Jim, dříve Ross je lurcher adoptovaný z Irska
A je to tady! Nadešel čas spustit prodej nástěnného a stolního kalendáře Chrti v nouzi pro rok 2024...
Nástěnný kalendář vznikal v Brně u hradeb pevnosti Špilberk za účasti adoptovaných chrtů z Brna a nejbližšího okolí.
Fotky vytvořil mladý fotograf Pavel Hermann z Moravského Krumlova. Miluje zvířata, pohyb a dobré lidi. Proto zvířata také často fotí. Jak sám říká: "Zvířata nám mnohdy ukazují, co je v životě opravdu důležité. Často nám na naší cestě dělají společníky spoustu let a zažívají s námi šťastné i smutné chvilky." 💓 Sám má pejska, křížence středního vzrůstu Buddyho, který mu je skvělým parťákem. Proto ho nabídka focení kalendáře pro Chrty v nouzi ohromně nadchla. Při focení se sešla skvělá parta dlouhých nosů i jejich pánů a všechny to, včetně fotografa, velice bavilo. 🙂 Fotografovi patří náš obrovský dík za čas, energii, trpělivost a preciznost, kterou nafocení kalendáře věnoval. 💗
https://hermiphoto.cz/
Stolní kalendář jsme opět zaplnili snímky z vašich rodinných archivů. 📸 Děkujeme také reklamní agentuře m-ARK, která si vzala na starost konečnou grafickou úpravu a tisk obou kalendářů. https://www.m-ark.cz/
Cena nástěnného kalendáře ve formátu A3 je 300,- Kč.
Cena stolního kalendáře je stejná.
K ceně kalendáře je třeba připočítat cenu za dopravné a balné, která je ve výši 90,- Kč.
Kalendáře budeme distribuovat prostřednictvím Zásilkovny. Nepotřebujeme tedy vaši doručovací adresu, stačí si níže vybrat výdejní místo, které máte nejblíž a které vám nejlépe vyhovuje pro vyzvednutí balíčku.
https://www.zasilkovna.cz/pobocky
Objednávky s typem kalendáře, počtem požadovaných kusů, vaší e-mailovou adresou, telefonním číslem a vybraným výdejním místem zasílejte na chrtiaukce@seznam.cz. Objednávat můžete za 3, 2, 1... TEĎ! 🙂
Skype: Spojte se s námi
Jim
(Autor blogu: Veronika | Zobrazit přehled článků blogu)Horor se šťastným koncem
článek ze dne: 03. 05. 2013
Zdravíme adopťáčky i páníčky,
podělím se s Vámi o můj včerejší zážitek. Snad to přinese ponaučení, nejenom mě. Přijela jsem domů autem a ovladačem otevřela bránu, abych vjela do dvora. Bohužel jsem si nevšimla, že jsou naši dva nosani na zahradě. Snažila jsem se bránu rychle zavřít, ale bylo už pozdě. Pejskové mě nejřív přivítali a pak si dali závod směr pole. Nedali se zastavit. Nechala jsem nastartované auto uprostřed ulice, nestlihla si vzít ani mobil. V podpatcích jsem běžela za nimi přes brázdy v poli, abych je neztratila z dohledu. Bohužel jsem nebyla dost rychlá a za chvíli byli pryč. Křičela jsem Jime! Allen! Nic. Hlavou mi běželo tolik věcí. Kam je mám jít hledat? Nemají ani obojek. Mám se vrátit pro mobil a zavolat na policii, myslivcům, do útulku. Mám tady radši počkat? Třeba se vrátí. Co když už je nikdy neuvidím? Co když jsou zraněný? Za jak dlouho bude tma? Bude pršet? Bude v noci zima? Najednou se objevil Jim. Přiběhl celej šťastnej, jak se parádně proběhnul. Vrhla jsem se na něj, až se chudák leknul. Přivázala jsem ho na šálu a volala Allen! Vydali jsme se směrem, ze kterého přiběhnul Jim. Už jsem neměla sílu řvát. Došla jsem až na konec pole, kde byl sráz dolů. Už nebylo kam jít. Jim uviděl srnky. Museli jsme se vrátit domů. Bála jsem se, že se mi z té šály vysmekne. Jima jsem zavřela domů, a jela autem hledat Allen. Cestou jsem se modlila, ať jí najdu. Jela jsem chvíli a uviděla jí. Šla pomalu po silnici směrem domů. Vystoupila jsem a klidným hlasem řekla její jméno. Allen se ale bojí nastupovat do auta a já jí neunesu. Musela jsem jí k němu dostrkat a nacpat jí na zadní sedačku. Byla hrozně uřícená, ale byla celá. Cestou domů jsem děkovala Bohu, že mi jí vrátil. Někdo musí řídit naše cesty. Jinak si nedokážu vysvětlit, že jsem jí našla. Jsem hrozně vděčná, že to dobře dopadlo. Od teď už si budeme vždycky psát zprávu: Psi jsou na zahradě. A pro jistotu vždycky počkám, než otevřu bránu. Kéž je můj příspěvek ponaučením i ostatním majitelům chrtů.
