zobrazit zprávu
 
Loading Translate
 EN
adopce chrtů chrti v nouzi
pejsci blogují blogy pejsků

BAYA

(Autor blogu: GAMGABB | Zobrazit přehled článků blogu)

Adopce - očekávání versus realita

článek ze dne: 17. 07. 2011

Život strašně rychle utíká . Ačkoliv mi to připadá jako včera, faktem je, že Berry je doma už půl roku. Už dávno není chrtem v nouzi. Žije s náma zcela normální psí život. Je veselá , tvrdohlavá, šťastná. Pokud se ještě objeví nějaké strachy či bloky , jednoznačně ji dáme na vědomí , že ty do života nepatří a nedovolíme jí podlehnout. Takových situací ale už je jen velmi málo.Celý ten půl rok byl velmi hektický a v mnohém naboural náš poklidný život.Jelikož u nás je život  o spoustě aktivit a cestování, teprve s Berry jsem si uvědomila. jak strašně velký rozdíl je mezi tím, když vyrážíte na cvičák s jedním nebo dvěma psy, nebo když jedete na celodenní  výlet se dvěma poníky :-) .Je to zcela o něčem jiném jak časově, tak  psychicky a fyzicky.


Co jsme očekávali od adopce ?


Stručně - mnozí tady píší o tom že se rozhodli zachránit psí život. U nás toto nebyla prvotní myšlenka. Dlouho jsme chtěli pořídit štěně , kamarádku pro Buddyho. Teprve ve chvíli kdy jsme objevili adopci chrtů, změnili jsme svoje rozhodnutí a řekli jsme si, že pro našeho submisivního kluka bude fain klidnější dospělá  fenka adoptáčka drobnějšího vzrůstu. Popisovaná povah chrtů, galgů i lurcherů se nám zdála optimální .A tak jsme čekali na naší fenečku , která svůj dosavadní život trávila kdesi v kotci, na ulici či v útulku, nechtěná, nemilovaná......očekávali jsme to se vším co to obnáší,  jak jsme se dočetli a byli informováni. Očekávali jsme že po určitém čase bude doma onen popisovaný chrtík, který téměř neštěká, miluje gauč na kterém proleží i několik hodin , očekávali jsme tvora co v poklidu přijme krátké i dlouhé vycházky na kterých se bude pyšnit některým z krásných oblečků, neb je to tvor zimomřivý , očekávali jsme aristokrata , psa s mnoha odlištnostmi od ostatních plemen, který se poddává výcviku spíše mimořádně. Nevím, zda jsme na toto všechno byli dobře připraveni , a už to ani nikdy nezjistím, protože realita , realita vážení byla zcela jiná :-)


Realita


První dva měsíce byly dle očekávání hlavně ve znamení socializace. Berry byla sice vystrašená z věcí které neznala, ale spolu s tím byla zvědavá a nezapřela svůj štěněcí věk. Asi po dvou měsících se naučila žít v domě , na zahradě, v přírodě, v městských ulicích, naučila se cestovat a spoustu dalších věcí potřebných ke slušnému soužití v lidsko psí smečce.Berry je velmi milá  a hravá, ale rozhodně není klidná. Je to divoká uštěkaná Španělka , trapitelka svých psích bratrů, žádné povalování na gauči delší než hodinu nehrozí, vycházky pro unavení nestačí , musíme zaměstnávat hlavu , pak se Berry konečně na chvilku unaví. Ráno vstává v pět a večer usína po desáté. Mezi tím je nutné ji zaměstnat, miluje překážky, aport a musí cvičit. Upřímně musím napsat že to ji ale nebaví a pro to ji to také moc nejde. To co se Buddy naučil za měsíc dostává Berry do hlavičky nejméně dva. Výcvik chce často ignorovat, což ji jde velice dobře. Zaseklá v postoji s mírně vytaženám krkem , pohled raněné laně kamsi do neznáma. Tvrdohlavost :-) Berry také miluje řádění ve vodě, umí plavat, a abych přiznala alespoň jednu z velmi typických a často popisovaných vlastností adopťáčků - Berry je výborná a rafinovaná zlodějka :-)


Takže vše je tak nějak jinak než očekávaná realita. Určitě ne špatně , ale prostě jinak. Je to realita , která mě vede k zamyšlení. K zamyšlení nad adopcí jako takovou , nad vším co se kolem chrtů píše a traduje, o tom jaký je život adopťáčků kteří se dostanou k nám . K čemu jsem ve svých úvahách dospěla ? Možná se mnou mnozí nebudou souhlasit , ale to co teď budu psát je čistě můj pocit a pohled a rozhodně nechci nikomu vnucovat že správný.


Dle mě je chrt  či galgo především pes jako mnohá jiná plemena , a v mnohém se jeho povaha a vlastnosti zbytečně přeceňují. Pro běžný život je u každého plemene jen poměrně málo vlastností které psa nějak typicky odlišují.Já osobně nevidím ve své smečce tří plemen žádné výrazné rozdíly a těžko bych mohla napsat že je Berry něčím významně jiná. Všichni tři umí být něžní , milí , poslušní, ale i naopak. A jestli pociťuju nějaké rozdíly, pak především věkové.  Pro běžný život se psem záleží spíš na vytvořených vztazích .I chrt se dokáže naučit vše rozumné co po něm budete chtít.   Nezáleží na věku ani rase psa, záleží na vašem přístupu. 


Proto si myslím , že by bylo dobré budoucí majitele nepřipravovat jen na problémy adopťáčka po příjezdu, ale i na to, že se z něj po čase , až se otrká, a vy si ho patřičně rozmazlíte :-) , může stát úplně normální, sebevědomý pes, který může být aktivní, zlobivý, dominantní. Pes , který s úplným klidem po etapě hýčkání a rozmazlování může převzít vládu nad vaším životem a stát se vůdcem smečky. Nelze počítat s tím , že přes to, že jde o aristokratického chrta , bude každý jen povalečem na gaučíku a jak často člověk čte, je pro adopci onen gauč určitou prioritou, která stačí. Nestačí, myslím že nikomu, a chápu , že jde o určitou nadsázku, na druhou stranu vím , že spousta neznalých si to opravdu myslí. A to vůbec nezmiňuju křížence, kde je situace ještě ožehavější.


