENDÁŘE A POČTEM KUSŮ, s vaší e-mailovou adresou, telefonním číslem a vybraným výdejním místem Zásilkovny (https://www.zasilkovna.cz/pobocky) zasílejte na e-mail chrtiaukce@seznam.cz.

 schovat zprávu  / (nezobrazovat zprávu)
 
 
Loading Translate
 EN
adopce chrtů chrti v nouzi
pejsci blogují blogy pejsků

Sue - Zuzka

(Autor blogu: Tassa | Zobrazit přehled článků blogu)

Sue po týdnu - střídavě oblačno

článek ze dne: 25. 12. 2010

Zdravíme všechny chrťáčky přivezené 18.12. a samozřejmě i dřív a myslíme na i ty, kteří ještě  nemohli přijet.


Během týdne se z irské Sue stala česká Zuzka, přes moje protesty se to už v naší rodině chytilo. Zuzce je to jedno, protože neslyší stejně na žádné jméno. Bohužel u nás není situace tak úplně růžová, jak píšou některé z ostatních rodinek. Sue je v něčem úplně úžasná, ale problémem je zejména sžívání s naší dosavadní smečkou. Napíšu co se nám daří a co ne a budu moc vděčná za jakoukoli radu:


Tak nejprve co se nám podařilo a daří:


- do schodů se Zuzka naučila chodit už první noc, pořád je sice ještě nejistá a různě se motá, ale už chodí sama


- na vodítku úplně úžasná, no problem (běhat na volno jsme ještě nezkoušeli, protože naše zahrada k tomu není úplně ideální - Dak, kočky, a i když všechny zavřeme, pod sněhem je spousta nástrah, bojíme se zranění)


- doma jenom jediná hromádka asi druhý den, vypadá že čůrání a kakání nebude problém


- ve středu 22.12. byla Zuzka asi 6 hodin sama doma (teda s Bekinou a s rádiem), bála jsem se co bude po návratu, ale naštěstí doma se nic nezměnilo - do pelíšku si nosí zásadně všechny boty od papučí po pohorky a taky Bekinin obojek, svůj postroj a vodítka - nic jiného. Zatím rozkousala jenom svůj košík a šňůru od počítače, ale bylo to divné - nevím proč - prostě jde jen tak kolem, chňapne po šňůře a už je to, z těch dvou případů jsem nepochopila princip, proč a kdy a jak a co ... zřejmě to nijak nesouvisí  s věcmi, které si nosí do pelíšku.


- ve čtvrtek 23.12. Zuzka strávila celé dopoledne asi s 20 dětmi v 1 místnosti, a vypadá, že lidi, děti a jakýkoli řev, rachot, jekot a šrumec ji nechávají naprosto klidnou


- papá všechno, hrozně hltá, průjem jenom 1x (asi něco nepozorovaně z odpadkového koše nebo z kuchyně?)


- všichni ji obdivují, jak je krásná, ale to není to nejdůležitější


A teď ty slabší stránky:


- Bohužel Zuzka nereaguje na jméno ani žádné povely (to se snad časem spraví)


- šílená žravost, vymetání odpadkových košů i čehokoli nestřeženého, naprosto důsledně, a to i ve chvíli, kdy nedojí vlastní granule - ale to je taky řešitelné, že jo :-)


- Dak Zuzku zatím v klidu očichává venku (navolno jsme je k  sobě zatím nepustili), ale doma po ní už 2x vyjel. Bohužel poprvé to bylo ve chvíli, kdy se kolem ní nečekaně mihla kočka, Sue se za ní vrhla, byla na vodítku, takže neměla šanci, ale lekl se Dak, a ten zase vyjel po Sue. Podruhé po ní vyjel, když ležel v předsíni a jenom jsme se Zuzkou chtěli kolem něj projít ven. Výsledkem je, že Zuzka už kolem něj odmítá projít, bojí se ho. Naštěstí Dak bývá vevnitř jenom na noc, tak se snažím, aby se už uvnitř domu nepotkali. Odmítám riskovat. Na druhou stranu, vím, že se alespoň občas musejí setkávat, aspoň venku, aby si na sebe aspoň trochu zvykli. Škoda, že Dak se odmítá venčit (chodit na procházky), což by byla nejlepší příležitost.