podělím se s Vámi o můj včerejší zážitek. Snad to přinese ponaučení, nejenom mě. Přijela jsem domů autem a ovladačem otevřela bránu, abych vjela do dvora. Bohužel jsem si nevšimla, že jsou naši dva nosani na zahradě. Snažila jsem se bránu rychle zavřít, ale bylo už pozdě. Pejskové mě nejřív přivítali a pak si dali závod směr pole. Nedali se zastavit. Nechala jsem nastartované auto uprostřed ulice, nestlihla si vzít ani mobil. V podpatcích jsem běžela za nimi přes brázdy v poli, abych je neztratila z dohledu. Bohužel jsem nebyla dost rychlá a za chvíli byli pryč. Křičela jsem Jime! Allen! Nic. Hlavou mi běželo tolik věcí. Kam je mám jít hledat? Nemají ani obojek. Mám se vrátit pro mobil a zavolat na policii, myslivcům, do útulku. Mám tady radši počkat? Třeba se vrátí. Co když už je nikdy neuvidím? Co když jsou zraněný? Za jak dlouho bude tma? Bude pršet? Bude v noci zima? Najednou se objevil Jim. Přiběhl celej šťastnej, jak se parádně proběhnul. Vrhla jsem se na něj, až se chudák leknul. Přivázala jsem ho na šálu a volala Allen! Vydali jsme se směrem, ze kterého přiběhnul Jim. Už jsem neměla sílu řvát. Došla jsem až na konec pole, kde byl sráz dolů. Už nebylo kam jít. Jim uviděl srnky. Museli jsme se vrátit domů. Bála jsem se, že se mi z té šály vysmekne. Jima jsem zavřela domů, a jela autem hledat Allen. Cestou jsem se modlila, ať jí najdu. Jela jsem chvíli a uviděla jí. Šla pomalu po silnici směrem domů. Vystoupila jsem a klidným hlasem řekla její jméno. Allen se ale bojí nastupovat do auta a já jí neunesu. Musela jsem jí k němu dostrkat a nacpat jí na zadní sedačku. Byla hrozně uřícená, ale byla celá. Cestou domů jsem děkovala Bohu, že mi jí vrátil. Někdo musí řídit naše cesty. Jinak si nedokážu vysvětlit, že jsem jí našla. Jsem hrozně vděčná, že to dobře dopadlo. Od teď už si budeme vždycky psát zprávu: Psi jsou na zahradě. A pro jistotu vždycky počkám, než otevřu bránu. Kéž je můj příspěvek ponaučením i ostatním majitelům chrtů.
Komentáře k článku
Vím, jak vám bylo,
(nic, 03. 05. 2013)Veroniko!
Svých pět minut strachu jsem zde popsala zhruba před dvěma lety. Tak jako Vy, i já tenkrát měla na mysli, že to zdaleka nemuselo dopadnout dobře a chtěla jsem svým příspěvkem varovat ostatní.