Za poslední měsíc jsem se potkala s opravdu mnoha majiteli adopťáčků. Někteří jsou úžasní a svého psa berou jako parťáka , nepolidštují ho , někteří jsou plni strachu kterým děsí nejen svého psa, ale i své okolí, někteří vzhledem k smutné a bolestivé minulosti psů své parťáky příliš litují a nezdravě si je k sobě připoutávají .....je to velmi různé . Já měla veliké štěstí, protože se mi podařilo poznat pár lidí podobného naturelu jako mám já , a jejich úžasné psy :-) :-)


Další věc nad kterou snad přemýšlím úplně nejvíc je ono stále diskutované pouštění adopťáčků navolno.Nestrkejme hlavu do písku a přiznejme si , že někteří prostě své psy navolno pouštíme. Já se k tomu tady otevřeně přiznávám. Já totiž tak nějak nechápu jednu věc, proč se totiž v tomto ohledu hází všichni adoptovaní psi do jednoho pytle s jednoznačným zákazem. Nebo jemněji nedoporučením . ANO chápu, a zcela respektuju , že adopťák se závodní karierou, adopťák drilovaný výcvikem na návnadu at už pro lov či běh, adopťák s bázlivou či jinak nepřiměřenou reakcí , adopťák v době socializace po příjezdu, ANO tito všichni patří na vodítko a zpočátku třebas ne jenom na jedno.Lucie to nedávno velmi výstižně popsala v jednom z článků blogu. Ale vysvětlí mi někdo, proč toto platí i pro psy, kteří se sem dostanou jako štěňata, pro psy kteří byli sebráni někde na ulici a podobně. Proč, když věnuju svému psu několik hodin denně, cvičím ho a mám výsledky, nemůžu veřejně říct že chodíme navolno ? Jaký je rozdíl mezi takovým to adopťákem a druhým psem kterého mám doma ?? Po určité době už přece svého psa znám, znám jeho reakce, pohyby , vím kde ho odvolám na sto procent a kde si puštění nedovolím. Dokážu poznat kdy začne být pes vzrušený a je potřeba zvýšit pozornost a zajistit situaci. Pokud má pes přivolání , zná povely jako stůj, pozor , čekej je ve svém životě v obrovské výhodě. Podívejte se na to z druhé stránky. Pes zajištěný vždy na vodítku, pes který ani v zabezpečeném prostoru neumí povely nebo jiný způsob komunikace , nemá možnost naučit se je vnímat , nezná určitá nebezpečí , protože žádné situace nemusí řešit. A co se pak může stát ? Pootevřená branka ze které vyběhne pes , jeho pán ho sice v té chvíli třebas i vidí, ale pro neznalost povelů a neschopnost psa řešit situace , pes uteče a pán je bez šance ho zastavit či přivolat. Já s Berry trénovala úmyslně u otevřené brány zákazový povel Pozor stůj a dnes po půl roce opravdu onu pomyslnou zákazovou hranici nepřejde. Nechci tady nějak propagovat chození na volno, chci tím jen říct, že nelze uvažovat o všech adoptovaných psech stejně. Každý je jiný , některý to zvládne jiný ne.  Vždy je u psa navolno určitá míra rizika to je bez diskuze, ale to tak máte i u jiných plemen, a nejen u psů , třebas i u dětí. Stoprocentní jistoty prostě neexistují. Moji přátelé vědí že Berry pouštím a proto mi přijde nefér říkat něco jiného, spíš se každému snažím vysvětlit, že to nejde jen tak, že je za tím obrovský kus práce, výhoda toho, že je Berry mladá, neběhala závodně a navíc není ani čistý galgo. Vysvětlím, že ji sice pouštím, ale ne vždy a za každé situace, chce to hodně zodpovědnosti a opravdu vynikající znalost svého psa.Je mi milejší když okolí toto vysvětlím a ono to pochopí , než lhát. Poslední větička k této ožehavé tematice - nepouštějte své adoptáky na volno a pokud se k tomu třebas někdy rozhodnete, pak jen tehdy pokud s nima denně cvičíte a máte  to ono opravdové přivolání, které je daleko víc, než jen příchod psa na vaší zahradě, nikdy nepouštějte pokud nemá Váš pes vyrovnanou povahu, pokud nemáte vyrovnanou povahu vy , potom vždy dbejte zásad a opatrnosti jak píše Lucie . A pokud uvidíte nějakého chrta na volno, vězte, že je za tím obrovský, obrovský kus práce podpořený povahou onoho konkrétního psa. Vždy a ve všem není totiž totiž pes jen zástupce nějakého plemene, ale především je to individualita. Vím a jsem si plně vědoma toho, že se mi můj přístup může vymstít, ale nemyslím si, že je jiné riziko u Berry než u Buddyho. Lucii se omlouvám , ale já to fakt musela napsat, jsem si ovšem vědoma že nemám chrta , že nemám ani čistého galga , tudíž možná posuzuju situaci jinak.


Napsala jsem co jsem měla na srdci . Co říct závěrem ? Máme spolu s Berry před sebou ještě obrovský kus práce. Cestu puberťačky do dospělosti. Cestu divoké holky ve vychovanou dámu.Ta cesta je ale už cestou zdravého, šťastného psa, který už s minulostí chrta v nouzi nemá nic společného. Můj vztah s Berry je od počátku díky některým okolnostem trošku jiný. Přesto, nebo právě pro to, nás tento vztah dokázal dovést k mnoha úspěchům ze kterých máme obě radost. Věřím že všechny naše další prožitky i překážky z nás budou dělat stále větší a větší přítelkyně. Zrovna včera , když probíhalo mazlení manžela s Berry , mi manžel říká No není úžasná ? Není to zázrak ? 


JE A VŽDYCKY BUDE.


Něco pod čarou 


Tenhle článek jsem rozepsala již hodně dávno. K jeho zveřejnění jsem se rozhodla po zralé úvaze až nyní. Za tu dobu co ležel u ledu, se i hodně věcí a mých pohledů změnilo. Poznala jsem další skvělé lidi, kteří plně zapojili své adoptáky do aktivního života , někteří navštěvují různé školky, cvičáky, kurzy. Mám z toho obrovskou radost a díky Vám všem :-)


Sebekriticky musím přiznat, že teprve po setkání s několika vysloužilci jsem pochopila obrovský rozdíl mezi povahou chrta a galga .Ano rychlost chrtů , jeich starty, jakási nerozvážnost a velmi rozdílná mimika oproti galgům mě opravdu překvapila . Ale  zase se mi potvrdilo, že jde především o jedince, nikoliv o plemeno.




