A je to tady! Nadešel čas spustit prodej nástěnného a stolního kalendáře Chrti v nouzi pro rok 2024...

Nástěnný kalendář vznikal v Brně u hradeb pevnosti Špilberk za účasti adoptovaných chrtů z Brna a nejbližšího okolí.
Fotky vytvořil mladý fotograf Pavel Hermann z Moravského Krumlova. Miluje zvířata, pohyb a dobré lidi. Proto zvířata také často fotí. Jak sám říká: "Zvířata nám mnohdy ukazují, co je v životě opravdu důležité. Často nám na naší cestě dělají společníky spoustu let a zažívají s námi šťastné i smutné chvilky." 💓 Sám má pejska, křížence středního vzrůstu Buddyho, který mu je skvělým parťákem. Proto ho nabídka focení kalendáře pro Chrty v nouzi ohromně nadchla. Při focení se sešla skvělá parta dlouhých nosů i jejich pánů a všechny to, včetně fotografa, velice bavilo. 🙂 Fotografovi patří náš obrovský dík za čas, energii, trpělivost a preciznost, kterou nafocení kalendáře věnoval. 💗 https://hermiphoto.cz/

Stolní kalendář jsme opět zaplnili snímky z vašich rodinných archivů. 📸 Děkujeme také reklamní agentuře m-ARK, která si vzala na starost konečnou grafickou úpravu a tisk obou kalendářů. https://www.m-ark.cz/

Cena nástěnného kalendáře ve formátu A3 je 300,- Kč. Cena stolního kalendáře je stejná.
K ceně kalendáře je třeba připočítat cenu za dopravné a balné, která je ve výši 90,- Kč.
Kalendáře budeme distribuovat prostřednictvím Zásilkovny. Nepotřebujeme tedy vaši doručovací adresu, stačí si níže vybrat výdejní místo, které máte nejblíž a které vám nejlépe vyhovuje pro vyzvednutí balíčku. https://www.zasilkovna.cz/pobocky

Objednávky s typem kalendáře, počtem požadovaných kusů, vaší e-mailovou adresou, telefonním číslem a vybraným výdejním místem zasílejte na chrtiaukce@seznam.cz. Objednávat můžete za 3, 2, 1... TEĎ! 🙂

 schovat zprávu  / (nezobrazovat zprávu)
 
 
Loading Translate
 EN
adopce chrtů chrti v nouzi
pejsci blogují blogy pejsků

Panna

(Autor blogu: Tereza | Zobrazit přehled článků blogu)

Princezna se zlatým kožíškem

článek ze dne: 04. 01. 2012
Naše pohádka začala v létě loňského roku, pro nás ve slunném Španělsku, pro Galgy na místě zvaném „peklo“. Někteří z nich měli štěstí a čekají v jednom z útulků na svou adoptivní rodinu, ostatní toto štěstí neměli a člověk o jejich osudu rozhodl tím nejkrutějším způsobem. A tak, jednoho dne se parta čtyř těchto šťastlivců vydala na cestu za lepším životem. Dva z nich jsou hlavními hrdiny našeho příběhu – našeho života, a to chrabrý rytíř Dhul a něžná plavovlasá princezna Panna. Ovšem i tato několikadenní cesta jim připravila překážky. Pannenka z rezervace sklouzla do akutních. Rozbila se dodávka, která je měla vyzvednout v Německu. Tak Karel ( od Sally ) vzal bez váhání svou dodávku a dovezl s Lucky nosánky 24. července pár chvil před půlnocí na pražský Břevnov. Nakonec pro Pannenku si přijela její rodinka a my jsme spokojeně odjeli domů s Dhulem.

Uběhl nějaký čas, několik týdnů, pár měsíců.

