My tři a čas, jsme písničkáři toulaví, my tři a čas, jdem s písničkou zas k vám a vy snad přijmete nás a řeknem si zas co den dal, co přines, co vzal...
Skype: Spojte se s námi
Bratrstvo chrtí pracky
(Autor blogu: Hanča | Zobrazit přehled článků blogu)Někdo nám tady chybí...
článek ze dne: 25. 09. 2011
Dnes jsem si položila otázku, zda je možné, aby se člověku stýskalo po někom, s kým se nikdy nesetkal a koho nikdy neviděl... Pořád mám doma jen dva pelechy, dvě misky, dva obojky... a dva prdíky (ano... skutečně prdíky... poněvadž teď momentálně chrápou jako dva dřevorubci a prdkají tak, že jsem musela otevřít všechna okna)... Kam se hnu, tam je mám v patách... neustále mě koutkem oka pozorují... sledují každý můj pohyb... samozřejmě z obavy, abych je nikde nezapomněla... I přesto, že mají pelechy měkčí než já gauč, raději jsou se mnou na tom gauči (z obavy v nepohodlnost pelechů jsem se v nich asi hodinu převalovala, abych zjistila, že pelechy jsou skutečně v pořádku)... a na tom gauči jsou se mnou právě proto, že jsou na něm se mnou... Dávají náklonnost najevo tak nenápadně, že si toho leckdy ani nevšimnete... třeba se zády opřou o vaši nohu... nebo si tu svoji ležérně položí na vás... Při zvuku jakéhokoliv kovového předmětu připomínajího cinkot klíčů, karabiny vodítka či zapínání obojku vyletí jako střela, protože se těší, že bude trajdat... zevlovat a pozorovat, co se kde děje (vyprázdnění bývá sekundární záležitostí... to si zpravidla odbydou v prvních 10 minutách)... Když se mi občas zachce koukat na svět chvíli jako oni zdola a ocitnu se na zemi na všech čtyřech (ano... skutečně na všech čtyřech... zkuste to někdy... je to dobrá terapie), mám pocit, že mi moji psi vyštěkávají telefonní číslo do psychiatrické léčebny... Zkrátka a dobře... tím vším chci říct, že tady na Tebe, Ethane, netrpělivě čekáme a těšíme se na Tebe... až budeme dělat lumpárny... poznávat svět... válet se na gauči i v trávě... ve čtyřech...
Komentáře k článku
Ethan to myslím ví. Když jsem ten večer seděla nad jeho fotkou v dog poundu a skoro mi tekly slzy... a uvažovala jsem totiž: "Máme na to - nemáme na to - můžeme si to vůbec dovolit"? (myslím tím teď ty prachobyčejné finance, bez kterých to prostě nejde - a zároveň jsem věděla, že musí pryč nebo...) ... a potom jsem se prostě rozhodla a potvrdila, že si ho bereme pod svá křídla, nevěděla jsem, zda tady na něho někdo bude čekat hned nebo zda cesta k hledání rodinky bude delší... a tak dnes mě hřeje u srdce, že tady někdo na něho opravdu čeká a těší se tak moc 
Děkuji, Haničko. Vzpomenu si na to, až budu příště uvažovat...
Díky.
Právě jsem si přečetla vaš blog, asi nám doma taky někdo chybí...V jiném blogu je fotka právě zachráněné Leylinky♥, jo, ta nám doma chybí. Právě u mě probíhá boj - rozum x srdíčko...
Ono je dobré občas hodit rozum za hlavu... Kdybych to neudělala, tak je ze mě dneska advokát, co se brodí lidskou špínou a nedobrotou... a hlavně bych neměla Glena, kvůli kterému jsem chvíli nemohla překročit práh domova... ani Obamu... a dnes ani Ethana... Rozumy můžeme rozdávat vnoučatům, až budeme v důchodu sedět na zahradě nad šálkem melty...
Napsat nový komentář
Aktuálně
Chrti v nouzi
materiály na podporu adopce
Zde si můžete stáhnout materiály pro propagaci:
Děkujeme :-)