Z našeho života


Fotky z víkendu v Herolticích - závod 6. místo   http://www.facebook.com/media/set/?set=a.213214055365854.54668.100000317823529


Heroltice  víkend komunikace http://www.facebook.com/media/set/?set=a.213129648707628.54621.100000317823529

obrázek 2479
obrázek 2480
obrázek 2481
obrázek 2482
obrázek 2483
obrázek 2484
obrázek 2485
obrázek 2486
obrázek 2487
obrázek 2488
obrázek 2489
obrázek 2490
obrázek 2491
obrázek 2731
obrázek 2732
obrázek 2733
obrázek 2734
 

Komentáře k článku

Yva
:)
(Yva, 17. 07. 2011)

Věrko, veliké díky . Mě tyhle " dopisy" nám všem pomáhají a uklidňují. Od počátku jsem se setkávala spíš s odsudky za popis našich pochybností, dojmů a vlastních zkušeností. Obzvlášť ty s Beni byly docela drsné. Než jsem zapojila pod vlivem všech těch "návodů" vlastní mozek, žila jsem v takové úzkosti, že jsem shodila asi 6 kilo..Jednu věc můžu říct, galga a greyhound jsou zcela odlišní v mnoha reakcích a projevech, Benitka - galga je sice pohledem na zajíce sice velmi zaujatá, ale je korigovatelná, u nás teda na vodítku..Greyka Jessie při pohledu na zajíce vidí rudě, uklidní se teprve až na ušáka přestane vidět..Je divoká, instinkty jsou tady nepřehlušitelné. Nám ještě chybí práce na cvičácích, bohužel jsme rodina, trávicí většinu životního času v nemocnici a víkendy na službách..Obě holky jinak jí, jinak spí, jinak chodí, jinak běží....:). Co se chození na volno týče, kolem nás jsou, Věrko, zástupy zajíců, bažantů, koroptví, stáda srn, netroufnu si je pustit už proto, že jsou tu posedy a obhlíží to myslivci s flintou. Krom toho chodí spousta lidí s velkými psy na volno, přesto, že je naprosto neovládají a nechci riskovat zranění našich pesanů, navíc Jess dovede být pěkně ostrá, je-li jí nějaký pesan nesympatický..je to všechno na dlouhé povídání. Moc zajímavá je Janina ( sestřina ) Maya, dle mého soudu to není čistokrevná galga, má obrovské uši, které drží naprosto jinak, než naše Benidlo, krátký, rovný ocas, je nižší, malinko zavalitější..a Mayka chodí navolno jako kdejaký "místní" oříšek..pořád si Janu kontroluje a navíc se nehne od svého "bratra", křížence Banyho, který má navolno mnohem větší akční radius než Maya..docela závidím :)...Myšlenek je hodně, ale vracím se na začátek, díky za tenhle blog. Jak říká Rudolf Desenský, všichni psi pochází z vlka....

 
GAMGABB
Berry
(GAMGABB , 17. 07. 2011)

Berry je lovec každým coulem, ale už ví že nesmí. Ptáci, zajíci, kočky.....Jsou místa kde ji nepouštím v žádném případě. Nepouštím ji ani v přítomnosti stejně vášnivě lovících psích kamarádů, protože vím, že smečka dělá divy. Musím být pořád o krok před ní , a proto, pokud chci jít třebas s kamarádkou a povídat si, vím že nebudu soustředěná, Berry mám samozřejmně také na vodítku. Ono prvotním úspěchem všeho je dokonalá ovladatelnost psa právě na vodítku, takže tomu se v žádném případě nebráníme. Zrovna nyní má Berry nějakou vlnu puberty a začala s přivoláním zlobit, takže pouštění na volno ubylo, ale doufám , že si to v hlavince brzo srovná :-) Čeká nás týdenní tábor v Herolticích a pobyt tam nás vžda posunul kousek dál a naplnil novou energií a chutí zvládat a řešit problémy. Ano , mým snem je pořád malá klidná princezna, ale tenhle sen je zatím odložen, neb je tu realita divoké španělské rebelky. Vždy když se setkám s chrty co kam je panička postaví tam zůstanou, kam jde ona tam se pohnou, a jsou vodítkem spojeni jak pupeční šňůrou, prostě ho vůbec neřeší, nelehnou si , pokud nemají pod sebou deku či pelíšk, a mají téměř nehybný až jakoby nepřítomný výraz, říkám si , že osud asi rozhodl správně a že do naší rodiny se prostě Berry pasuje víc. I když toužebně , fakt toužebně očekávám, kdy dojde k jejímu zklidnění a ze štěněte se stane, ne princezna, to už jsem pochopila, ale alespoň rozumná dospělá fenka :-)

 
Modrej.Hrnek
Vaše články čtu celé!
(Modrej.Hrnek, 18. 07. 2011)

Jste poctivý člověk,který svým psům nezůstává nic dlužen.To,co svou každodenní prací dokážete Vy,nedokáže rozhodně každý. Se svým psem můžete mít sebelepší vztah,ale pokud to bude tek jako u nás,resp. u mě a Luka -já pán - ty pán - vodítko a maximální dávka opatrnosti je naprostá nutnost.Fakt je,že Luk svou "nezávislost" platí tím,že nepozná nic z toho, co jste svým úsilím umožnili Berry.Vážím si Vás. Hodně zdaru a buďte všichni zdraví!  Soňa     (P.S. Trošičku už jsme se v poslušnosti zlepšili.Řekla bych přímo úměrně mému výchovnému nasazení.Snažím se být důsledná a srozumitelná.)Smile

 
Tassa
Souhlas, souhlas, souhlas !!!
(Tassa, 18. 07. 2011)