Večer uprostřed chladného prosince pustím počítač.. a.. husí kůže mi projela celým tělem.. S nechápavými otázky : „To snad není možný?!“, „Jak se to mohlo stát?!“ , „Teď v zimě?!“, jsem klikla na náhled letáku ztraceného Galga. Byla to ona – krásná plavovláska Pannenka, má Panenka!! Otázky se změnily v lítost a bezmocnost. Informace byla den stará, takže v tu chvíli jí čekala druhá noc někde – kdesi. Venku lehce nad nulou a v prostředí.. no.. ne nadarmo se říká: „Jsem zničený jako Severní Čechy“. Ještě ten večer jsme se domluvili s Andrejkou, že jí tam přeci nemůžeme nechat a že jí pojedeme hledat. Po bezesné noci, bez informace kdy a kde byla malá naposled viděná, v podstatě bez jakékoliv naděje, jsme se brzo ráno vybavili salámem, šunkou, náhradním vodítkem, dekou, dalekohledem, Andrejka uvařila horký čaj do termosky a vyrazili jsme směr Teplice. První naše zastávka byla u benzínky - ještě nám přeci chyběla mapa Teplic :-). Hned potom jsme se vydali na místo, kde Pannenka utekla.. Ale.. Asi nejspíš jsme nebyli vítáni.. No nic.. Šlo nám přeci jen o jedno – najít Pannenku. Takže začala pátrací akce na vlastní pěst s oporou Míly, kterého jsme měli na telefonu a který „z křesla“ dokázal zázraky i nemožné. Prošli jsme celou zahrádkářkou oblast, les, prolezli okolí vlakové trati, v městě se každého ptali, lepili letáčky.. Nikdo nic nevěděl, nikdo jí neviděl.. Lehce unavený jsme sedli do auta s nadějí, že tak zvládneme prohledat větší část a budeme úspěšnější. Prodrali jsme se místním lesem, projeli pole, louky i město s pocitem, že třeba někde už jen zahlédneme ležet tělíčko malé Galginky, a nebo, že my míříme zrovna do města a Pannenka naopak dál hlouběji do lesa. I tak jsme věřili, že jí večer povezeme domů. Uprostřed polí, na úzké polní cestě jsme narazili na další pátrací hlídku – pana Lacinu, a v městě na Kamilu – příbuznou majitele. Šance na nalezení se zdvojnásobila a pátrání nabralo větší grády. Jenže už bylo po třetí hodině, od setmění nás dělily minuty a my jsme byli stále bez informace o zahlédnutí. Po třetí už jsme projížděli centrum Teplic a okolí, rozhodovali jsme se – vrátíme se do Prahy nebo budeme pokračovat. Nechtěli jsme vypadat jako zbabělci, kteří to vzdali. Ale tak holt poslední dolepení letáčků a končíme. S úzkostí jsme nastavovali v navigaci cíl „Praha“. V tom přišla rána – telefon od Míly – Pannenku zahlédli ve vedlejší vesnici.. Adrenalin se vyhoupl na max a přejezd do vedlejší vesnice nám trval asi 3min. Obě dvě jsme byli připravené na výskok z auta a rychlé odchycení, ale bohužel.. Zoufale jsme několikrát tuto vesnici, její okolí a blízké vesnice projeli.. Ani jsme jí nezahlédli.. Ostatní už to vzdali a co nám uprostřed lesa ve tmě a dešti zbývalo..? Též jsme akci ukončili. Ale to už z Plzně vyrážela Hanka se svým pátracím týmem a strávili v těchto podmínkách noc i celé další odpoledne.
Čekali nás ještě dvě noci, než přišla zpráva, na kterou jsme všichni čekali – „Pannenka byla nalezena.“

A tak, nám Lucky s Mílou přivezli první Vánoční dáreček :-)

První den jsme si libovali, jak je Pannenka hodňoučká, zvládla prohlídku u veterináře i koupi pořádného kožíšku. Ale chvilku po chvilce jsme si začali všímat, že ty loužičky doma nejsou ze stresu nebo náhodou nehodou, ale že se neumí venčit. První pamlsky po nás nevěřícně plivala. Hračky jí evidentně na pelíšku překážely. Na přivolání „ke mně“ nebo zapískání nereagovala, o ostatních základních povelech nemluvě. Venku byla schopna jít jen okolo baráku, všechno ( lidi, děti, zvířata, auta) jí nahánělo strach, ve tmě jí dřevěněly nohy a její jediný cíl byl se zase vrátit do bezpečí. Jen se choulila na Dhulovým pelíšku, pokud se pohybovala kdekoliv jinde po bytě, tak s provinilým výrazem.

