Stalo se to zrovna včera, když jsem z Maffy šla do parku na procházku.Park máme od domu kousek tak že se tam s Maffčou dlouho procházíme. Tak jsme tak šli, a najednou jsme viděli malou holčičku jak tam běhala a smála se. Maffy jelikož se bojí dětí tak začla skákat a tahnout pryč, tak jsem ji vzala na krátko a Maffy se mi odepla z vodítka. Bězěla pryč a pryč a pryč. Chvíli jsem běžela za ní, ale čím rychleji jsem běžela tím víc se vzdalovala. Tak jsem došla k domu a slečna čekala a poskakovala u dveří. Tak mi spadl kámen za srdce. Když Maffy bězěla tak ji málem zajely dvě auta a uklouzla. Jsem na ní pyšná že si dokázala zapamatovat, které z mnoha dveří jsou naše.