- největší problém je s kočkama, když jsme přišli poprvé domů, Zuzka si jich ani nevšímala, jen se vrhla po odpadkovém koši hned za dveřmi, to se však změnilo ve chvíli, kdy na ni jedna z koček (mimochodem úplně zbytečně) zasyčela. Od té chvíle po nich Zuzka úplně šílí, když kočku vidí, je úplně napjatá jako struna, klepe se, kňučí, vzpíná se na vodítku a jen jen po ní skočit. Samozřejmě ji mám vždycky na vodítku úplně nakrátko a když ji dost dlouho důrazně hubuju, "fuj" a nesmíš", nechá se odvést pryč, ale když kočku vidí příště, opakuje se to samé. Samozřejmě jsem si četla příručku, jak seznamovat chrta s kočkou, ale ať mi někdo poradí, jak mám nechat psa, aby se ke kočce přiblížil a očichal ji a zároveň nechat kočce vždy možnost, aby měla kam utéct? Naše kočky k dobrovolnému seznamování chuť nemají, kromě toho při Zuzčině pokusu o přiblížení se syčí, prskají a tlapkama sekají a jak to jde zdrhají (se jim ani nedivím). Taky jsme vyzkoušeli plyšovou kočku na baterky, kterou mají naše děcka, ani nijak zvlášť zdařilá není (velikost tak 3 měs. kotěte?), ale když jsme ji před Zuzku jen tak vypnutou postavili, tak po ní hned skočila a už ji držela za krkem a kousala. Když jsme ji pak zapnuli (trochu jako že chodí, no chodí je silný slovo - hýbe se - a mňouká), Zuzka se mohla zbláznit, radši jsme vypnuli, schovali a už znovu nezkusili, ale už mám jasnou představu, jak to chrti s těmi kočkami "dělají". Já vím, že je to teprve týden, ale připadá mi, že Zuzka jako by chtěla poslechnout, zdá se mi že chápe, co znamená "fuj" a "nesmíš", ale prostě se nemůže ovládnout. Bojím se, jestli tohle jde v psovi "překódovat". Co když patří Zuzka mezi ty z chrtů, které to nikdy nepřejde a nikdy si na kočky nezvykne? Když si čtu zprávy od některých jiných rodinek, jak si jejich chrtíci na jejich kočky během týdne relativně zvykli, říkám si - co děláme špatně? Nebo jsou případy, kdy je to prostě dané a nedá se s tím hnout?


- dneska mi Zuzka vzala poslední pevnou půdu pod nohama, jediná moje 100% jistota byla Bekina, byly spolu v pohodě. Dnes spolu ale ležely na posteli, po chvíli Beki slezla, donesla si hračku (původně ji sice dostala Sue, ale ta si chudák ani hrát neumí, zatím si s žádnou hračkou ani nezkusila hrát, tváří se, že je nevidí, k žádné si ani nečichla, ačkoli jich tu máme plno, a pískacích se bojí) - teda Beki si umí hrát jenom tak, že má různé hračky s "lany" a přetahuje se s námi o ně - a já jsem se s ní o tu hračku začla přetahovat, v druhé ruce jsem měla vodítko Zuzky, která ležela na posteli (trénujem ji tak na ty kočky - ale ony do obýváku stejně ani nepáchnou, když ví, že je tam Sue) - no a Bekina u toho přetahování tak jako vrčí, ale to není stejné jako "normální" vrčení, je to spíš takový chrochtání, ale podobný vrčení, no a Sue se po Beki vrhla, nevím, jestli ji rozčílilo to "vrčení" nebo to, že jsme se s Beki přetahovaly těsně Zuzce před čumákem nebo jestli tu hračku mohla považovat za svoji, přestože si jí od předvčerejška ani nevšimla ... možná prostě jen nepochopila, že si tak Beki hraje... nevím, jak jí to vysvětlit. Naštěstí Bekina ustoupila a Zuzku jsem držela na vodítku, ale být obě navolno, asi by se porvaly. Dostala jsem strach, tak jsem radši všechny hračky uklidila, ale nevím, přece nemůžu Bekině zakázat si s nimi hrát jen kvůli Zuzce...?