Jak se má Pannenka dnes?
Silvestr nám sice celkem ublížil, ale venku už můžeme chodit i do lesa a sídliště, ovšem za světla a s výstrahou v jejích očích „Nesahat – Nekoukat“. Chůzi na vodítku zvládneme stylem - Dhul vede a Pannenka se snaží ho dobíhat. Na přivolání a jméno reaguje, jen když sama chce a s pomocí a za dobrůtku zvládne sedni. Hraje si jak s Dhulem, naší jezevčicí, tak už i plyšáky, kterým těžce odstraňovala očíčka a čumáčky. Když přijde čas krmení, okamžitě zapomene na všechny starosti. Jinak stále zůstává šíleně smutnou princeznou, bez emocí, s kamenným výrazem a utrápenou vráskou. Jediné, co nám dává pocit „že nás má ráda“, když přijdeme domů, radostně začne lítat a skákat. Jen já vypadám venku jako blázen, když radostně skáču nad každým jejím ..... vyvenčením :-)

Krůček po krůčku je nám lépe. A tak jako každá pohádka má dobrý konec, tak i naší princeznu čeká „Žili spolu šťastně navěky.“, jen o tom ještě neví….
obrázek 3381
obrázek 3384
Jedna z prvních procházek.obrázek 3384
foto: Jedna z prvních procházek.  
Na Dhulovým pelíšku je prostě dobře :-)obrázek 3384
foto: Na Dhulovým pelíšku je prostě dobře :-)  
obrázek 3387
S dvounohým bráchouobrázek 3387
foto: S dvounohým bráchou  
Panenkovský pelíšek :-)obrázek 3387
foto: Panenkovský pelíšek :-)  
obrázek 3382
 

Komentáře k článku

iiivetka
happy end :)
(iiivetka, 04. 01. 2012)
Krásne :)
Posielame pusinku princezničke...:)
 
 Karel Sally
Princezna se zlatým kožíškem
( Karel Sally, 04. 01. 2012)
Moc hezkě .....
DRŽÍM PALCE....
 
Andy
princezna
(Andy, 04. 01. 2012)
Když to čtu, tak mi taky znovu naskakuje husí kůže, ty pocity z hledání se vrátily. Skončilo to dobře a jsem za to moc šťastná!!!! Dhulíkovi a Pannence posílám obrovskou pusu na čumák :-)
 
Petr
(Petr, 04. 01. 2012)
Pannenka to zvladne, vsak Dhul ji vsechno ukaze a nauci a za rok je Mesa prozene oba dva :) Drzte se :)
 
Tereza
(Tereza, 04. 01. 2012)
Děkujeme!! :-)
A na Mesu už se moc těšíme ;-))
 
ejdrien
(ejdrien, 05. 01. 2012)
Moc držíme Pannence palečky, ať co nejdříve pochopí, že teď už bude jen a jen dobře. Když přijela naše Taruška, tak to byla úplně stejně smutná pinceznička bez emocí, ještě s velkou panikou z mužské populace. Dnes už je to pincezna ďáblík :), mužská populace stále sice není její oblíbená, ale i to se již hoooodně zlepšilo :). S Vaší láskou a Dhulíkovou podporou to půjde všechno samo :).
 
