Tady bydlí tři černé greyhoundí holky a zrzoun, dědoušek Fred.
Naši smečku tvoří kromě dvounožců ještě tři kočičáci obecní - takoví podivní malí psi. :-)
Tady bydlí tři černé greyhoundí holky a zrzoun, dědoušek Fred.
Naši smečku tvoří kromě dvounožců ještě tři kočičáci obecní - takoví podivní malí psi. :-)
Černí greyhoundi mají nejméně šancí na adopci.
Možná proto, že se jich rodí nejvíc, možná proto, že lidem nepřipadají tak fotogeničtí a "ňuňaní".
(Čemuž nerozumím, u nás doma žijí tři úžasné černé dámy... A JSOU báječné.)
Z tohoto úhlu pohledu má sedmiletá, černá greyhoundí lady šance naprosto mizivé...
Přitom... já vím, že je úžasná a má krásné srdce.
Proč o tuhle holčičku zatím neprojevil absolutně nikdo zájem?
Adoptovat = pomoci. Nakolik může o vaší chuti pomoci konkrétnímu psovi rozhodovat barva jeho srsti?
A přeci rozhoduje... statistika je jasná.
Prosím, zavřete oči a zkuste se na ně dívat skrze svoje srdce...
Black greyhound have less chances to be rehomed.
That could be... because there are born so many of them (most are black), may be the do not seems to be so "photogenic" and "cute" to the people...
(Which I do not understand, in our place there are three georgeous black ladies living... And the ARE great.)
From this point of view are the chances of seven years black greyhound girl pretty low...
But... I know she is perfect and her heart is beautiful.
Why no one was interested in her so far?
To adopt = to help. How far could the colour of the skin decide in your willing to help a particular dog?
However... the statistics speaks clearly.
Please, close your eyes and try to look at them by the "use of your heart"...
Možná to někdo vnímá tak, jak píšete, já ale patřím k lidem, kteří si naopak myslí, že černý pes je nejkrásnější. Kdysi v pubertě jsem si vysnila (jen vysnila
) smečku asi osmi psů různých plemen, kterou bych chtěla mít, a všichni byli černí.
A tak jsem se i teď prvotně zajímala o černoušky T&M, ale než jsem to celé zvážila, našli domov jinde. Pak jsem po nocích hleděla do těch chrtích tvářiček, odhadovala, zvažovala, a volba pak padla na bílého s hnědými skvrnami. A v podtextu toho rozhodnutí, namouduši, byla i myšlenka "ti černí mají větší šanci, vždyť jsou přece ČERNÍ
).
Akce LUK byla dost narychlo a také dost o mých soukromých touhách a přáních.Ale dnes můžu směle říct,že Luk si získal své místo v rodině i u "vůdce smečky"-u manžela,který měl zpočátku hlavně obavy (oprávněné) o svého ze všech nejmilejšího kocoura.Košík na hubu ještě budeme chvíli používat,ale věřím že i bez něj se jednou naše soužití obejde. V zájmu Luka i ostatních (na vánoce tady byli kocouři dokonce dva-náš Nebojsa a dcery Bojsa) nic neuspěchám.Děkuju moc,za všechno,co jste pro nás udělali a přeju hodně sil,peněz a zájmu lidí, kterým možná chrti pomůžou vrátit zdraví tak,jako mi ke zdraví pomáhá Luk! S.
Zde si můžete stáhnout materiály pro propagaci:

Děkujeme :-)
Koupí této knihy přispějete do fondu Beryl Brennan, která ohroženým chrtům pomáhá už dlouhé roky: