Tak dnes je to týden, co máme doma Salinku,naše žíhané sluníčko... A jak tak dny běží, uvědomuji si ,že bez ní ní už si to nedokáži prostě představit...:-) Nevím jak ona, ale my jsme se do ni absolutně zamilovali,kolikrát si říkám, že ji musí naše přízeň chvílema i obtezovat... -to veskeré hlazení, mazlení a pusinkování.... :-) Salinka je neskutečný brouček,takové veliké miminko... Když se podívám zpět, musím konstatovat, že dramatičtější den byl pouze den "příjezdový", a to ale jen po strance menší nejistoty z nového prostředí... Po dvou prvních vycházkách ji pomaličku odeznely z oček otazníčky, a když jsem ukuchtila pro obe své fenečky hovězí vývárek, obavy byly tytam... Dalsí den prislo mazleníčko, sama nás následovala kamkoli jsme se pohli,venku udrzovala tempo podle mě a naší whippetky Eni,jakmile se vyčurala En tak i Salinka vykonala hned svou potřebu..:-) / tímto děkuji své Enče za pomocnou tlapu v socializaci:-)/ .... Třetí den Sally už nekompromisně vyhupsla na postel,ani nevím jak, a to jsem mela predtím zbytecné obavy, KAM a JAK s tou nožkou vsude dosáhne a zvládne... -- zbytečné obavy.. :-) Pobyt v posteli jsem vyresila kompromisem...- atj: pres noc spinká na gauči,a ráno hupsne za mnou se pomazlit,popřípadě probudit mě,a pres den je naše postel prostě revírem psích holek-- s tím už nic nenadělám..!:-) Venku je veselá,přátelská k jiným pejsanům i dvounožcům,pohladit ji muze kdokoli,myslela jsem si tedy, že bude mít od lidí větší odstup... Ráda nakukuje do krámků, zejmena "pekárna", ze které se po ránu line vůňě, to je její...:-) Postaví se ,čumáček vystrší skoro až do nebes a nasává labužnicky každý pach....:-)Vecer chodíme zpravidla na delsí vycházku,kolikrát už se mé líné whippetce ani nechce, ale Salinka se dožaduje krátkým zavytím a nasledným štoucháním do oblečku..:-) Večer už nemá potřebu čurat ani kakat, jen se proste chce projít.. Přesto, že má tři nožky, má neskutečné tempo, je to frajerka , když se rozdovádí nad padajícími lístečky ze stromu, je na ni uzasný pohled... Občas jsou nám protivné dotazy "určitých typů lidí"...... některé reakce jsou opravdu... no, řekněme slušně hloupééé, a to i od lidí "pejskařů"... Ale zvykla jsem si už když jsem kdysi měla u sebe přechodně stafordičku Donu.... s tím se nic nenadělá, lidé neumí jednat a chovat se správně kolikrát ani k človeku s handicapem, natožpak ke zvířátku, žee?! My se se Salinkou neseme pyšně jako pávi a je nám fajn.. je to muj milovanej "klokánek" a basta..!!.-)
Nejvetsí radost mám, když zacne dovádet jako štěnátko... vyhazovat do vzduchu hracky,odfrkovat jako koník,je proste milionová..... Vzdycky me zaplaví uzasný pocit, kdyz se svoji jedinou prední tlapkou vyskocí a opre se mi o hrudník..... Jsou to maličkosti, nad kterými jsem premýšlela, než jsme si ji privezli..., koumala jsem v duchu, jak se bude protahovat, hopsat, drzet si pochoutku a kostičku.......... Ted si ríkám, jaký jsem byla "blb"...., :-) Ona je opravdu neskutečná......
Jediné, co musíme potlacovat je stesk po odchodu, poprvé jsem číhala trapně za oknem a za dvermi..., po druhé jsem nechala dceru doma, odesla na nákup..., teskně prý plakala jen chvilku,následně se rozplácla u dverí a tam cekala az do mého príchodu.... Myslím, že to ale svým zpusobem pomáhá také zvladat moje Eni,Salinka vidí a cítí její vnitřní klid a ignoraci k nasim odchodům,tak to casem pochopí, že se vzdycky opravdu, ale OPRAVDU vrátíme...:-)
Tak, to by bylo zatím všechno,zdravíme ostatní žíhané i "nežíhané" psí kámoše a jejich páníky.....:-)