Alena
(Alena, 05. 01. 2012)
Milá Šárko, udělala jsi báječnou věc, že Pannenka přistála ve vaší rodince. Příběh Pannenky, jak jsi ho popsala, je velmi dojímavý. Držíme vaší plavovlasé holčičce celá rodina i s Leylinkou a Jackem palce, ještě ona sama neví, jaké štěstí jí u Vás v Praze potkalo a že tohle její domov. Určitě to nebuzde trvat dlouho a přijde na to.
 
jana
(jana, 06. 01. 2012)
Sledovali jsme zoufalé a nakonec vítězné hledání jen přes net,ale bylo nám taky z toho moc blbě. A teď když vidím jaký drobeček Panenka je,tak opravdu byl zázrak,že venku přežila. A podle chování jak se projevuje má další velké štěstí,že je u Vás doma. A konečně zjistí,že DOMA opravdu znamená ten nový život,který ji slíbili Ti co ji sem k nám dovezli. Však ona se rozkouká a pozná,že se už nemusí bát vůbec ničeho(teda až na debilní rachejtle). Hodně štěstí a ještě jednou velké díky všem co hledali a našli!
 
Smoky & Arnošt
no a zase pláču, naštěstí štěstím. Zdraví Smoky a Arnošt
(Smoky & Arnošt, 09. 01. 2012)
 
TeerezZzkaaaa
(TeerezZzkaaaa, 09. 01. 2012)
Je to moc krásný příběh :) Přeji mnoho úspěchů a radostí s Pannenkou :))
 
Katka z Moravy
Panence
(Katka z Moravy, 09. 01. 2012)
Příběh jsem skoro probrečela a věřím na šťastné konce... Přeji Panence i Vám jen to nejlepší a všem příznivcům nošáčů hodně šťasných společných chvilek...
 
Tereza
(Tereza, 13. 01. 2012)
Dobrý den,
jsem velmi ráda, že jste nám do komentáře napsal své vyjádření. Každopádně Vám děkuji za cenné rady. Musím říct, že jste mě ohromil, jak jste z pěti fotografií, které byly pořízené během prvních dvou dnů, dokázal odhadnout můj život, postoj a výchovu psů. Pouze v jednom Vás zklamu - pokud jste si myslel, že psům cíleně kupuji dětské peřinky a hračky, tak bohužel. Má maminka pracuje v kojeneckém ústavu, kde se po čase použité deky, peřinky a plyšové hračky, z hygienických důvodů, vyřazují. Další várku jsme chtěli poslat do Irska, ale asi by to též budilo zvláštní dojem.

Mimochodem, děkuji za optání, Pannence se daří dobře.

S pozdravem,
Tereza
 
Míla
Pravda má mnoho tváří
(Míla, 19. 01. 2012)
Každý příběh může být nazírán z různých úhlů. Tento znám důvěrně a snažím se jej vnímat nejen svýma očima, ale i rozumět pohledu původního "majitele". Jeho dlouhý příspěvek mě přiměl reagovat.
Jsem ten, kdo organizoval pátrací akci ze strany Chrtů v nouzi. Jsem i ten, kdo v tomto příběhu zosobnil roli "zlého policajta".

Chrti v nouzi nebyli o ztrátě Panny informováni osobou, s níž byla uzavřena adopční smlouva a ani tím, komu byla Panna bez našeho souhlasu svěřena do péče. Dozvěděli jsme se tuto informaci navíc s jednodenním zpožděním. Pravda je, že v té době již majitel prostřednictvím svých příbuzných i osoba, v jejíž péči aktuálně Panna byla, vyvíjeli v rámci svých možností značné úsilí o nalezení zaběhnuté fenky.

