Ahoj všichni, 

jsem už měsíc v novém domově a tak bych Vám chtěla napsat jak se mi daří.

Doma je to super! Mám pelíšek (spala jsem v něm asi jednou...), mám gauč (je to skvělý strategický místo, odkud můžu koukat na dění v celé domácnosti) a hlavně mám postel! Než jsem se tam odvážila, trvalo to skoro 14 dní, ale dneska je to moje nejoblíbenější místo. Spím mámě u nohou, a když ráno vstáváme, připlazím se pomazlit se všema. Někdy se mi z té teploučké a měkké postele vůbec nechce! 

Mám ohařího bráchu - Aramise, tzn. že doma nikdy nejsem sama takže mi tu vůbec není smutno. Podělil se se mnou o hračky, o kamarády i o to co umí. Sice dělá, že ho moc nezajímám, ale já cítím, že opak je pravdou. Venku mě pořád jedním okem hlídá (dokonce už se kvůli mně i popral), když si s něčím nevím rady běžím si k němu pro radu a večer, když jdeme spát si na mě vždycky položí hlavu. Jen mi nechce dopřát plnou misku jídla - vždycky zhltá tu svou a běží k mojí misce. Zjistila jsem, že ale stačí na něj trochu zavrčet a on rychle zařadí zpátečku.

Jídlo totiž miluju! Granulky si vyloženě vychutnávám, když dostaneme maso olizuju se až za ušima ještě hodinu. Máma po kapsách pořád nosí nějaký dobroty za odměnu a někdy dostaneme kostičku, která se dá celé hodiny žvýkat. Máma říká, že mě musí trochu vykrmit a já myslím, že tolik jídla pohromadě jsem ještě neviděla.  

Chodíme na procházky do parku a za domem máme louku, kde můžu běhat a hrát si, dokud mě to neunaví. To si pak lehnu do stínu do trávy a zdřímnu si. Má to jedinou podmínku - musím přijít, když na mě zavolají. Aramis mě v tom nikdy nenechá a běží se mnou (to asi kdyby se rozdávalo něco k jídlu). 

Ale aby jste si nemysleli, je tu pár věcí, které mi dělají starosti. VANA. Po dešti si musím umývat tlapky ve vaně , koupelně se proto radši vyhýbám obloukem. SCHODY. Bydlím ve čtvrtým patře a chodit 4x denně do schodů je náročný.PLOVOUCÍ PODLAHA. Ta hladká, kluzká potvora. 

Aby jste mi to všechno věřili, přidávám pár fotek. 

Vaše Eve