No, možná jsem na něco zapomněla, ale to nejdůležitější jsem určitě napsala. Prostě poslední týden řešíme jenom důsledné zavírání všech dveří, střežíme a oddělujeme zvířata, aby se nestal žádný "průšvih". Sice to jde nějakou dobu vydržet, bojím se ale, se 3 dětmi, že to jednoho dne neuhlídám a někdo pustí někoho někam, kam neměl, a neštěstí bude hotový.


Já vím, že tato zpráva nevyzní moc optimisticky, přesto bych nechtěla, aby z ní někdo získal dojem, že se nesnažíme a vzdáváme to, my bojujeme ze všech sil a chceme doufat, že se vše časem srovná, už proto, že Zuzinka je totální mazlíček, a to jak s námi dospělými, tak i s dětmi. Kdyby to bylo naše jediné zvířátko, tak na "ňuhňání" značka ideál. Jenom mě občas přepadají takové chmury.


Richterovi & smečka


 


 

DSC05468
foto: DSC05468  
DSC05466
foto: DSC05466  
DSC05467
foto: DSC05467  
Sue_mezi_darky
foto: Sue_mezi_darky  
DSC05471
foto: DSC05471  
Beki
foto: Beki  
 

Komentáře k článku

GAMGABB
(GAMGABB, 25. 12. 2010)

Zdravím,


určitě Vám víc poradí zkušenější, já se snad pokusím vlít jen trochu optimismu. Máme naši Bayu nyní Berry téměř měsíc. Po prvním týdnu jsem si také připadala jako v Jiříkově vidění. Žádný zde popisovaný klid , chrtík milý, něžný, pospávající na gaučíku se nekonal. Naši dva pesani se Berry báli jeden se strachy klepal a byl u mě přilepený jako klíště, druhý z toho samého důvodu ostře vyjížděl při jakémkoli střetu bližším jednoho metru. O kočkách  a jiné zvěři nebudu ani mluvit. Reakce na jméno, a vůbec na jakýkoliv pokyn zpočátku nulové. Berry toužila jen po pobytu venku , ničení všeho co ji přišlo do cesty .....Chce to ale čas, dnes slyší na jméno, nereaguje úplně vždy , ale snaží se. Soužití smečky jsme řešíli náhubkem . Zklidnila se tím a nemohla je kousat , tím se kluci osmělili a postupně se víc než krásně spřátelili.Kočky u nás zatím neřešitelné, naštěstí nežijí doma , pouze venku a tam si zatím poradí útěkem. Náš problém je naopak od Vás, pobyt doma, za naší nepřítomnosti. Berry je skutečně devastační četa, otevře si všechny dveře a žádná překážka není nepřekonatelná, tak že škody jsou poměrně značné.Jak vidíte, každý má nějaký problémek. Ale čas a trpělivost je asi jediná možnost. Určitě neoddělujte pesany , to je krok  k ještě horší situaci. Pokud ti stávající respektují Vás , podpořte je v hierarchii smečky a Zuzce dejte najevo kde je její místo.


