Zdravíme všechny chrťáčky přivezené 18.12. a samozřejmě i dřív a myslíme na i ty, kteří ještě nemohli přijet.
Během týdne se z irské Sue stala česká Zuzka, přes moje protesty se to už v naší rodině chytilo. Zuzce je to jedno, protože neslyší stejně na žádné jméno. Bohužel u nás není situace tak úplně růžová, jak píšou některé z ostatních rodinek. Sue je v něčem úplně úžasná, ale problémem je zejména sžívání s naší dosavadní smečkou. Napíšu co se nám daří a co ne a budu moc vděčná za jakoukoli radu:
Tak nejprve co se nám podařilo a daří:
- do schodů se Zuzka naučila chodit už první noc, pořád je sice ještě nejistá a různě se motá, ale už chodí sama
- na vodítku úplně úžasná, no problem (běhat na volno jsme ještě nezkoušeli, protože naše zahrada k tomu není úplně ideální - Dak, kočky, a i když všechny zavřeme, pod sněhem je spousta nástrah, bojíme se zranění)
- doma jenom jediná hromádka asi druhý den, vypadá že čůrání a kakání nebude problém
- ve středu 22.12. byla Zuzka asi 6 hodin sama doma (teda s Bekinou a s rádiem), bála jsem se co bude po návratu, ale naštěstí doma se nic nezměnilo - do pelíšku si nosí zásadně všechny boty od papučí po pohorky a taky Bekinin obojek, svůj postroj a vodítka - nic jiného. Zatím rozkousala jenom svůj košík a šňůru od počítače, ale bylo to divné - nevím proč - prostě jde jen tak kolem, chňapne po šňůře a už je to, z těch dvou případů jsem nepochopila princip, proč a kdy a jak a co ... zřejmě to nijak nesouvisí s věcmi, které si nosí do pelíšku.
- ve čtvrtek 23.12. Zuzka strávila celé dopoledne asi s 20 dětmi v 1 místnosti, a vypadá, že lidi, děti a jakýkoli řev, rachot, jekot a šrumec ji nechávají naprosto klidnou
- papá všechno, hrozně hltá, průjem jenom 1x (asi něco nepozorovaně z odpadkového koše nebo z kuchyně?)
- všichni ji obdivují, jak je krásná, ale to není to nejdůležitější
A teď ty slabší stránky:
- Bohužel Zuzka nereaguje na jméno ani žádné povely (to se snad časem spraví)
- šílená žravost, vymetání odpadkových košů i čehokoli nestřeženého, naprosto důsledně, a to i ve chvíli, kdy nedojí vlastní granule - ale to je taky řešitelné, že jo :-)
- Dak Zuzku zatím v klidu očichává venku (navolno jsme je k sobě zatím nepustili), ale doma po ní už 2x vyjel. Bohužel poprvé to bylo ve chvíli, kdy se kolem ní nečekaně mihla kočka, Sue se za ní vrhla, byla na vodítku, takže neměla šanci, ale lekl se Dak, a ten zase vyjel po Sue. Podruhé po ní vyjel, když ležel v předsíni a jenom jsme se Zuzkou chtěli kolem něj projít ven. Výsledkem je, že Zuzka už kolem něj odmítá projít, bojí se ho. Naštěstí Dak bývá vevnitř jenom na noc, tak se snažím, aby se už uvnitř domu nepotkali. Odmítám riskovat. Na druhou stranu, vím, že se alespoň občas musejí setkávat, aspoň venku, aby si na sebe aspoň trochu zvykli. Škoda, že Dak se odmítá venčit (chodit na procházky), což by byla nejlepší příležitost.
