Duffy (přejmenovaná na Muffy)

Duffinka je opravdu krásná a miloučká slečna :-). Jsem ráda, že ji také všichni přivítali a jsou kámoši. S těmi zvuky.. věřte, že vše je na začátku a rutina dělá své, na vše si zvykne u Vás :-). Injekce bývají většinou nepříjemné všem a herecké výkony jsou občas velké :-). Duffinka, ví že se u Vás už ničeho nemusí bát, vidí a cítí jak jsou spokojeni ostatní pesánci a kočička, že jsou v bezpečí. Zdravíme moc a hezké svátky.

Černá, bílé ponožtičky, a jak jí sluší ten červený oboječek od Chrtů v nouzi  ! A při pohledu jak hajá - úplně se srdce svírá. Oni jsou ti chrti tak nějak dojemní. To pěkné chování k pejskům - náš Corri se projevuje stejně, doma i venku je nevtíravě družný - je to až neobyčejné. Nevím, je to vlastnost chrtích plemen, nebo důsledek života ve větší skupině, nebo návyk na mnoho psů kolem (z útulku)? Možná od všeho trochu. V každém případě je to velmi příjemné.  Přejeme Duffince, aby se brzy "otrkala" a v novém roce co nejméně injekcí... Naše smečka přeje té Vaší krááásné Vánoce! M+C

To srdíčko Vám jistě otevře, buďte si jisti! Možná zrovna Dufinka potřebuje více času, je více plachá, více v dušičce zraněná. Znám takové, ale oni to časem zvládnou všichni. Krásné dny všem. Kája s pejsky

Ahoj Terezko, děkuji ti za podporu. Také věřím, že si zvykne, jen to chce čas. Když nám na štědrý den utekla, byl to hrozný pocit. Tohle byly opravdu nejhorší vánoce v mém životě. Ale zázraky se dějí a to díky dobrým lidem, který nám pomohli jí najít. Tímto bych ráda za sebe i za příátele poděkovala Lucince a Mílovi a také tobě Terezko za přípravu letáků. Velký dík patří skautskému oddílu ze Židlochovic, kteří byly opravdu úžasní:-) Včera si dala hlavu na můj klín...začíná nám snad pomalu důvěřovat.

Marta: Také Vám přejeme krásné svátky vánoční:-)

Dobrý den,

hlásím se po dalším týdnu s Duffy. Po tom co na štědrý den utekla se žádná tragédie nekonala a musím říct, že všichni úzkostlivě hlídáme dveře. Duffy je velice klidná a hodná. Určitě je to obrovská výhoda, ale jedna věc nás trápí a ráda bych poprosila o radu. Pravděpodobně trpí separační úzkostí. Můžu dělat naprosto cokoliv klidně jí i uplácet jídlem a ona si nás prostě vůbec nevšímá. Jen pořád spí nebo hledí do prázdna. Je to dost deprimující. Vím, že to chce čas.. ale třeba je nějaký další způsob jak se jí přiblížit. Jestli máte někdo podobnou zkušenost, poradte nám. Připojuji foto z její každodenní nejoblíbenější činnosti. I ven na procházku jí musíme vyloženě nutit.

Ahoj rodinko, krásné nové fotky. Jsem přešťastná, že vše takto dopadlo a fenečka je v pořádku. K Vašemu dotazu moc ráda něco napíši, jen prosím strpení, jsem teď opravdu zavalená prací. Nejpozději zítra napíši, jen zatím tolik, myslím, že se nejedná o separační úzkost, to je něco trošku jiného. Nebojte,  půjde to, zvládnete s feňulkou, moje osobní zkušenost. Jen důležitá otázka: Duffy je taková od počátku, tedy od příjezdu, ano? Zajímá mě, zda změna nenastala po útěku, předpokládám, že je to tak, ano? Mějte se hezky, OPATRUJTE holčinu, jsou opravdu velice rychlí a mrštní. Kája a hafíci

Dobrý den, děkuji budu ráda za každou radu. Bohužel je taková od počátku. Je hodná, ale ničeho si nevšímá. Neolízneš nás, nezavrtí ocasem nic jiného. Jen spí nebo leží a hledí do prázdna.

Děkuju Petra

Dobrý den, Petro, přiznám se, že jsem ráda, že je taková od počátku, trošku jsem měla obavu, že by v tom mohl hrát roli ten dvoudenní pobyt venku. Peťko, fenečka je tady opravdu strašně krátce. Když jsem se já seznámila s chrty /to jsem své dva černoušky ještě neměla/, uvědomila jsem si, že tito pejsci vyvolávají jakýsi pojem smutného pejska. Je to pro ně typické, prostě mají v té tváři často výraz, že by se kámen ustrnul. Myslím si, že Vaše Duffy nebude typ toho hopsavého pejska, kterého je všude plno. Každý pes má svoji povahu, to tady jistě netřeba rozvádět. Mohu Vás uklidnit, ujistit, ubezpečit, že se všeho dočkáte, bude Vás vítat, bude vrtět ocáskem, bude chtít hladit, bude mít potřebu se Vás dotýkat. Jen prosím opravdu strpení, vyčkejte. Měla jsem úplně stejnou fenečku, moji Ladynku, naopak se stranila kontaktu, nemohla jsem si k ní sednout, okamžitě odcházela, uhýbala, nepřivolala jsem ji ani na piškot, dnes se může přetrhnout. Časem se vše změnilo, vítá, hopsá, tulí se. Nikdy nebude takový mazel jako Wingsíček, ten pusinkuje tak, že mám celou tvář mokrou, ona se jemně dotýká čumáčkem. Ale úplně stejně chce moji pozornost, lásku a přítomnost jako pejsek. Já Vás neuklidňuji, já to jen konstatuji. Chce to jen čas, přijde sama, bude Vám časem věřit. Někdo je mazel hned, někomu to trvá déle, jsou to pejsci /oni mají opravdu tu duši hodně poraněnou/, kteří ten čas opravdu potřebují. Vydržte, dočkáte se!  Kája s pejsky

Ahoj,

tak jsem se přinutila udělat pár foteček a hlavně sem něco napsat. Na začátek bych popsala změny, které se u nás udály.

Asi před 3 týdnama jsme se konečně přestěhovali do vlastního baráčku s opravdu obrovskou zahradou. Muffynka jako když roztaje. Tchýně je doma a bydlí vedle nás, takže když jsem v práci je s pejskama na zahradě. Muffy běhá, potom leží v trávě mezi pampeliškama a odpočívá. Co se týče její povahy, dost se změnila k lepšímu ( Dadynko měla jste pravdu:-)) Je ted daleko víc přítulná. Není sice taková jako moje jezevčice, která je na mě naprosto závislá a nehne se ode mě ani na krok, ale už alespon příjde, nechá se pohladit atd. Její vítací ceremonie spočívá v tom, že začne podupávat a strčí mi hlavu mezi nohy:-) Tak stojíme klidně 20 minut. Ke všem zvířátkům je velmi milá. Máme postiženého kocourka, kterého jsme se ujali a toho ona miluje. Takže nám ve finále dělá opravdu velkou radost:-)

Zdraví Petra a Muffynka