Přejeme úspěšné zžívání a věřte, že týden není NIC. A ty krásné příspěvky těch šťastných lidiček, kteří mají doma andílky si neberte tak k srdci. I z té vaší a naší určitě jednou budou také

 
Marta
Nic není jen růžové
(Marta, 26. 12. 2010)

Dobrý večer,


hlásím jako jedna z těch, kdo tvoří ty příspěvky plné nadšení novým pejskem. Nenapadlo mě, že by to někdo mohl brát tak, že bychom snad neměli co řešit. Tak to není. Jen ty problémy nepovažuji za neřešitelné, nebo snad i rádi problémy překonáváme a máme pak radost z úspěchu.  


Chci tedy jen přidat pár myšlenek, které mi prošly hlavou po přečtení vašeho příspěvku. Také bych se neodvažovala nějak radit, jen chci sdělit, jak to bereme my. V našem blogu se dočtete samou chválu, dalo by se říci jásot Laughing,  a není to nadsázka, já to tak opravdu cítím. Ano, jistě, protože to, co bych byla považovala za problém, by bylo například: soustavná nečistotnost, bezdůvodná a stálá agresivita vůči našemu nebo jiným psům, rozsáhlé ničení věcí nebo hlasité a neustálé kvílení, když pes zůstane sám. Ale možná ani to ne, v tom prvním týdnu. Mám tedy obrovskou radost, že nic z toho jmenovaného se takto neděje. Já to zvířátko, které absolvovalo takovou cestu, v této roční době, a bezprostředně poté se chová v podstatě normálně, ze srdce obdivuji (až se mi chce plakat, když si představím, co se v těch jejich hlavičkách mohlo dít, vždyť oni nevěděli, že jedou ke štěstí).


 Máme doma také druhého psa, belgického ovčáka malinois, psa s temperamentem, energií a činorodostí, která je opravdu na hranici snesitelnosti. I od zkušených kynologů jsem slyšela "maliňáka do bytu? To je bláznovství" . Kdo to nezkusil, neví, a když někdo říká náš pes je také temperamentní, můžu se jen usmát. Ale, přes všechno, co ani nebudu líčit, celé skoro dva roky, co ho máme, vnímám především jeho dominantní klad, kterým je obrovská radost ze života, neustálé veselé jiskřičky v očích, neutuchající dobrá nálada (NIKDY ještě neměl náladu špatnou, a tu dobrou prostě šíří kolem sebe).


·                   K němu jsme si vzali Corriho, byl velký otazník, jak to bude dopadat. Také nastaly okamžiky, kdy nebylo všechno ke chvále, maliňáček považuje kastrovaného psa spíš za fenku, na jednu stranu je to dobře, nemá sklon se nad něj vyvyšovat, ale někdy se o něj prostě více zajímá, chrt se po něm první den několikrát trochu ohnal, když ho nadšeně očichával a lezl mu  a slinil i na jeho nový pelíšek. Ale takové reakce, že někdo po někom vyjede, bych také neřešila oddělováním, to je cesta, která nikam nevede. Vždyť o nic nejde, oni se nechtějí sežrat, jen jeden druhému říká "nech toho". V takové situaci je stačí důrazně okřiknout (u nás to bylo ve smyslu "ty ho neotravuj a ty přestaň chňapat, a to myslím vážně"), a máte-li u nich trochu autoritu, poslechnou. U vás bych tedy především okřikla vašeho pejska (je to kluk?), něco ve stylu "co děláš, ty blbče, dyť je to čuba" (promiňte, tak by to asi nejpřirozeněji Yell  znělo ).


·                   Já už nechci dál mentorovat, jen vás ještě potěším, vážně si nemyslete, že jste v tom sami, ti naší noví pejsci se zřejmě chovají velmi podobně:


