dočásek u Zahry

V sobotu hned po příjezdu se Doc seznámil s Marvinem (člověk) a Darwinem (chameleon) a hezky jsme si prošli celý byt. Kde je pelíšek a gauč pochopil během prvních pár minut, jako kdyby už u nás někdy byl.

Po večeři jsme udělali další krátkou procházku, o kterou si dokonce sám řekl stáním u dveří a šťoucháním do kliky. A protože venku pořád dost pršelo, neachal si zcela v klidu obléknout pláštěnku.Venku se seznámil s okolím domu. Když vidím v dálce cyklistu, trochu se bojím, jak bude Doc reagovat, ale ten jde dál, jako kdyby nic. Stejně tak nereaguje ani na projíždějící auta a tramvaje. Na malého pejska, který na něj zběsile štěká se jen přezíravě podívá (takovým tím pohledem typu: „Kdybych teď zrovna nebyl po večeři, tak tě sežeru.“) a jde vesele dál.

Po návratu domů opět proběhne nutné utírání tlapiček, sundavání pláštěnky a nosan se tváří, že tohle pro něj není nic nového. Stejně jako mu nedělají problém schody ani výtah.
Jediný problém se ukáže pak u naší večeře, kdy naprosto neuvěřitelně loudí.

V noci nám Doc vysvětlí, že spát budeme pěkně všichni dole a ne na palandě a ideálně všichni 3 (i s přítelem) na šedesátce posteli. Zhasínáme a čekáme, co se bude dít. V novém prostředí mám problém spát i já, tak co teprv chrtík po naprosté změně prostředí a dvou dnech v autě. Chvíli nervózně přechází po pokoji, chodí se ujišťovat, že jsme pořád tady a nikam nejdeme, a když zjistí, že mu nikam neutečeme, tak se stočí na složenou deku u skříně, aby na nás dobře viděl. Asi za 20 minut se zvedne, přejde do pelíšku a s hlavičkou nasměrovanou k nám spokojeně usne a ani mu nevadí zvuky ze silnice, nebo noční autobusy na zastávce, co máme skoro pod oknem.

V noci se párkrát probudí. Většinou, když se já, nebo Josef nějak výrazněji pohneme, ale když zjistí, že nikam neodcházíme, vrátí se zase na svoje místo. V půl 6 ráno do mě přijde strčit čumáčkem, takže startuju, hledám kalhoty a mezi tím Doc skáče do postele a snaží se přesvědčit Josefa, že má jít s námi ven, že se mu tam bude určitě líbit. Ten to odmítá, takže si s Docem oblékáme pláštěnky a jdeme venčit. Vzorně si všechno nechává na ven. Krátce se projdeme a vracíme se ještě pokračovat ve spaní.

V půl 9 už mu ale přijde, že vyspáváme trochu moc, takže nám hupsne do postele a vyžene nás z ní ven. Zopakujeme venčení, uděláme si všichni snídani a je čas začít montovat shrnovací dveře na poličku s potravinami, při čemž se snaží asistovat, ale z důvodu jeho bezpečnosti se radši zavíráme do pokoje, zatímco Josef pracuje. Když zkušebně zapne vrtačku, abych zjistila, jestli nebude lepší po dobu vrtání jít na procházku, s Docem to ani nehne. Jen na mě kouká, jestli ho jako budu dál drbat, nebo co... Prostě pes flegmatik.

A když zkusím na chvilku odejít z pokoje, jen mě dojde doprovodit ke dveřím, a pak si zas vyskočí na gauč a čeká, až za ním přijdeme. U oběda opět loudí a nechce se nechat odradit.

Práce pro dnešní den je hotová, takže se jdeme všichni tři uložit na gauč. Doc se k nám přitulí a chce drbat. Drbeme, drbeme, povídáme si a najednou vr a haf a my oba skoro infarkt. Nosan usnul, my si toho nevšimli a spokojeně jsme dál hladili a on se lekl. Aspoň už si příště dáme pozor. Tak ho necháváme spát a skládáme se na zem.

Já vyrazím do večerky pro pečivo, Josef hlídá. Ani by mě nenapadlo, že Doc vůbec zaregistruje, že jsem opustila byt, ale to byste museli vidět to nadšení, když jsem se za 10 minut vrátila zpátky.

Na večer přijde kamarádka, která Docovi ihned padne do oka, protože se ještě ani nezuje a už důsledně drbe nastavenou nosatou hlavičku. Josef se chystá k odjezdu domů, jdu si pro vodítko, že ho půjdeme doprovodit. Ale o minutku to tentokrát nestihneme, takže ještě jdeme vytírat a Marvin čistit koberec. Ale je to první a zatím poslední loužička, kterou nám udělal doma. Hned po tom jdeme ven, kde se dovenčí, aby věděl, že má konat potřeby jen venku.

Pak už si užívá drbací návštěvu, kterou pak dojdeme doprovodit na tramvaj s následnou lehkou procházkou před spaním a pak už hurá spát. Sice se chlapec přijde ujistit, jestli vážně nesmí spát u mně v posteli, ale když mu vysvětlím, že ne, tak mi jen přijde dát pusu na dobrou noc a ukládá se do svého pelíšku, kde spokojeně prospí celou noc.

Dnešní den mi asistuje u učení a psaní článků (důsledně kontroluje, jestli o něm píšu jen hezky), hajá v pelíšku a asi se mu zdálo něco hodně divokého, protože broukal ze spaní a cukal vleže nohama, jako kdyby někam běžel. Procházky v okolí už zvládá naprosto bez problémů, cizí pejsci ho občas zaujmou, ale většinou jen na chviličku. Lidé na něj koukají s respaktem (radši ještě chodíme s náhubkem), ale i s nadšením (dneska třikrát variace na téma: "Jeee, podívej, to je ale krásnej pejsek!") a on se nese jako správný pes aristokrat a evidentně si užívá pozornosti od lidí z okolí.

Doc je prostě zlatíčko!