Dnes je tomu 10 dní co se u nás zabydlel černoušek jménem Riccardo.Od první chvilky co jsme si ho vyzvedli ve Vanovicích,byl velice suverénní a úplný pohodář.Po cestě domů spinkal na zadních sedačkách a těch 350 km zvládl na výbornou. Domů jsme přijeli někdy o půl čtvrté ráno,naštěstí jsem po poradě s Lucky nechala naší fenku Carmen u mojí mamky,protože na nějaké seznamování by neměl náladu ani Riccouš ani já,natož naše Carmínka osmiletá psí madam probuzená takhle po ránu :)
První problém nastal ne ve výtahu jak jsem se bála,ale na chodbě,když jsme šli k bytu ( 4patro), máme zábradlí ,přes které je vidět dolu.Přemlouvala jsem,utěšovala,ale nic naplat,musel do náruče.Hurá konečně byl v bytě a ejhle další problém,plovoucí podlaha,takže budeme asi nocovat na chodbě jak to tak vypadalo.Už jsem ho nechtěla do ničeho nutit a tak jsem mu udělala dočasné bydlení v koupelně,kde je také dlažba.Stejně jsme nespali ,jakmile se zhaslo začal kňourat.takže zase za nim ,pohladit ,uložit.Každou hodinu jsme chodili venčit a opravdu hned pochopil co se po něm chce,ani jedna loužička i když v jeho případě by to byla asi pořádná louže :) podle toho co z něho teklo při venčení :) Druhá noc už byla dobrá, spinkal celou a třetí zase trochu fňukal,ale ty další už byli v pořádku...Podlahu jsem vyřešila koberečkama,protože se opravdu na ní necítil dobře a když zabral drápkama,hned začal bruslit jak na ledě.Koupila jsem jenom takové běhouny do prostředka místností a od té doby je tu král :)
S fenečkou jsme je seznámili druhý den na louce venku,nejdřív s náhubkama a pak už to mohlo jít i bez nich.Po příjezdu domů sice Carmínka dávala dost najevo,že ona je paní domu a všechno je její i Riccouškovo pelíšek,ale dneska už je to nerozlučná dvojka:) Brání jedne druhého a dokonce Carmínce narostlo seběvědomí ,když má takového chlapáka vedle sebe .
Máme za sebou i krevní testy,všechno je v naprostém pořádku,vážíme 34kg .
Ještě musím upozornit,opravdu si dávejte pozor na běžící "kořist" !!! Riccardovi se povedl přetrhnout postroj ,díky kočce,která mu přeběhla přes cestu cca 2m před ním. Ještě štěstí,že jsem měla vodítko přivázané k pasu,jinak bych snad neměla ruku . Je to takový mžik,kdy pes zareaguje,že nemáte šanci vodítko udržet ,zvláště jestli máte doma takového tahouna jako my.
Všichni jsme se do něho zamilovali, pořád ho "oňuchňáváme" voní jako štěňátko a je tak heboučký prostě Carmínka a Riccardo naše dvě zlatíčka <3 ...