V prvním kroku jsem chtěl získat maximum informací. Proto jsem volal majiteli, dozvěděl se, že Panna není u něj, ale u jeho maminky v jiném městě. Poté, co v noci hledala, nebude patrně se mnou schopná komunikovat a na příbuznou, která rovněž pátrala, nemá spojení. Přesto jsem mamince zavolal a měl jsem štěstí. Dozvěděl jsem se, že Panna je stále venku, kde byla viděna naposledy a jak se to celé přihodilo. Zjišťoval jsem, kdo byl informován (městská policie, registr, atd.) Měl jsem představu, že společně dohodneme další koordinovaný postup. Chováme se v těchto situacích věcně a metodicky, cílem je najít psa, nikoli obviňovat z chyb. Očekávám analogický přístup i na druhé straně. Jsme na jedné lodi. Zpočátku byl rozhovor příjemný.

Dozvěděl jsem se, že Panna byla venčena běžně na volno na sídlišti, paní nevěděla, že to je problém. "Vždycky se přece vrátila, když si udělala své kolečko. Syn mi neřekl, že má být stále na vodítku." Divil jsem se a konstatoval, že syn pochybil, když jí správně nevysvětlil vše, co ví od nás. "To je divný pes, když nemůže běhat na volno". Slyšel jsem v telefonu i to, kolik s Pannou měli starostí, jak to bylo krásné, když si na ní Pandorka položila čumáček a v zápětí zas že už nikdy žádného psa nechce. Stočil jsem hovor na koordinaci dalšího postupu a dozvěděl se, že zítra nemůže spolupracovat, protože má naplánovanou cestu za kulturou do Německa (už si nepamatuji přesně, jaká byla formulace). Přiznám se, že v tuto chvíli jsem změnil tón. Mluvil jsem slušně ale velmi důrazně. "Dáte přednost zábavě před životem psa? To nechápu! Nemůžete svůj program jednoduše změnit?". Ani můj přísný tón ani obsah mých slov se paní logicky nelíbil. "Nejsem zvyklá, aby se mnou někdo takto mluvil". Omluvil jsem se za svou příkrost a vysvětlil proč jsem rozladěn. Opětovně jsem zdůraznil nutnost koordinovaného postupu při pátrání. Tím náš hovor skončil a znovu jsem se celé odpoledne ani večer nedovolal. Myslím, že od tohoto nešťastného telefonátu se Chrti v nouzi v očích majitele a jeho maminky chovají jako policajti.

Další vývoj už víceméně znáte z Facebooku. Děkuji panu majiteli, že pomohl zjistit správné číslo čipu od maminky (neměl jsem v tu dobu u sebe smlouvy, Lucinka byla v Irsku), děkuji jeho mamince, že se následující den setkala s dobrovolníky, kteří přijeli Pannu hledat a že mi vzala telefon a byla ochotna mi to říci - tehdy jsem byl naopak velmi příjemný, měl jsem radost, že změnila svůj postoj, myslel jsem, že cestu zrušila. Děkuji samozřejmě všem (včetně příbuzných majtele), s jakým úsilím Pannu hledali. Atd... mohl bych psát dalších mnoho odstavců.

Shrnu důvody, které vedly k našemu návrhu "readopce":
1) Majitel, s níž jsme uzavřeli adopční smlouvu, ji porušil ve dvou bodech
- neinformoval nás přímo a neprodleně o ztrátě psa
- předal psa do péče další osobě bez našeho souhlasu a nadto tuto osobu neobeznámil se vším, co je v zájmu bezpečnosti psa třeba dodržovat
2) Důsledkem porušení smlouvy vznikla situace, v níž majitel delegoval své povinnosti vůči nám i vůči životu psa na další osoby a to způsobem podle mého názoru nedostatečným a s nepostačující mírou součinnosti s úsilím všech, kteří se ji snažili vyřešit.
3) Pro osobu, jíž byla Panna svěřena do péče, jsou komplikace plynoucí ze soužití s chrtem nepřiměřenou psychickou zátěží.
4) Majitel nebyl v době, kdy byla Panna znovu nalezena, schopen ji převzít zpět do své vlastní péče.
5) Není tedy žádná záruka, že adopční smlouva může nadále plnit svůj účel - tedy zajistit Panně spokojený a bezpečný život.