 - Corrigan je také velmi žravý, zrovna teď večer jsem se smála tomu, že o pár ulic dál viděl před třemi dny nějaký zeleninový (!) salát na chodníku, mezitím napadl a umrzl nový sníh, a on tam ten salát stále hledá Tongue out . Nakukuje do všech restaurací, táhne odtud asi vůně jídla. Kouká i na lidi, kteří si něco nesou, aby mu dali. Byl doma sám a nic nezničil, ale stáhl si kabelku, otevřel a z pytlíku vybral odměnky (pamatoval si, že jsem je měla předtím na procházce). Na tom ale přece nic není, to není žádný problém, vždyť to není plyšák, asi někdy zakusil hlad a toto je toho následek. To časem přejde, ten vlček (foto ve vánočním Corriho blogu) byl nalezenec, a zpočátku žral na zahradě švestky i s peckami, doma pozřel vajíčka i s futrálem, asi rok jsme nemuseli zametat, protože luxoval jazykem každý drobeček, co našel. Takové aj. příhody jsme měl v prvním roce, a následovalo 13 dalších, kdy by ho nic z toho už ani nenapadlo. 


 - O Corrim se také nedá říci, že by  v prvních dnech slyšel na jméno. Vždyť byl v útulku. I když myslím, že podle videa, které je na webu, se tam o psy starají dobře, nikdo si se psem soustavně nepovídá, tak jako to děláme my. Jak by tedy mohl slyšet na jméno, které zřejmě dostal až tam, a možná jím byl osloven jen několikrát v životě? To se naučí, a velmi rychle. Stačí ho oslovit pokaždé, když mu chcete dát něco k jídlu. Corrigan už tedy slyšet začíná.


 - Navíc, přece jen, chytrý pes, na kterého od štěněte mluvíte, rozumí pak mnoha slovům. Ale, vždyť do této doby na naše pejsky nikdo nepromluvil česky. Řeknu-li mu chlácholivě nebój, vnímá to jako good boy, tak je to v pohodě. Když ale řeknete, pojď, pojď sem, ke mně, není divu že se tváří hloupě nebo netečně, a pravděpodobně neposlechne. Neví, co to říkáte. Zkusme si představit anglické dítě ze sirotčince ve stejné situaci.


 - Corri  si také nehraje, absolutně s ničím, ani s balonkem. Nevím, zda je to chrtí vlastnost, nebo důsledek toho, že si s ním nikdo nikdy nehrál, spíš myslím to první. Má to ale jednu velkou výhodu, on tudíž bezúčelně s ničím nemanipuluje, nic neokusuje, nic nepřemisťuje, takže nemá ani sklon ničit věci (pokud nejsou k jídlu J ). To ale není problém, přece když si nechce hrát, tak ať si nehraje, proč by to mělo vadit? Tam bych právě viděla ten důvod, proč Sue po Beky vyjela, ona nezná tu přetahovací hru, a vrčení považovala za hrozbu pro sebe. Pokud jen vyjela, to nic není, jak jsem psala, okřiknout a neoddělovat, zejména když už se předtím snášely dobře. I děti na pískovišti se poškorpí…Beky si bude dál hrát, samozřejmě jí neberte hračky, Sue si na to zvykne, jen to prostě neznala. Psi jsou ještě mnohem chytřejší, než se obecně soudí.


 - poslední: Corri zatím odmítá nechat se něco učit (sedni apod.) Není nijak vystrašený, ale při sebemenším náznaku, že bychom po něm něco chtěli, se lehce přikrčí a odchází si okamžitě lehnout. Nevíme, co má za sebou, a tak počkáme. Třeba to odezní. A když ne, nevadí, nemusí to umět.


Shrnu to ještě – my také máme nějaké, no, ale stejně, musím to nazvat problémky. To si sedne, to přejde, bude to dobré, zvyknou si, zvykneme si všichni. Vybírejte si to kladné a těšte se z toho.


Promiňte, že jsem se tak rozepsala. Ještě dodám – máte-li k tomu všemu ještě tři děti, obdivuji vás.        


Zdravíme vás i vaše pejsky! Držme si palce vzájemně.


