dočásek u Zahry

Doc už je tady 6 týdnů a krom seznamování s jinými chrty na Meteoru, už se zvládnul seznámit i s dalšími (většinou malými) pejsky na psím hřišti i v okolí domu a zatím naprosto bez problémů. Stejně tak už se kamarádí s Robinem, což je kříženec knírače - vesele spolu gaučánkovali u babičky (jak oba rychle zjistili, babička má dvě ruce, takže je zvládne hladit oba najednou)...

S chrtí smečkou z Meteoru se vždycky krásně vyběhá, pomazlí se s ostatními chrtími maminkami a tatínky, nacpe se pamlsky... No prostě nejspokojenější pes na světě. :)

Na psím hřišti bez chrtů se do něj zamilovala pubertální labradorka, která za ním neustále běhala a padala mu k nohám a v parku ovčanda, která se rozhodla, že s páníčkem už nikam nepude a teď bude naše. Nicméně Doc jí ignoroval, tak ho kousla (jen náznakem) do zadku a odnesla se jako správná královna pryč. Doc evidentně dává přednost malamutkám, nebo alespoň té, kterou jsme potkali na Hvězdě.

Nedávno jsme šli u nás po parku a z domu vycházel pán s bíglem. V ruce s vodítkem měl hůl, v druhé ruce pytel s odpadky. Bohužel první, kdo si všimnul Doce byl jeho pes, takže okamžitě vystartoval k nám, vyškubl se pánovi a radostně se šel seznamovat. Doc vrtěl ocasem, bígl taky, oba naprosto nadšení ze setkání a ani jeden nechápal, proč pán odhazuje hůl do růžového keře a odpadky do křoví a přískoky se řítí k nám, zatímco já lovím vodítko cizího psa, aby ho případně nenapadlo pokračovat do hlavní silnice hned vedle a křičím na pána, že může být v klidu, že Doc rozhodně nikoho nesežere. Nakonec předám psa, rozloučíme se a jdeme si dál svojí cestou.

Další zvířátka, která tu kolem domu máme, jsou ježci. Je jich hodně a jsou velcí. No a Doc je strašně rád loví. Přesněji řečeno běhá s čenichem přilepeným k zemi a s nadšením stopuje, takže mě každou noc při procházce před spaním protáhne všude možně - vysokou trávou, mezi stromy, do keřů... A když se mi jednou nechtělo o půlnoci stopovat ježky, vyhodnotila jsem, že na chodníku to bude nejbezpečnější a radovala se, jak Doc krásně ťapká a ani se nesnaží krom venčení utíkat do trávy. A najednou stojí a já nechápu proč. Co to má v tlamě? Nějakej balon? Aaaa ne, ježiši, ježek. Truhlík bodlinatej si vyrazil po chodníku a Doc ho samozřejmě zvládnul ulovit. Ale upřímně z toho byl vyděšenej ještě víc, než já a ježek dohromady, takže jen stál, držel ježka a koukal na mě, co má dělat. Tak jsem mu vysvětlila, že ho má pustit a ježek vděčně zmizel do trávy. Od té doby na noční procházky i po chodníku bereme radši náhubek.

No a z okna od sousedů to celé pozorovala kočka. A koček tu máme v okolí taky celkem dost. Doc si s nimi zatím moc neví rady. Občas za nějakou vyběhne, jinou ignoruje, zatím se mi nepodařilo vysledovat, jak to s těmi kočkami vlastně má. Ale na našeho Tomislava na chalupě koukal spíš jen tak zvědavě, než že by se ho chystal sníst. :)