Mnohé věci jste mi napsala z duše, tak mi nedalo, abych se krátce nepřipojila. Také my máme naši Zuzku půl roku, a přestože je od Berry v mnohém odlišná (greyhound, starší, který prošel výcvikem i dostihy), občas si s překvapením uvědomuju, že přes všechny možné odlišnosti od ostatních plemen je především PES. To znamená, že má s ostatními psy jakýchkoli plemen mnohem více společného než odlišného. My tedy Zuzku na volno vůbec a nikdy nepouštíme - důvod je triviální: prostě nemáme to přivolání, ani na zahradě, ani jinde. Tím nechci říct, že bychom ho neměli NIKDY. Ale Zuzka přijde jen občas, když "má náladu", takže nelze riskovat. I když v Herolticích, kde jsme se taky zkoušeli "vycvičit", se zdálo, že jí přivolání jde pěkně, ale kdyby v kterémkoli okamžiku uviděla něco zajímavějšího, jakýkoli rychlý pohyb, přestala bych pro ni já, piškotky i zbytek světa existovat. Naším největším problémem ovšem je, že nemám kde Zuzku cvičit, kde s ní to přivolání zkoušet. Naše zahrada je mrňavá a plná koček, žádné oplocené prostranství v okolí. Dokonce jsem se ptala v sousedních Rosicích, kde mají nově oplocený cvičák, zda bych tam mohla se Zuzkou chodit, kdybych si zaplatila členské příspěvky do kynologického klubu ... a víte co mi odpověděli? Že můžu chodit v neděli dopoledne na společné výcvikové hodiny (mmch 10 lekcí 1000 Kč a netuším, proč bych měla trápit greyhounda "klasickou poslušností"). Na reakci, že se mi víkendy nehodí a že se pro nás nehodí klasický výcvik mi bylo vysvětleno, že chodit na cvičák ve všední den, bez  dohledu cvičitele (který ve všední den nemá čas) nelze, to by za chvíli chtěl každý .... hm, nad některými věcmi mi zůstává rozum stát ... nově vybudované cvičiště s využitím 1 dopoledne v týdnu ???!!! No nic, to je taky důvod, proč mít přivolání ani nemůžeme, když se ho neučíme ... páč nemáme kde.


Ale určitě souhlasím, že dobrý majitel zná svého psa na 100%, a měl by být schopen v každé situaci posoudit, zda může svému psovi na 100% věřit, a když ví, že jen na 99%, tak neriskovat. Podle mě, všelijaká ta napadení, o kterých se dozvídáme z médií, jsou důsledkem buď nepozornosti a nezodpovědnosti majitelů a  nebo důsledkem chybného posouzení situace. Taky mě občas napadne někdo, když jdu se dvěma psy na vycházku a jednoho mám na volno a druhého na vodítku - jaktože mám jednoho psa na volno, A já odpovídám: protože za tohoto psa, si pane (paní) ručím, jak vidíte, tak toho druhého, za kterého bych se zaručit nemohla, mám na vodítku. Ale je fakt, že lidi většinou nechtějí nic slyšet, chtějí si jen zanadávat, nejradši by, aby každý pes měl vodítko i košík a pokud možno ještě skafandr, a vsadím se, že třetina obyvatel naší vesnice by rozhodnutí Číňanů vymlátit všechny psy nad 35 cm přivítala (a nakonec proč ne vlastně úplně všechny, že jo - mlíko nedávají, vajíčka nesnáší, sežrat je u nás můžete jen tajně a s hanbou, tak k čemu tu jsou...). No nic, to jsem se zase rozohnila mimo téma ... každopádně Berry k výchovným pokrokům gratuluju :-)))


 

 
GAMGABB
Berry
(GAMGABB, 18. 07. 2011)

Já vím, s lidma je to složitý. Co se týče cvičáku, velmi mě mrzí ,že já tu mám nádherný prostor, který nabízím v kterýkoliv den a hodinu pro každého podle jeho přání, a vidíte. Tady u nás lidi zájem nemají. Projdou podloubím na náměstí s tahajícím psem na vodítku a jsou u toho sťastní proto že nezmoknou. Škoda že nebydlíte blíž, ale už jen to , že jste navštívili Heroltice , že se snažíte najít pro Vaše pesany činnosti a lespoň v něčem se snažíte o výchovu či výcvik je skvělé. Každý pes není pro výcvik předurčen, ale pro výchovu ano. Všem díky za komentáře a přejeme krásný zbytek léta a hodně šťastných chvil s pesany.

 
nic
(nic, 18. 07. 2011)

Nevím co je myšleno nezávislostí u Luka ?? Ale pokud je z bezbečnostních důvodů nutné mít psa třebas i na cvičáku na vodítku, není to žádná překážka. Vše se dá dělat i na vodítku :-) S každým dalším psem nabydete nové zkušenosti  a každý bude vždy vychovanější :-)


Jen tak pro zajímavost, seznam mých psů je zaznamenán v mojí zkratce 


Gita, Am,Mates,Gucci a Buddy a Berry :-)


 

 
nic
:)
(nic, 19. 07. 2011)

Ahoj Vieri:),dobry clanok,tesime sa na Vas  v Herolticiach...Sona

 
nic
(nic, 19. 07. 2011)

Danny je grey a máme ho tři měsíce. Od té doby se odnaučil žebrat, slyší na povel stůj a na gauč už neleze. Má svůj pelech a kouká z něj spokojeně. Také musím souhlasit, že mít psa pořád na vodítku je strašné. Ovšem, bohužel, nemohu ho pouštět a asi nikdy nepustím na normální vycházce. On vidí i za roh a když něco objeví, hned držím pevněji vodítko. Běhal a závodil, byl dobře vycvičen, ale teď je mu to k neprospěchu. Máme ale štěstí na kamarády, kteří mají oplocené zahrady. Týden si Danny užíval volnosti bez vodítka a já ho učila přijít na povel. vše bylo v pohodě dokud....se něco nešustlo a nemihlo. V tu chvíli jsem pro něj neexistovala. Takže závěr....procházky na vodítku, ale na volno jen na zahradě. No a se cvičákem jsem měla podobnou zkušenost, buď budeme chodit na běžný dril a nebo sbohem. Je to děs. Danny má štěstí, že jsem měla před ním boxera a tak vím, jak postupovat....pozvolna a v klidu. i boxer byl svéhlavička a přístup musel mít jiný než řvaní, tahání za vodítko a dril. Přeji všem klid a pohodu a užívání si radostných chvil s čtyřnoháčky. Štěpánka

 
Berry
Vodítko
(Berry, 19. 07. 2011)