Ohlasů bylo mnoho. Od bezpečnostních opatření k nácviku základní poslušnosti.
A jak jsem očekávala, zvedlo to \"ze židle\" také Lucku, která, ač času nazbyt opravdu nemá, napsala na toto téma dost obsáhlé pojednání.
Za tu dobu nás šťastných s chrtím doprovodem přibylo a nepředpokládám, že každý studuje starší příspěvky v blozích.
My \"vytrestaní\" víme, vy ostatní předvídejte a buďte opatrní. Je jaro a v těchto měsících jsou i myslivci málo tolerantní k případným \"loupežníkům\"........prostě, je toho mnoho, co musí vašeho miláčka zdárně minout, aby se vám vrátil živý a celý - s oběma očima v kožichu bez díry.
Veroniko, díky, že jste zde připomněla, že musíme dávat pozor a nenechávat nic na náhodě :-) Soňa a Luke
Svých pět minut strachu jsem zde popsala zhruba před dvěma lety. Tak jako Vy, i já tenkrát měla na mysli, že to zdaleka nemuselo dopadnout dobře a chtěla jsem svým příspěvkem varovat ostatní.
Ohlasů bylo mnoho. Od bezpečnostních opatření k nácviku základní poslušnosti.
A jak jsem očekávala, zvedlo to \"ze židle\" také Lucku, která, ač času nazbyt opravdu nemá, napsala na toto téma dost obsáhlé pojednání.
Za tu dobu nás šťastných s chrtím doprovodem přibylo a nepředpokládám, že každý studuje starší příspěvky v blozích.
My \"vytrestaní\" víme, vy ostatní předvídejte a buďte opatrní. Je jaro a v těchto měsících jsou i myslivci málo tolerantní k případným \"loupežníkům\"........prostě, je toho mnoho, co musí vašeho miláčka zdárně minout, aby se vám vrátil živý a celý - s oběma očima v kožichu bez díry.
Veroniko, díky, že jste zde připomněla, že musíme dávat pozor a nenechávat nic na náhodě :-) Soňa a Luke
Ufff... Verunko, slyšíte, jak jsem si oddechla?! Nemá cenu rozpitvávat, na toto téma jsme psali, prosili, upozorňovali mnohokrát. Děkuji Andělům, že nad nimi bděli. Věřím, že jste se ponaučili a děkuji, že jste se o tento zážitek podělili.
Všechny adoptivní rodiče prosím: buďte opatrní, předvídejte, nepodceňujte situace, život mají jen jeden a většinu z našich nosáčů už jsme jednou vyrvali zubaté z pařátů tehdy tam daleko. Bohužel, vím o pár pejscích, kteří v podobných situacích to štěstí neměli. Není důvod sem psát jejich jména, pro mne jsou tichou, bolavou vzpomínkou, ale věřte, že mne a další lidi z našeho malého týmu to bude hluboce mrzet navždy 
Když náš chráněnec odejde stářím či pro nevyléčitelnou nemoc, je to jiné... skončí-li pod koly automobilu, nebo se přizabije při nekontrolovatelném úprku, protože Dvounožec, který za něho je zodpovědný, udělal chybu, je to jako když mi odpadne kousek srdce. Buďte opatrní, prosím.
...myslím, že se to může stát každému, i sebeopatrnějšímu majiteli může branku otevřít třeba soused, nebo rodinná návštěva a malér je tu...
Proto je třeba hned od příjezdu učit pejska na jméno a denně "dřít" přivolání i v bytě a dobrý povel je třeba "stůj", nebo "čekej", který se dá trénovat při každé procházce. Moc nám všem přeji, aby jsme tyto nehody nemuseli nikdy zažít.
Proto je třeba hned od příjezdu učit pejska na jméno a denně "dřít" přivolání i v bytě a dobrý povel je třeba "stůj", nebo "čekej", který se dá trénovat při každé procházce. Moc nám všem přeji, aby jsme tyto nehody nemuseli nikdy zažít.
