Španělský galgo

Galgo Español patří do staré rodiny urozených chrtů. Ve středověku se z Pyrenejí rozšířil přes evropský kontinent až na Ostrovy. Mnohé prameny uvádějí, že jeho předchůdci byli staroazijští chrti.

Vlastnit galga patřilo ve Španělsku k výsadám bohaté a především urozené vrstvy. Sloužíci je tajně kradli svým pánům, a tak jak šel čas, pronikli galgové i mezi chudé vrstvy obyvatelstva, kterým se stali důležitými pomocníky k obstarávání obživy. Byli využíváni k lovu drobné zvěře, a to zejména zajíců (což platí i dnes). Zde postupně dochází k posunu vnímání: z psího aristokrata se v očích vesničanů stává "nástroj k zajištění potravy" a k jako takovému se k němu přistupuje. Když se spotřební nástroj "pokazí" nebo "nefunguje správně"¹, vymění se starý za nový.
Starý se ponechá svému osudu, případně zlikviduje².

Galgové ve Španělsku žijí v neuvěřitelných podmínkách. Často jsou chováni ve větších smečkách v neuvěřitelných prostorách jako jsou kůlny, špinavé sklepy, mnohdy na řetězu atd.
Jejich stravou bývá často rozmáčený chléb hozený na zem.

Galga Fly předtím ve Španělsku; foto Rita Terrana

Fly dnes v Německu; foto ASPA Friends

Jejich "životnost" je zhruba 1-3 roky (srov. s článkem Greyhound ).
Vytřídění probíhá vždy ke konci sezóny, tedy zhruba v únoru. Mnoho z nich se již během sezóny ztratí. Bývá totiž poměrně častým zvykem, že majitelé je po ukončení lovu často ani nesvolávají… galgové se potulují po okolí a případně se vrátí domů…

I když – slovo domov v tomto kontextu poněkud skřípe, nemyslíte?

Jedna kniha o nich hovoří jako o zapomenutých psech Španělska. Naštěstí, svět na ně tak docela nezapomenul. V posledním desetiletí vznikly organizace³ jak na území samotného Španělska, tak různé iniciativy v západní části Evropy, které se zaměřily na pomoc španělským chrtům a místním ochráncům práv zvířat.
A to je pro španělské galgy doslova druhá šance na život. Díky adopčním programům v zahraničí mají možnost najít to, co jim bylo v jejich pravlasti odepřeno: respekt, lásku, pohlazení… a vlastně takový ten normální psí život.

Proměnit jejich šanci v realitu pro nás v praxi znamená najít jim dobrý domov.
Děkujeme všem, kteří nám v tom pomáhají.

Prostudujte si také:
Domov hledají
Chrt jako domácí mazlíček
Péče o chrta

¹ Tímto se rozumí, že pes neloví např. s dostatečným zájmem, nespolupracuje s druhým psem (loví standardně ve dvou), anebo už je v očích galguera (galgueros = ti, kteří loví s galgy) prostě "opotřebovaný".

² V dobách, o nichž je řeč, prostí vesničané zpravidla nevlastnili střelné zbraně. Likvidačním prostředkem nepotřebných galgů byl provaz a strom. Přestože – a to zdůrazňujeme – takový přístup člověka ke psu NENÍ omluvitelný v žádné etapě vývoje moderního člověka, dalo by se říci, že tento způsob likvidace mohl tehdy mít své „ekonomické důvody“. Bohužel, tato krutá metoda se ale ve Španělsku uchovala do dnešních dnů s odvoláním na tradici!
I dnes se vám může při procházkách v odlehlejších oblastech stát, že na konci lovecké sezóny vstoupíte do lesíka za vesnicí a naskytne se vám pohled, na který pravděpodobně nikdy nezapomenete.
Tímto se chabá teorie o původně ekonomických důvodech skládá jako domeček z karet. Jde o počínání, které zbytek civilizovaného světa tvrdě odsuzuje, a které není v našich očích ničím jiným než nesmyslnou, hloupou a sadistickou zábavou podobně jako korida.
Modernější možností, jak se zbavit nepotřebného galga je využití služeb Perrery, což lze přeložit jako likvidační stanice či stanice smrti.
Perrery NEJSOU útulky, jsou to zařízení financovaná ze státního rozpočtu, kde psí životy končí (srov. dog pound/Irsko). Do perrer také putují psi nalezeni jako toulaví atd.

³ Přímo ve Španělsku někdy nejde ani o organizace v pravém slova smyslu, ale o skupinky jednotlivců, kteří se snaží těmto psům pomáhat přímo v místě, takřka v terénu. Tyto skupinky jsou odkázány na finanční a materiální pomoc zvenčí, a to zejména z německy mluvící části Evropy a spolupracují s organizacemi, které hledají pro pejsky domovy převážně v Německu, Rakousku a zemích Beneluxu.