Chápu, že bývalý majitel to celé vnímá jinak - z jakého titulu narušují naše vlastnická práva? Proč se vměšují do našeho soukromí a kde berou tu drzost hodnotit způsob, jakým se staráme o svého psa? Jak si nějaký pan Heřmánek může dovolit rozčilovat mojí maminku? Nikdo z nás si nepřál, aby se angažovali při hledání naší Pandorky. Mohou být rádi, že jsme dali domov chrtovi.

Záměrně ani na Facebooku ani zde neuvádím konkrétní jména ani žádné jiné údaje umožňující identifikaci aktérů a proto celý můj text vyznívá nepřirozeně, když píši "osoba", "maminka", "syn", "příbuzní majitele" atp. Možná i tón mého příspěvku je trochu suchý. Snad mi to prominete. Nechtěl jsem ho nikdy psát a jsem ochoten ho smazat, pokud stejné přání zde projeví i bývalý majitel.

Na druhé straně právě tento příběh posunul náš názor na to, jakým způsobem má být formulována adopční smlouva.

Miloslav Heřmánek
P.S.: omlouvám se Terezce, že právě zde se můj příspěvek objevil.
 
Tereza
(Tereza, 19. 01. 2012)
Mílo,
děkuji za Tvou reakci ;-) Tvůj příspěvek je na správném místě.
( Jen jedno mi stále nejde na rozum, proč by jsme své jednání měli obhajovat a nějakým způsobem se " omlouvat ", když na naší hlavu padlo daleko více negativního.. ? )

Každopádně, příběh Pannenky pokračuje, každý den se vyvíjí k lepšímu. Je z ní veselá holčička, která poslouchá, mazlí se, hraje si a čím dál tím méně se bojí - O to tu přeci jde!! :-)

Tereza
 
´Jana Mrázová
Pohled nezúčastněného člověka
(´Jana Mrázová, 07. 08. 2012)
Dobrý večer, paní či sločno Terezo.
Ráda bych vám ukázala jiný pohled na příběh Výše popsaný. Třeba poled člověka, který uvažuje o adopci. Nejsem člověk, který o psech nic neví. Dali jsne domov staršímu psíkovi z útulku, po jeho smrti máme nyní boxera a trpasličího pinče, oba mladé psy. celkem mým životem prošlo pět psů a i teď má ten menší hlavu na mé noze. Když si ale přečtu reakce obou stran, působí to na mne, že adopce znamená absolutní nesvobodu pro adoptivní majitele a fakticky nemůže třeba ani onemocnět a po dobu nemoci předat psa příbuzným bez uctivé žádosti.
Myslím, že takováto polemika věci neprospívá a může zbytečně odradit případné zájemce a tím způsobit třeba zbytečnou smrt jednoho z těch opravdu nádherných stvoření.
 

Napsat nový komentář

nadpis komentáře:
vaše jméno:
ochrana proti spamu: (napište prosím správný součet čísel) 9 plus 9 =

 

Další články v blogu

1) Blonďatý čertík

Pomalu to bude druhý měsíc, co jsme spolu. Říkám si „Teprve druhý měsíc“, protože na život 2leté Galgy je to krátká doba, ale také si říkám „Už druhý měsíc“, protože jsme zvládli z vystrašené a nedůvěřivé…
obrázek 3617
obrázek 3613
obrázek 3614
S Leylinkouobrázek 3614
obrázek 3616
 
(13. 02. 2012 | 9 komentářů) zobrazit článek

Aktuálně

Chrti v nouzi
materiály na podporu adopce

Zde si můžete stáhnout materiály pro propagaci:
chrti v nouzi
Děkujeme :-)



Chrti v nouzi děkují za péči a podporu MVDr. Ivo Hylákovi a jeho týmu
Vyvet

Program adopce chrtů ohrožených smrtí nebo strádáním v zemi jejich původu (greyhound a lurcher)