Danny je určitě spokojený, a to že musíme prostě mít některé psy na vodítku není strašné, je to především jen pro nás lidi do určité míry nepohodlné. Myslím že pesan to zvládá bez potíží a pokud mu majitel poskytne hru a jiné podněty, navíc pokud má občas možnost proběhnutí, není to vůbec špatně. Vždy je na prvním místě bezpečí psa, a pokud je Danny chrt co závodil není vůbec nad čím přemýšlet. To ale neznamená, že by se neměl učit a být vychovaný :-) Ale pokud nežebrá a nekrade , myslím že je velmi šikovný jak on tak vy :-))))))Cool


 

 
Terez a Blacky
(Terez a Blacky, 19. 07. 2011)

Zkušeností i s tímto plemenem a jejich pánečky mám docela dost. Souhlasím v mnohém.. Každý pes je jiný, každý má jinou povahu, minulost a výchova se tomu pouze přizpůsobuje.. Najdou se velmi společné chrtí rysy v povaze, ale to mají i jiná plemena. Každý z nich má jinou povahu, právě díky své minulosti o které přesně nevíme zase tolik. Jaké měli pána, jaké vedení? Nebyli jsem přímo u toho. Samozřejmě z útulku se poté ví více.. Co se týče výchovy, vždy je to nás lidech. Myslím, že je hodně důležité se zaměřit na to co je TEĎ a co bude dál, kde bude žít.. Blacky závodil do svých 3let. Vychovaný si troufám říci je už a stále se učíme.. Dnes je mu přes 6let, budou to 3roky co je s námi a nikdy jsem se nevymlouvala, že závodil a tak jej přeci nebudu nic učit a trénovat. Začala jsem z výchovou hned.. Není na co čekat. Téma pouštení na volno, je hodně diskutované, je na každém majiteli aby věděl, jakého má doma psa. Musíte si být velmi dobře vědomi, co nastane, když.. a kdyby tohle.


Lovení mají chrti v sobě, jako jiná lovecká plemena, ale poslušnost a dobrá komunikace je přeci VŽDY nutná. Tedy zahoďte za hlavu, vše co bylo a učte své pesany co je teď a co bude - myšleno jen a jen dobře. Krásné léto s pesany :-)


Terez a Blacky  

 
marketa
(marketa, 20. 07. 2011)

Mám dva křížence chrtů a je pravda, že mají jinou povahu než čistokrevný ať greyhound nebo galgo, ale pořád mají v sobě lovce. Kirbyho mám 4 roky, nikdy nezávodil a věnovala jsem mu spoustu času a výchovy a byl dobře ovladatelný. Do doby než nás jednou překvapila srna, kde být nikdy neměla, ale byla tam. Kirby jí hnal přes louky směrem k lesu. V tu ránu pro něj přestalo existovat všchno kolem. Ne jen já a moje povely ale především všechny překážky, které cestou prošel. Nemám strach z toho, že by nenašel cestu zpět, psi mají velmi dobrý orientační smysl a i v té rychlosti jsou schopni si cestu zpět zapamatovat, ale mám strach z toho, že nebude mít možnost ji najít. Srna vždy poběží nejkratší cestou k lesu a bude se vyhýbat silnicím, ale lesy a louky u nás nejsou v takovém stavu, aby se jimi mohl prohnat chrt takovou rychlostí, jakou je schopen při lovu vyvinout. Navíc se dostane mnohem dál, než by člověk čekal a může se stát, že si přivodí takové zranení, kvůli kterému se už nebude moct vrátit zpět. Na spoustě luk se dnes pasou krávy, a tak jsou obehnány ohradníky. Pro srnu (při jejím způsobu běhu) je to překonatelná překážka (navíc o ní ví, protože v tom prostoru žije), chrt si jí v té rychlosti ale ani nevšimne. A nechci popisovat, co se v takovém případě stane. A to nemluvím o myslivcích, které tu už také někdo v diskusi zmiňoval a kteří si ve většině případů neodpustí po takovém psovi vystřelit. Kirbyho "lov" dopadl dobře, srna utekla a pes se vrátil "jen" pořádně odřený a s modřinami, jako by ho někdo zmlátil klackem.


Podle mého názoru je chrt pořád jen zvíře, které podléhá především tomu, co má vrozené. I když poslouchá sebelíp, i když je to "jen" kříženec chrta, lov má vrozený a pouštění z vodítka v neohraničeném prostoru, kam by se mohla dostat právě především srna, je velký risk.

 
GAMGABB
Výchova a výcvik
(GAMGABB, 20. 07. 2011)

Ano, myšlenkou článku nebyl návod na pouštění na volno, jen úvaha , a hlavně důraz na výchovu a výcvik . I když úplně se s předcházející reakcí neztotožňuju , chápu ji a rozumím. Mám labradora , ridgebacka a křížence galga , tak vím co jsou vrozené dispozice, ale také vím jaké jsou rozdíly mezi jedinci stejného plemene. Moji dva lovci mě ovšem nenechávají na pochybách co že jim to v žilách koluje za krev.

 
azzamína
článek
(azzamína, 21. 07. 2011)

       Se zájmem jsem si přečetla Gamgabb váš článek, globálně se s ním dá souhlasit. Otevíráte tam spoustu otázek k zamyšlení. Vždy je tolik pohledů na jednu věc, kolik je lidí. U vás se opravdu zřejmě diametrálně odlišovala představa od reality, ale nakonec jak sama píšete, je to díky osudu dobře. Nejsem si jistá, že vy a klidný starší chrtí aristokrat by nebyl u vás tak spokojen jako je nyní Berry. Myšleno tím to, že Berry je určitě mnohonásobně tvrdším oříškem a můžeme být rádi, že se dostala k vám, protože jiného pejskaře by mohla doslova odrovnat:)


        Je to před nějakou dobou, kdy jsem absolvovala "vstupní" pohovor s jednou rodinkou, kteří měli zájem o chrtidlo. To co jsme absolvovali všichni. Je TOLIK informací, které rodince předáváte, že kolikrát 2 hodiny povídání nestačí. Abych rodinku neudolala tím množstvím informací, člověk se snaží sdělit ty nejčastější a nejtypičtější "pravdy" o chrtech...kdybych jim měla vykládat o všech dalších možných nuancích a variantách, byla bych tam s nimi doteď. A ač poslední slovo v rozhodování měla samozřejmě Lucky, ani nevíte jaký jsem měla pocit zodpovědnosti a strachu za to, jestli ta rodinka všechno správně pochopila, jestli se něco nestane psovi, nebo jestli oni nebudou zklamaní, zničení nebo jinak nešťastní, že pes nesplnil jejich očekávání.