 


·                    


 

 
GAMGABB
(GAMGABB, 26. 12. 2010)

Moc krásně to paní Marta napsala. Také jsem přesvědčena, že každý zde spíš popíše ty pokroky a to krásné co nás s pejsky potkává, a přitom možná každý má i ty složitější chvilky, at  už je to divokost a ničení , nebo naopak bázlivost a podobně. Ale je dobré psát i o problémech a jejich řešeních, určitě to mnohým z nás pomůže , poučí. Snad každý den si doma při různých situacích říkáme co se té naší španělské holčičce honí hlavou a snažíme se ji pochopit a porozumět. I přes všechny nesnáze které překonáváme je opravdu úžasná a den ze dne je vše lepší . Je to opravdu něco jako zázrak, že pejsek , vyrůstající v takovém prostředí se za měsíc začlení do života rodiny jako by v ní byl odjakživa. Náš problém je ničení věcí , ale chápeme to tak, že jednak samota je zlá a musí se ji učit a jednak jde o mladou fenku a štěňata prostě občas něco zničí. Hlavní je , že se vše zlepšuje. Takže čas, trpělivost, láska, ale také se nebát zasahovat i přísně a dát jí pevné místo ve smečce a důvěru ve vaše vedení a zázemí.

 
tereyska
(tereyska, 26. 12. 2010)

Přečetla jsem si Vaše radasti i starosti, musím říci, že po týdnu je Sue opravdu úžasná holčina. Osobně jsem s Blackym řešila vše od začátku -  ani jsem to nebrala jako starosti, ale ukazování mu jak se žije a bude u nás žít, vše co bylo pro něj nové. Schody u nás byly problém větší a delší, měl oteklé nohy, močení a kálení jsme museli také naučit postupně nám to šlo až na jedničku :-), žil v kotci a tak něvěděl, že doma nééé. Několik nocí nám prochodil a něvěl kam si má lehnout a všeho se bál, jakýkoliv zvuk byl problém a lekání se, povětšnou jsem se snažila ně to moc nereagovat a nechlácholit jej, pouze vždy klindým tónem Blackymu říci, že je vše v pořádku. Tedy nebránit je před všemi zvuky i když mají strach, spíše je nechat zvykat.. Ty zvuky a se stanou součástí jejich života, ne za týden, ne mnohdy za měsíc, je jen na nás kolik jim chceme dát času a tak je to se vším. Blacky takéodmítal byl sám doma, zničil koberce a dveře, matrace, trpěk tzv. Seperační úzkostí, tu jsme ale také zvládli, prostě jsme ho to naučili - myslím asi po dvou měsících to uměl na jedničku, ale po pár dnech trénování šli vidět úspěchy.. Hrát si také něuměl, ani jsem ho to nenutila - proč taky, sám časem přišel na to, že mít radost může i s plyšákovou žížalou, dnes si občas pohraje, když nás vítá - to je ale vše. Sue má asi ten problém, že neví - nechápu, neumí si hrát, tak jí ukažte, že je to radost, a respektovat ostatní, tedy i Vaši fenečku Beki, když si hraje ona, ukaže Sue, že je to sranda a že nesmí vyjíždět na Beki. Neschovávjte hračky, ale učte je tom schováváním nic nevyřešíte. Pokud si začne Beki hrát mějte Sue na volném vodítku, pokud by měla tendence znovu na Beki vrčet (pokud to není radostně vrčení) důsledně jí řeknětě "NE!" a trhněte vodítkem. Měla by se cítit neohrožená. Pokud trénujete kočky - s náhubkem vždy, potom se můžete vždy přiblížit, ohledně koček Vám na 100% poradí Lucky v týdnu. Nebo Lucinka, má sama dva pejsky z adopce, děti a kočky. Zvládla to :-), může Vám dát mnoho užitečných rad. Osobně s tím zkušenosti nemám.