..taky jsem před pár dny psala o díře na Meteoru...které jsem si nevšimla..Mara našla a plot podlezla...od teď už jsem opatrnější..a vím, že jsou to opravdu velcí chytrolíni..jsem ráda Verunko, že to tak dopadlo..a že se nyní nemusíte strachovat...Přítel koupil na obojek GPSku..ta sice pomůže v tom, že člověk ví, kde je pejsek...ale před např. autem neuchrání...ano taky učíme, aby reagovala..ale venku je jak vyměněná..vůbec nevím, jestli by se někdy dala odvolat..spíš asi ne...:-(
Děkuji Veronice za odvahu, podělit se s tímto zážitkem...je potřeba dávat pozor v různých situacích, ale nehody se prostě občas stávají. Jsem ráda, že tentokrát to dopadlo takto dobře...posílám podrbání:)
Uff, člověku je špatně, jen když to čte.
Opravdu zde ale nemá cenu rozfoukávat téma poslušnosti a přivolání. Psi vyběhnou třeba v situaci, kdy na ně zrovna nikdo nehledí. Auto je může srazit dřív, než poslechnou. V neposlední řadě je může auto srazit v okamžiku, kdy se k Vám po přivolání vracejí.
Podstata je, že by nikdy nemělo dojít k tomu, že z pozemku vyběhnou. Jedna věc je, že brána na dálkové ovládání je "šikovná", ale bohužel to chce nebýt líný a dojít zkontrolovat, zda jsou psi uvnitř (no, a také by je neměl někdo další vypustit, než se vrata zavřou...).
Další pravidlo je, důsledně zamykat branku, vrátka, aby žádný soused neměl šanci je otevřít. Sousedi na venkově jsou v zavírání ledabylí. To, že jim pes vyběhne, když vjíždějí do zahrady, neřeší. Až o něj jednoho dne přijdou :-(. A člověk má na ně vztek, protože jim to i říkal, varoval je.
Ano, to zamykání je nesmírně otravné. K brance vždycky s klíčem, člověk něco nese, má plné ruce, a jde víckrát, atp., opravdu, otrava. Ale jako obrana proti lidem, kteří otevřou a nezavřou, účinné. Pohodlí naše nebo souseda, kerý jde na pokec, jde stranou před bezpečím našeho psa.
Paní Veroniko, je dobře, že jste Vaši nehodu zde popsala. Varování opravdu nikdy není dost.
Opravdu zde ale nemá cenu rozfoukávat téma poslušnosti a přivolání. Psi vyběhnou třeba v situaci, kdy na ně zrovna nikdo nehledí. Auto je může srazit dřív, než poslechnou. V neposlední řadě je může auto srazit v okamžiku, kdy se k Vám po přivolání vracejí.
Podstata je, že by nikdy nemělo dojít k tomu, že z pozemku vyběhnou. Jedna věc je, že brána na dálkové ovládání je "šikovná", ale bohužel to chce nebýt líný a dojít zkontrolovat, zda jsou psi uvnitř (no, a také by je neměl někdo další vypustit, než se vrata zavřou...).
Další pravidlo je, důsledně zamykat branku, vrátka, aby žádný soused neměl šanci je otevřít. Sousedi na venkově jsou v zavírání ledabylí. To, že jim pes vyběhne, když vjíždějí do zahrady, neřeší. Až o něj jednoho dne přijdou :-(. A člověk má na ně vztek, protože jim to i říkal, varoval je.
Ano, to zamykání je nesmírně otravné. K brance vždycky s klíčem, člověk něco nese, má plné ruce, a jde víckrát, atp., opravdu, otrava. Ale jako obrana proti lidem, kteří otevřou a nezavřou, účinné. Pohodlí naše nebo souseda, kerý jde na pokec, jde stranou před bezpečím našeho psa.
Paní Veroniko, je dobře, že jste Vaši nehodu zde popsala. Varování opravdu nikdy není dost.
Napsat nový komentář
Aktuálně
Chrti v nouzi
materiály na podporu adopce
Zde si můžete stáhnout materiály pro propagaci:
Děkujeme :-)