       Chápu proto CHvN, že mají nastavená nějaká pravidla, všem lidem říkají vesměs to stejné a snaží se o jejich dodržování. Hodnotit každého zcela individuálně, navíc před příjezdem stylem, víte vy máte štěně, vy můžete pouštět, vy máte staršího greye vy ne, vy máte lurchera mladého tam bude puberta nepouštět, je dost nereálné. A vzhledem k tomu, že rozsah pomoci je nikoli podle naplánování, ale podle aktuální situace, tak častokrát není jasné který pesan to bude. Ano, kdyby se zaměřovali pouze na postarší vysloužilé greye, tak bychom tady toto asi vůbec neřešili, většina by zapadala do nějakého podobného obrazu a řešily by se jen občasné vyjímky. Vzhledem k rozmanitosti chrtů a jejich kříženců se pak bavíme takto.


           Mě spíše překvapuje, že lidé častokrát opravdu nepochopili ten nadnesený výraz gaučového psa. Nikdo jim rozhodně nikdy neříkal, že by svého psa neměli učit poslouchat nebo s ním provádět cokoli dalšího, když ten pes má zájem...no i když ho úplně nemá:))) Příklad třeba u mě je takový, že afgán rozmazlovaný od mala je absolutně neposlušný, i přes jakési pokusy tvarovat ho za mlada, jeho zájem byl a je takřka nulový a to mě nakonec dost odradilo. Když vám nepřijde ani na šunku, tak jsem si řekla, že se na to taky můžu vykašlat. Jeho nikdy pouštět nebudu i když není trénovaný grey. Naopak adoptovaný Soberano je více nadšený, více poslouchá, více se chce učit, tam je to radost s ním pracovat, pro kus žvance udělá kotrmelec, venku se mě drží, nemá tendence lítat za psama atd, toho bych mohla pouštět, ale jelikož jsem si vědoma nějakých pravidel a smlouvy, kterou jsem se zavázala, tak to nedělám.


          Vím, že Gamgabb nepsala jen o pouštění navolno, to téma nebylo hlavní, ale na druhou stranu se mi zdá, že se to téma přeceňuje. Pochybuju, že ve městě a v provozu někdo touží mít navolno svého chrta, pokud ho jdu venčit na čůrandu, to jestli jde za mnou dva kroky vpřed nebo vzad, to se bez vodítka stejně nějak neproběhne a pokud se jdeme vylítat, tak máme prostě bezpečné prostory, kde se pustí. Ale to co bychom si spíše měli vzít z jejího článku, je to, že je skvělé se svými psy pracovat...řekla bych, že výhodou u chrtů je, že pokud se s nimi necvičí, tak jednodušše tím jak jsou založení nejsou problémoví společníci (narozdíl třeba od nevychovaného vlčáka nebo rotwíka). Tím ale, že se s nimi pracuje a cvičí, tak se hlavně vytváří lepší pouto mezi páníkem a psem, utvrzuje se role vůdce ve smečce, kterou chrt může častokrát nenápadně převzít a psovi se to v hlavě vše lépe srovná. Souhlasím s názorem že chrt je pes, tak jako nehoním anglického buldoka v létě po dlouhých tůrách, protože jsem si vědoma jeho fyzických proporcí, tak přistupuju k výcviku chrta, který byl historicky veden k samostatnosti, s určitým přístupem, nikoli tím, že se nedá vycvičit, jen jsou jisté hranice.


              To jaké člověk získá informace před adopcí je jednou věcí, jsou to informace globálnějšího charakteru a to že se pak všechno stejně učíte se svým psem, který je individualitou, je věc, se kterou člověk musí počítat pokud si do života bere psa, ať už je odkudkoli.


           Děkuji všem za pěknou diskusi:)

 
GAMGABB
(GAMGABB, 21. 07. 2011)

Poslední věta předchozího příspěvku se znova vrací k tomu základnímu, že každý pes je individualita , a dle toho s ním musíme jednat. Práce CHvN si vážím a chápu že v prvotním pohovoru nelze obsáhnout všechno a při práci s lidma není vůbec jednoduché poznat všechno, do hlavy druhému nevlezeme, a tak je jasné , že život přináší i readopce. 


Ale mé zamyšlení bylo hlavně o mě a o Berry , a kdo četl pozorně zaznamenal i můj názor , že štěstí psa není závislé na tom, zda je,  či není na vodítku, ale na zdravé lásce , na dostatku podnětů a jednání právě na základě individuality psa.


Mým úmyslem je zcela jistě časem ještě adoptovat , a sama jsem zvědavá, co dalšího mi život nachystá, jestli něžnou princeznu , zakletého prince, nebo nějakou další dračici :-)

 
klarusha
(klarusha, 21. 07. 2011)

Výborně napsaný příspěvek k zamyšlení,citlivě a přesto otevřeně.


Mám to štěstí,že Berušku i její výjimečnou paničku známe a víme,jak obrovský kus práce za oběma stojí. Jejich úspěchy jsou opravdu úžasné a cítím úplně stejně,že to,jaký spolu mají vztah,vzájemně se respektují a hlavně znají sebe navzájem je dostatčně silným argumentem pro to tolik diskutované pouštění na volno.


Samozřejmě mluvím o tomto konkrétním případě. Jsou to hodiny výcviku,poznávání se ,vycítění a zhodnocení každé situace.


Držíme palce a přejeme další pokroky.....


 

 
Lucky
(Lucky, 22. 07. 2011)

Tak, a teď to asi vypadá, že mě z toho všeho patrně "kleplo", a proto mlčím. Pravdou je, že poslední týden až dva byly dosti náročné pracovně i soukromě. Na tento příspěvek v blogu i na komentáře nemohu odpovědět jednou větou, a tak prozatím mlčím. Třeba se k tomu dostanu v příštích dnech nebo někdy později splácám jiný článek. Všem přeji hezký den.

 
nic
(nic, 22. 07. 2011)

Lucie, Vás klepnout nesmí, jak by k tomu ta chrtiska přišla, kdo by je zachraňoval :-( navíc není na tom blogu nic co by takový stav mělo způsobit.