Daka by jste měla určitě vy nějak nasměrovat podle jeho povahy, aby si na sebe zvykli - respektovali se do budoucna, Sue je fenečka, potom by to neměl bát až takový problém, záleží na jeho povaze a na tom, že musí vědět, že Vy jste tam pro všechny alfa samec :-)


Ano, dveře teď musíte hlídat, je to složitější, ale věřte Sue, že s Vaší pomocí se naučí spoustu nových věcí..Vše se pomalu podaří nastavit tak aby se všichni doma respektovali. Ano čas to bdue chtít, trpělivost a důslednost, tak jak se o tom bavíme vždy s rodinkami. Jste úžasní, že jste jí dali domov, díky :-)


Zítra si zavoláme :-)

 
dadynka
(dadynka, 26. 12. 2010)

Dobrý večer, bylo tady napsáno mnoho krásného od paní Marty,Věrky,Terezky. Je moc fajn, že píšete o Vašich prvních dnech, blogy jsou zde proto, abychom si všichni vzájemně psali o našich pejscích, radostech i těch věcech méně radostných, abychom si poradili. Víte, ono je to hodně o tom, jak člověk vše vnímá. Píšete moc hezké věci o Vaši feňulce, které potěší, na které jsem třeba já před rokem, kdy jsem si vzala dva chrtečky, hodně dlouho čekala. U jednoho bylo super tohle, u druhého zase něco jiného. Ten zvládal jednu věc, druhý zase jinou. Trošku náročnější, protože najednou zde byli dva pejsci naráz, pejsci, jenž měli v hlavinách zážitky, pocity a zkušenosti jako jistě má ne příliš mnoho psíčků /když pominu ta týraná chuďátka všude ve světě/. Nikdy mi nepřišlo propadat nějakému smutku, protože každá pozitivní věc, nějaká pozitivní změna byla naprosto úžasná. Vaše Sue - Zuzka se v mnoha věcech úžasně chová. Krása. Chci Vás, rodinko, moc požádat, klid, trpělivost a pochopení tam, kde to dobré není. Zkuste, prosím, jak jen lze, té feňulce naslouchat. Časem Vám vše řekne, pochopí Vás i Vy ji. Sue je momentálně v obrovském handycapu, oslabení, přišla do nové smečky, kde si místo teprve bude hledat. To, že nereaguje na zavolání, nemůže, nerozumí, to, že vyjede, když si hrajete s pejskem a ten vrčí....jistě, důvodu mnoho: strach z pejska Beni, strach, že si ubližujete, chce zasáhnout do domnělého konfliktu, neví, co se děje.....Určitě není důvod v tom nepokračovat, jen jinak, šetrněji. Zuzku na to připravit, jeden z Vás se jí věnovat, mluvit na ni, s hrou ji seznamovat. Vrčení pejsků je také normální věc, nevím, který z nich je dominantní, toho jistě podporovat, ale na druhé straně usměrnit v tom, aby na Sue vyjížděl. Je dobré pozorovat jejich projevy u těhle konfliktů, řeč těla pesanů hodně napoví, kdy se jedná jen o nějaké to "napomenutí" a kdy jde o vážnou hrozbu. Spíše z Vašeho povídání chápu, že Sue se jich bojí. Tak jí, prosím, trošku pomozte toto překonat. Jak píšete závěrem, ty chmury jsou opravdu zbytečné, nepřipouštějte si je. Víte, když čtu příspěvky těch nových rodinek, píšeme si na FB, nemyslím, že je všude vše naprosto ideální. Spíše to chápu tak, že se společně radujeme z toho pěkného, co zvládají. Vždyť fenečka je u Vás teprve týden a opravdu je toho moc, co musí zvládnout. Přeji Vám moc a moc radosti, byť z malých věcí, trpělivost a optimismus. Mějte se moc hezky, brzy se ozvěte. Kája s Wingsíkem a Ladynkou

 
Tassa
Díky
(Tassa, 29. 12. 2010)

Díky všem za radu i za podporu,


po telefonickém rozhovoru s Tereyskou jsme trochu optimističtější, víc věříme v možnost změny k lepšímu.  I když Zuzčina "chuť" na kočičky mi přijde neuvěřitelně velká a nepřekonatelná (všechno ostatní věřím, že překonatelné bude), velmi mě uklidnilo srovnání, že i jiní adopťáci byli ze začátku na kočky takhle neuvěřitelně nastartovaní a nakonec se s tím srovnali.


