Tommy a blázen Amča

Již kdysi dávno jsem slíbila, že založím blog svým pejskům. To chrti v nouzi začínali a pořád jsem neměla čas a pořád. Né, že by tomu bylo jinak dnes :-) Ale ti moji mišáci si to zaslouží a jak určitě všichni víme, někdy je potřeba si o našich láskách popovídat.
Před dvěma a půl lety jsem si adoptovala Tommyho (greyhound z Irska). Dodnes blahořečím Lucky, že pomohla s jeho příjezdem. Nebylo to jednoduché, protože měl v Irsku autonehodu a velice se bál jezdit autem a transport by nemusel přežít, ale díky péči a nácviku, se to povedlo a opravdu mi to změnilo život. Tak do naší rodiny (měla jsem tehdy rok a půl starého synka Bena a 4 kočičáky) přibylo toto nohaté stvoření, které mělo trochu pověst zabijáka koček. Dnes má své kočky moc rád, jsou prostě jeho. Musím říci, že začátky nebyly jednoduché a to bylo telefonátu Lucky, jak na kočky a tak. Byl to hlavně můj strach, ale jakmile jsem s zařekla, že se to vlastně zvládne, tak se to zvládlo. Jako u všech nových adopťáčků, to chce čas, klid, pohodu, trpělivost a pochopení. Moje kočky mi také už odpustili za to, co jsem jim to domů přitáhla a jsou s Tommym v pohodě. Musím se přiznat, že je to moje největší láska :-) Tommy se naučil i sám hopnout do kufru auta, což byla pro mě obrovská radost. Nedá se říci, že má jízdu autem rád, je to pro něj zlo, ale dá se. Naštěstí zase tolik necestujeme a sem tam cesta ke tchýni se zvládá. Sice stresíkuje celou tříhodinovou cestu (vždy je mi ho šíleně líto) a celou cestu prostojí, ale pak když vyleze, je v pohodě.
Jak manžel říká, je to takový jelimánek. Je naprosto nekonfliktní k ostatním pejskům, je přátelský a je to mazlík. Ostatně jako každý adopťáček.
Půl roku po Tommově příjezdu přibyl do naší smečky italský chrtík Amin. A nastal neuvěřitelný kolotoč. Já chtěla druhého psa, manžel ale že dalšího velkého ne (jak trpce litoval a lituje dodnes :-) ) a na jedné výstavě se mu zalíbili italáci, ale už si o nich nic nezjišťoval a já také ne. Jednou se naskytla příležitost, pomoci malému ubohému na kost vyhublému stvoření, kdy se ani nevědělo, zda je to italáček či vipet a tak jsme neváhali a Amča byl doma. Už tehdy to byl hopsal a to ho nikdy neopustí, stejně jako pažravost :-) Tommy z něj teda moc nadšenej nebyl, protože ho chtěl Amča pořád obsakovat a pak začal na kočky a bylo roznodnuto. Půjde na kastraci. Musel se nejdříve ale vykrmit, aby vůbec mohl jít na zákrok. Nicméně jsem ho vypiplala. Zjistila jsem, že je alergický na oves - jeho průjem byl šílený a hlavně všude po bytě. S malým dítětem to byl doslova záhul a savo jen lítalo. Pak dostal svůj první epileptický záchvat, kdy to bylo opravdu šeredné a já hlavně nevěděla, co se děje. Teď už je v pohodě, bere léky a záchvat měl naposled, co jsem si převezla dcerku z porodnice (a to už je skoro rok a půl).
Po kastraci se Amča trochu srovnal, alespoň nechtěl vše obskočit, ale problémů stále zůstávalo dost. Došlo to až tak daleko, že jsem se ho chtěla vzdát. Bylo to šílené, ráno všude louže, hovínka atd., atd. a neustálý boj o to, že on tu opravdu šéfovat nebude. Byla jsem z něj vyčerpaná. Pak se mi ale ozvali úžasní lidé (díky Moniko a Katko) a mooooc pomohly. Poradili mi, jak na něj. A pomohlo. Pořídila jsem mu na noc klec, kde má svůj pelíšek. Přes den má otevřeno a v noci se zavírá. Problém s tím nikdy neměl a stačí zavolat: Ami, spinkat! a už utíká na místečko.
Sice si čas od času musíme vyjasnit, že šéfem tu jsem já, ale už to není taková hrůza. Musím ale přiznat, že Amča mi dal takovou školu a lekci, jak se má člověk ve smečce chovat, jak si zajistit postavení vůdce smečky a jak si prostě upevnit sebevědomí, že mě hned tak něco nerozhodí. Musím ale konstatovat, že Amče je a stále bude "bláznem", ale je můj :-) Teď se sice začíná podobat kouli a s chrtíkem toho moc společného nemá, ale on dokáže vybufetit neuvěřitelné a moje snaha o úbytek hmotnosti zatím prohrává. Takže mě nezbude nic jiného, než přešít všechny jeho oblečky, aby mu nebyla zima.
A co Tommy na to všechno? Vždy mě dojímá tím svým pohledem - To sis ale přivedla domů magora, co?! A manžel lituje, že mi nepovolil druhého greye.