I když musím říct , že mě samotnou dost překvapilo, že většina z reakcí se chytla jen toho pouštění na volno. Přitom podstata a smysl byl někde jinde. O volnosti jsem psala jen a jen za sebe a to z důvodů, že mi vadí to postranní pošeptávání, že dělám něco za něčíma zádama. Velmi mnoho lidí se mnou na toto téma vedlo zajímavé diskuse , a proto jsem chtěla otevřeně napsat jak to se mnou a s Berry je a že to občasné pouštění není pravidlo ani samozřejmost. 

 
dadynka
(dadynka, 25. 07. 2011)

I já moc děkuji za velice zajímavou diskuzi, kterou otevřela Věrka.  To, co pak dále píše Azzamína, je vskutku z praxe, je bezesporu, Moni, že to máš se svými pejsky a s adopcí jako takovou kvalitně srovnané.  Když jsem začala číst Váš úvodní příspěvek, Věrko, přiznám se, že mě nenechal klidnou. Rozhodně se netajím tím, že jsem zapřísáhlý odpůrce pouštění našich adopťáčků volně. Musím však přiznat, že vše, co s pejsky děláte, je úctyhodné. Trošku jsem měla při čtení obavy, že Váš text vyzní ve smyslu, že "naše" lze naučit, že to lze dokázat. Stejně jako Vy jsem registrovala, že následující debata se svezla spíše k tomu pouštění volně /ač Váš záměr byl jiný/. Chápu, je to opravdu téma, kterým se zabývá patrně každý z nás. Dovolím si svůj názor -  já opravdu dle svého nejlepšího vědomí a svědomí tvrdím, že je to nebezpečné, že stoprocentně přivolání těchto pejsků není možné. Naopak si troufám tvrdit, že u jiných pejsků /samozřejmě patřičný výcvik a věnování se mu/ to stoprocentní je. U těchto ne. Možná jsem ovlivněna tím, že mám dva greyhoundy, kteří mají odběháno každý několik desítek závodů, nicméně můj názor je nezvratný. Taky jsem upřímná jako Vy Wink Ale vážně, abych toto své stanovisko uzavřela, zastávám názor, že prostě chrta /lurchera/ volně NE, je to pak na zodpovědnosti každého z nás.  A ještě jedna věc, která mě ve Vašich příspěvcích velice zaujala /právě ten odklon od původního záměru/ , je konstatování, že to , zda je pes na vodítku či není,  není pro jeho spokojenost a hezký vzájemný vztah vůbec to nejpodstatnější.  Vždyť těch radostí, podnětů, rozptýlení jim můžeme nabídnout opravdu hodně. A to tolik diskutované "omezování" na vodítku opravdu až takovým omezováním být nemusí. Hezky napsané, zasvěceně a srozumitelně. Mějte se všichni moc hezky. Kája s chrtidly

 
Berry
GAMGABB
(Berry, 27. 07. 2011)

Budu se stále opakovat, nejsem žádným propagátorem pouštění na volno, zdůraznila jsem i to jak to vidím u vysloužilých závodníků, jen jsem prostě chtěla napsat, že u mladých  kříženců to může být za určitých okolností jinak. 


Jinak z předchozího příspěvku nemohu souhlasit s tím, že jiné plemeno může mít přivolání stoprocentní a adoptáčci ne. Tam si myslím že to NE bude platit jen právě pro ty závodní chrty či starší lovce, ale u mladých psů, případně těch co se sem dostanou jako štěňata, tam to lze dokázat. Ale zase je to jako u všech psů otázka individuality jedince spojené s výcvikem. Stejně jako mám zkušenostu s ridgebacky, síla loveckého pudu je opravdu u jedinců velmi rozdílná a u některých prostě zůstane nezlomná i přes snahu výcvikáře. A tak je to myslím i s chrty , galgy .............a právě to musí poznat a vyhodnotit majitel psa.


 


 

 
Yva
(Yva, 29. 07. 2011)

Stále mi vrtá hlavou jedna otázka. To všechny ty galgy ve Španělsku či greye v Irsku vodí po celý život  jenom na vodítku ? Ano, jistě, dá se použít argument, že je kupříkladu zrovínka Španělům, jejichž vztah k těmto psům považuji za obzvlášť zavrženíhodný, patrně úplně jedno, že holt ti, co utečou jsou zkrátka pryč..Jak je to u Irů netuším už vůbec. Viděla jsem pár krásných obrazů, na nichž jsou zobrazeni chrti, ale vodítko jsem tam neviděla nikdy. Jistě, mohlo se umělci nehodit do kompozice..( s nadsázkou, samozřejmě )..Dříve byl údajně chrt výrazem bohatství a postavení. Ani zde si neumím představit smečku na vodítku..


Věruško, Moni, Káji, nemyslím si, že jsme Věrčin článek povětšinou pochopili jako diskuzi o tom, zda navolno či ne.. Moc dobře jsem porozuměla,o čem Věruška píše a jak vypadá opravdu úžasná práce s tímto druhem psa jsem viděla ve Věrčině podání na vlastní oči v Litomyšli. Mám ten obraz stále před sebou. Druhým takovým mě fascinujícím človíčkem je Lea..Ve stejné souvislosti. Akorát jde o to, že je to téma prostě s velkým otazníkem. Sama na něj neznám odpověď a své chrtice vodím nejjistěji co jen umím..Jsem si jistá, že jim nejsem schopná věřit na 1OO%, jak v příspěvcích výše několikrát padlo. Mám pocit, že to ani nejde, tak jako nemůžeme na 100% věřit nikomu z lidí. Vím jedno, v konkurenci se srnou a zajícem nejsem rozhodně na prvním místě..A nikdy nebudu. Pro mě samotnou stojí moje vnitřní otázka a dilema jinak - vrátily by se ? Vrátily by se určitě ? Nemám potřebu to zkoušet, ale zažila jsem situace,kdy moje síly přemohly vlivy jiné. Nejhorší pro mě bylo podvakrát napadení cizím velkým psem, který byl samozřejmě navolno a svého pána samozřejmě naprosto ignoroval. Moje noční ( i denní) můra. V takové situaci udržet své dva chrty...Proto je to téma tak palčivé..