A po dalších pár dnech se nám objevil jeden nový problémeček - Zuzka se naučila čůrat v jednom z pokojů na koberec. Nemyslím si, že by to bylo proto, že by nemohla vydržet, ale spíše proto, že je to pokoj, ve kterém momentálně vegetují kočky, pokud si potřebují odpočinout, vyspat se nebo ohřát. Zuzka tam chodí (vždy nenápadně - už jsem to odpozorovala) opakovaně, přestože koberec vždy máčím Savem, aby jí to smrdělo. Nenapadá mě jiné řešení, než jí pokoj znepřístupnit i v době, kdy v něm kočky nejsou, nebo nemáte někdo nějaký jiný tip? Díky

 

Napsat nový komentář

nadpis komentáře:
vaše jméno:
ochrana proti spamu: (napište prosím správný součet čísel) 2 plus 4 =

 

Další články v blogu

7) Trapně nudně klidno = největší štěstí :-)

Dlouho už jsem nepsala, protože se u nás "nic podstatného nedělo". Dnes jsem si ale řekla, že i to přece stojí za zmínku, a možná že víc, než cokoli jiného. No ... tak to shrnu ... Zuzka už je u nás více než rok a po…
 
(15. 01. 2012 | 2 komentáře) zobrazit článek

6) Zuzka - konečně pár fotek

obrázek 1538
obrázek 1539
obrázek 1540
obrázek 1541
obrázek 1542
 
(23. 02. 2011 | 4 komentáře) zobrazit článek

5) On-line seznam rozkousaných věcí

Dnes je Zuzka u veta na těch zubech a jsem z toho tak trochu nervózní, tak jsem se rozhodla, že založím seznam toho, co se Zuzce za první měsíc (ano, dnes máme výročí jeden měsíc a…
 
(18. 01. 2011 | 15 komentářů) zobrazit článek

4) Zuzka a zdraví

Tak Zuzku (Sue) čeká první narkóza ... má špatný zuby, potřebuje odstranit kámen, vytrhnout asi jeden zub  a hlavě ošetřit dásně, protože na nich má…
 
(11. 01. 2011 | 5 komentářů) zobrazit článek

3) Speckled Lady - tak trochu detektivní pátrání

Tak jsem si dnes dala tu práci a vypátrala jsem Sue na Greyhound data. Tak mám z toho radost a jsem na sebe pyšná, protože to nebylo snadné a ani Lucky se to nepodařilo :-))) Tak se musím…
 
(06. 01. 2011 | 7 komentářů) zobrazit článek

2) Testování na zvířátka

Tak jsme přežili silvestr, Zuzka se projevila jako totální flegmouš, co se týká rachejtlí, maximálně tak nastražila uši a nic. Na Nový rok jsme ji vzali na…
 
(03. 01. 2011 | 2 komentáře) zobrazit článek

1) ... o pár dnů později a čůrání v pokoji

Díky všem za snahu o dodání optimismu, hlavně Tereysce, která mě ubezpečila, že existuje více adopťáků, kteří ze začátku "šli" po kočičkách stejně tvrdě jako…
 
(29. 12. 2010 | 9 komentářů) zobrazit článek

Aktuálně

Chrti v nouzi
materiály na podporu adopce

Zde si můžete stáhnout materiály pro propagaci:
chrti v nouzi
Děkujeme :-)


Chrti v nouzi děkují za péči a podporu MVDr. Ivo Hylákovi a jeho týmu
Vyvet


Program adopce chrtů ohrožených smrtí nebo strádáním v zemi jejich původu (greyhound a lurcher)