Naši sousedi mají dvě děti a vždy, když jedou na dovolenou to vypadá, jako by se od nás stěhovali. Hromady tašek, kufrů a kočárků a odrážedel ve mě vyvolávali lehký úsměv s myšlenkou, že to snad není možné...My máme malé autíčko, Suzuki Swift, a tak jsme prostě zvyklí cestovat nalehko. Nejvíce pobavený úsměv jsem měla na tváři před třemi nedělemi, jedno krásné sobotní dopoledne, když jsem do předsíně donesla tašku se svačinou na cestu na týdenní dovolenou v Rakousku. Už jsem jí neměla skoro kam položit. Vedle našeho standardního kufru rozumné velikosti a kosmetické tašky (to je moje jediná slabost a do jednoho kufru jsem potřeby pro dva lidi VČETNĚ kosmetiky nikdy nedostala) se na podlaze kupilo obrovské množství "drobností" pro našeho Crackouška. Pelíšek, deka, pikniková deka na procházky, ručník, krmivo, misky, lékárnička, voda, pytel piškotek a další pamlsky. A samozřejmě košík a pytlíky. Kam tohle všechno jenom dáme?!?!? Najednou jsem vůči sousedce cítila velký respekt, že je schopná to všechno uřídit a na nic nezapomenout...Nakonec jsme všechno do auta nacpali, Cracker měl pro sebe celou zadní sedačku, takže nikdo netrpěl a dokonce jsme ani nic nezapomněli.

Cestování se psem je docela psina. Crackerovi cestování nevadí, do auta nastupuje sám a ochotně, ale jak jsou přece jen ty sedačky trochu mrňavé, není schopen za jízdy měnit polohu. Zhruba po hodině a půl jsme tak dělali přestávky a učili ho pít ze skládací misky (mimochodem podle mě jeden ze zásadních vynálezů lidstva) a nutili ho k procházce. Cesta po dálnici byla úplně v pohodě, krize nastala v momentě, kdy jsme se šplhali po klikatých serpetýnách k pronajaté chatě. Cracker se vždy postavil, hlavu strčil dopředu mezi nás a nic ho nedokázalo přesvědčit, aby si lehl. Nakonec si zvykl, ale už víme, že s Crackoušem raději jen po dálnicích. Co si z našeho jarního dobrodružství odnášíme? Pro cestování vybírat studenější dny, mít s sebou dostatek vody (pije jen když chce on, ne když chci já), cestu volit max 6 hodin na jeden zátah a uspíšit nákup většího auta :-)

V tuto chvíli už plánujeme letní dobrodružství, ale stále váháme, jestli zůstat v Čechách nebo vyrazit někam na sever, kde nebude až takové horko. Ať vymyslíme co vymyslíme, jasné je to, že se těšíme na září, kdy se doufám v co největším počtu potkáme ve Sloupu v Moravském krasu!