 

 

Napsat nový komentář

nadpis komentáře:
vaše jméno:
ochrana proti spamu: (napište prosím správný součet čísel) 10 plus 5 =

 

Další články v blogu

16) Dva roky s Berry

Dnes 27.11.je to přesně dva roky ode dne ,který můj / a Buddyho /život obrátil naruby. Dva roky ode dne , kdy jsem se plna očekávání těšila dlouhé hodiny na tu svou ,vysněnou ..... Rok jsem sem nenapsala ani řádečku , a dnes , po…
obrázek 5378
obrázek 5379
Tvrdá práceobrázek 5379
Kde je ta kočka ?obrázek 5379
Dovolenáobrázek 5379
 
(26. 11. 2012 | 4 komentáře) zobrazit článek

15) 365

365 dnů . Dalo by se tolik napsat o každém z nich. Dny plné barev jak malířova paleta. Dny protkané jásavými tony i smutnou šedí. Dny plné lásky a zážitků. Takhle to začalo http://www.chrtivnouzi.cz/chrti/129.html Takhle to…
 
(27. 11. 2011 | 3 komentáře) zobrazit článek

14) Očekávání versus realita podruhé

Jednoho nedávného  dne jsem dospěla k rozhodnutí, že Berry už mám výchovně zvládnutou, a že jediná další možnost, jak pomoci v adopčních programech, je nabídnout některémů z pejsků dočasný domov . Rodina a přátelé…
 
(05. 10. 2011 | 4 komentáře) zobrazit článek

13) PSINA

Díky Všem chrtím přátelům, kteří přijeli navštívit naše psí centrum.  Já bohužel neměla moc času si povídat, což mě mrzí. Doufám, že jste si to…
 
(24. 07. 2011 | žádné komentáře) zobrazit článek

12) Léto v plném proudu

Pár fotek z našich letních dnů Odkaz na záznam ze zábavného…
obrázek 2715
obrázek 2714
obrázek 2713
obrázek 2712
obrázek 2711
 
(17. 07. 2011 | žádné komentáře) zobrazit článek

11) Naše jarní výlety

Pár fotek z našich toulek českou přírodou
obrázek 2108
Koupačka v Mácháčiobrázek 2108
obrázek 2110
obrázek 2112
obrázek 2116
 
(04. 05. 2011 | 2 komentáře) zobrazit článek

10) Všechno je jinak

Berry je u nás téměř pět měsíců a přeměna v princeznu je téměř hotová :-) Není u nás nic převratně nového. Poslední dva měsíce jsem hodně času věnovala…
obrázek 1929
obrázek 1930
obrázek 1931
obrázek 1932
obrázek 1933
 
(20. 04. 2011 | 7 komentářů) zobrazit článek

9) Princezna

Tak , a další měsíc nám utekl jako voda.  Poslední týdny kdy je krásné počasí mohutně pracujeme na přerodu divožky v princeznu :-) Pomalu ale jistě se nám vše…
obrázek 1585
obrázek 1586
obrázek 1596
obrázek 1595
obrázek 1597
 
(28. 02. 2011 | 9 komentářů) zobrazit článek

8) dva měsíce počesku.....

Čas letí jako bláznivý ..... Naše Berry se s náma už dva měsice učí žít , dva měsíce ve zcela jiném a novém prostředí. Naše  španělka si pomalu…
obrázek 1302
obrázek 1303
obrázek 1304
obrázek 1305
obrázek 1306
 
(28. 01. 2011 | 6 komentářů) zobrazit článek

7) První měsíc

Dnes je to právě měsíc co do našeho života reálně vstoupila Baya Berry. Na jedné straně se zdá měsíc dlouhá doba, na druhé je to vlastně zatím jenom mžik. Jak se…
Vánoce 212
Vánoce 219
Vánoce 169
Vánoce 166
Vánoce 152
 
(27. 12. 2010 | 3 komentáře) zobrazit článek

6) Vánoce

Všem přejeme krásné Vánoce
170083_174732435880683_100000317823529_454188_7120
pesani 172
pesani 179
pesani 191
 
(22. 12. 2010 | 1 komentář) zobrazit článek

5) Naše divoženka obrazem

Takhle nějak .......
obrázek 665
obrázek 666
obrázek 667
obrázek 668
obrázek 669
 
(15. 12. 2010 | 14 komentářů) zobrazit článek

4) DOMA

  Tak , Bayenku  máme v autě a jedeme domů. Na jedné straně radost  ze zachráněné dušičky, která se už může těšit na  nový život , radost z toho , že Baya…
Poprvé doma
Seznámení s kluky
obrázek 569
obrázek 570
Radostobrázek 570
 
(06. 12. 2010 | 7 komentářů) zobrazit článek

3) Naše smečka

BUDDY - rhodéský ridgeback, nar.4.9.2007 Tenhle kluk je takový náš velký zázrak . V roce a půl náhle a velmi vážně onemocněl. Čtyři měsíce sváděl se svou…
Buddy
obrázek 406
obrázek 407
obrázek 408
Po nemociobrázek 408
 
(03. 12. 2010 | 2 komentáře) zobrazit článek

2) Třetí pokus

Ema ,Ema...pořád mi to leželo v hlavě . Jak to vymyslet , jak se k ní dostat a zachránit ji z místa ve kterém živoří. Ale realita je neúprosná a nezbývá než zapomenout.…
BAYA
obrázek 417
obrázek 418
obrázek 419
obrázek 586
 
(03. 12. 2010 | 3 komentáře) zobrazit článek

1) Jak to všechno začalo

Naše cesta k k adopci nebyla myslím příliš dlouhá, ale ne úplně jednoduchá.Jednou mi dcera na FB poslala odkaz na Chrty v nouzi , s tím, jestli je nechci podpořit . Stránky jsem…
TARA
KIKI
Emička
 
(02. 12. 2010 | 2 komentáře) zobrazit článek

Aktuálně

Chrti v nouzi
materiály na podporu adopce

Zde si můžete stáhnout materiály pro propagaci:
chrti v nouzi
Děkujeme :-)



Chrti v nouzi děkují za péči a podporu MVDr. Ivo Hylákovi a jeho týmu
Vyvet

Program adopce chrtů ohrožených smrtí nebo strádáním v zemi jejich původu (greyhound a lurcher)