- největší problém je s kočkama, když jsme přišli poprvé domů, Zuzka si jich ani nevšímala, jen se vrhla po odpadkovém koši hned za dveřmi, to se však změnilo ve chvíli, kdy na ni jedna z koček (mimochodem úplně zbytečně) zasyčela. Od té chvíle po nich Zuzka úplně šílí, když kočku vidí, je úplně napjatá jako struna, klepe se, kňučí, vzpíná se na vodítku a jen jen po ní skočit. Samozřejmě ji mám vždycky na vodítku úplně nakrátko a když ji dost dlouho důrazně hubuju, "fuj" a nesmíš", nechá se odvést pryč, ale když kočku vidí příště, opakuje se to samé. Samozřejmě jsem si četla příručku, jak seznamovat chrta s kočkou, ale ať mi někdo poradí, jak mám nechat psa, aby se ke kočce přiblížil a očichal ji a zároveň nechat kočce vždy možnost, aby měla kam utéct? Naše kočky k dobrovolnému seznamování chuť nemají, kromě toho při Zuzčině pokusu o přiblížení se syčí, prskají a tlapkama sekají a jak to jde zdrhají (se jim ani nedivím). Taky jsme vyzkoušeli plyšovou kočku na baterky, kterou mají naše děcka, ani nijak zvlášť zdařilá není (velikost tak 3 měs. kotěte?), ale když jsme ji před Zuzku jen tak vypnutou postavili, tak po ní hned skočila a už ji držela za krkem a kousala. Když jsme ji pak zapnuli (trochu jako že chodí, no chodí je silný slovo - hýbe se - a mňouká), Zuzka se mohla zbláznit, radši jsme vypnuli, schovali a už znovu nezkusili, ale už mám jasnou představu, jak to chrti s těmi kočkami "dělají". Já vím, že je to teprve týden, ale připadá mi, že Zuzka jako by chtěla poslechnout, zdá se mi že chápe, co znamená "fuj" a "nesmíš", ale prostě se nemůže ovládnout. Bojím se, jestli tohle jde v psovi "překódovat". Co když patří Zuzka mezi ty z chrtů, které to nikdy nepřejde a nikdy si na kočky nezvykne? Když si čtu zprávy od některých jiných rodinek, jak si jejich chrtíci na jejich kočky během týdne relativně zvykli, říkám si - co děláme špatně? Nebo jsou případy, kdy je to prostě dané a nedá se s tím hnout?
- dneska mi Zuzka vzala poslední pevnou půdu pod nohama, jediná moje 100% jistota byla Bekina, byly spolu v pohodě. Dnes spolu ale ležely na posteli, po chvíli Beki slezla, donesla si hračku (původně ji sice dostala Sue, ale ta si chudák ani hrát neumí, zatím si s žádnou hračkou ani nezkusila hrát, tváří se, že je nevidí, k žádné si ani nečichla, ačkoli jich tu máme plno, a pískacích se bojí) - teda Beki si umí hrát jenom tak, že má různé hračky s "lany" a přetahuje se s námi o ně - a já jsem se s ní o tu hračku začla přetahovat, v druhé ruce jsem měla vodítko Zuzky, která ležela na posteli (trénujem ji tak na ty kočky - ale ony do obýváku stejně ani nepáchnou, když ví, že je tam Sue) - no a Bekina u toho přetahování tak jako vrčí, ale to není stejné jako "normální" vrčení, je to spíš takový chrochtání, ale podobný vrčení, no a Sue se po Beki vrhla, nevím, jestli ji rozčílilo to "vrčení" nebo to, že jsme se s Beki přetahovaly těsně Zuzce před čumákem nebo jestli tu hračku mohla považovat za svoji, přestože si jí od předvčerejška ani nevšimla ... možná prostě jen nepochopila, že si tak Beki hraje... nevím, jak jí to vysvětlit. Naštěstí Bekina ustoupila a Zuzku jsem držela na vodítku, ale být obě navolno, asi by se porvaly. Dostala jsem strach, tak jsem radši všechny hračky uklidila, ale nevím, přece nemůžu Bekině zakázat si s nimi hrát jen kvůli Zuzce...?
No, možná jsem na něco zapomněla, ale to nejdůležitější jsem určitě napsala. Prostě poslední týden řešíme jenom důsledné zavírání všech dveří, střežíme a oddělujeme zvířata, aby se nestal žádný "průšvih". Sice to jde nějakou dobu vydržet, bojím se ale, se 3 dětmi, že to jednoho dne neuhlídám a někdo pustí někoho někam, kam neměl, a neštěstí bude hotový.
Já vím, že tato zpráva nevyzní moc optimisticky, přesto bych nechtěla, aby z ní někdo získal dojem, že se nesnažíme a vzdáváme to, my bojujeme ze všech sil a chceme doufat, že se vše časem srovná, už proto, že Zuzinka je totální mazlíček, a to jak s námi dospělými, tak i s dětmi. Kdyby to bylo naše jediné zvířátko, tak na "ňuhňání" značka ideál. Jenom mě občas přepadají takové chmury.
Richterovi & smečka