POZVÁNKA NA SRAZ CHRTŮ 2020

4. - 6. 9. 2020 (pátek–neděle)
Autokemp U letadla, K Hrázi 515, 538 07 Seč

http://www.autocamp.estranky.cz/
Objednávejte přímo u pana Frisse, telefon: 739 730 732, autocamp.friss@seznam.cz.
Ceny ubytování
Příjezd na sraz je možný již v pátek od 16 hod. Těšíme se na vás!
Máte-li dotaz, prosíme, pište na náš mail.
 schovat zprávu  / (nezobrazovat zprávu)
 
 
Loading Translate
 EN
adopce chrtů chrti v nouzi
pejsci blogují blogy pejsků

princezna Tara a její čaroděj Merlin

(Autor blogu: ejdrien | Zobrazit přehled článků blogu)

"Pes má krásu bez ješitnosti, sílu bez krutosti a lidské ctnosti bez lidských nectností" (Lord Byron)


Step by step, day by day ...

článek ze dne: 09. 11. 2010

Když odejde nejlepší čtyřnohý přítel je to vždycky hodně těžké a pokud je to ze dne na den u mladého psa, je to o to těžší. My bojovali s nezvratným osudem do poslední chvíle, ale ač jsme páni tvorstva, boj jsme bohužel prohráli ... omlouvám se Gobísku , ale budeš už navždy se mnou.


Jak mi řekla jedna dobrá duše "někdu musí jeden odejít,a by mohl dostat šanci někdo další" a tak se také stalo.


Jednoho dne mi na facebooku vyskočil odkaz na Chrty v nouzi a když jsem viděla ta nádherná, laskavá očička dlouhonohých miláčků, ve kterých byl vidět jen strach a trápení měla jsem slzy v očích. V duchu jsem si začala pohrávat s myšlenkou, že by další chrt ... (jako svého prvního pejska jsem dostala afgánského chrta a prožila s ním nezapomenutelných 13 let Smile). Doma mi zůstal 7letý chlapeček border kolie Merlinek, který je opravdu "pan" pes a těžce nese konkurenci jiných psích kluků, proto jsem se zaměřila na psí slečny a okamžitě mě zaujal světlounký, vystrašený a nešťastný uzlíček. Byla to 2letá fenečka lurchera. Byla jsem z toho rozhozená a radši jsem odkaz zavřela a šla se věnovat práci. Jenže ta mandlová smutná očička byla jako magnet, ať jsem dělala cokoliv pořád byla v mé hlavě. Tak a co teď, jak se zbavit toho břemene Smile, poslala jsem tedy odkaz mamině, která mi během několika minut volala, jak je to smutné a jestli jsem viděla tu lurcheří holčičku. To byl přesně ten impulz, který jsem potřebovala, abych se definitivně rozhodla, že tahle holčička musí být naše Kiss. Cestou domů a celý večer jsem se potýkala s miliony otázek, snažila jsem se koukat na to racionálně a bez své typické impulzivnosti. Pročetla jsem celé stránky "chrtů" a bylo mi jasné, že je nutné vše zvážit, říct si, zda to zvládnu, zda tomu uzlíčku dokážu vrátit důvěru k lidem a přesvědčím jí, že život je přeci krásný, zda jí dokážu dát všechno, co potřebuje a dokážu se poprat se všemi věcmi, které můžou nastat. Jak se říká, ráno moudřejší večera, noc byla bezesná a ráno mé první myšlenky opět vedly k mandlovým očičkám Smile.  Z práce jsem napsala na "chrty" svůj zájem o Tarušku, odpověď přišla bzry a já najednou vyplňovala adopční formulář Smile. Po jeho odeslání jsem byla sama uzlíček nervů, zda vůbec projdu Smile. Večer mi volala Terezka a domluvily jsme se na osobním setkání, kde bylo rozhodnuto, že Taruška bude spinkat na našem gauči Innocent. Pak šlo všechno hrozně rychle a najednou tu byl den D - příjezd pejsků z Irska.


Nebudu se tu už dlouze rozepisovat (uvědomuji si, že píšu na psí blog a ne román Jih proti severu Wink), ten den byl hrozně dlouhý a vyčerpávající. Byla jsem nervóznější než u státnic a když mi Terezka předala ještě ustrašenější uzlíček než na fotce, nebyla jsem schopná slova. Okamžik, kdy jsou vyčerpaní a vystrašení pejskové předávání dojatým rodinkám se nedá popsat, ti co jej prožili mě jistě chápu Smile.


Po příjezdu domů Taruška okamžitě vlezla do postele a to bylo od té chvíle její útočiště a místo, kde se alespoň trošičku cítila bezpečně. Spolu jsme navázaly kontakt myslím rychle a bez větších problémů. Vysvětlila jsem jí, že nebude mít jeden domov, ale rovnou dva, jeden u mě a jeden u mých rodičů, kteří se na ní už moc těší, takže se celkem rychle seznámila i se zbytkem rodiny a teď si svůj "druhý" domov řádně užívá, protože zjistila, že tam se jenom blbne, mazlí, hraje a rozmazluje Smile. Seznámení s Merlinem bylo vlažnější. On nejevil moc zájem, ale Tarunka měla z brášky velikou radost Smile. Holt si musel Mr. Merlin projít několika fázemi: laxnost - obtěžování (jé ona je to holka) - totální ignorace - friends forever Smile. Týdenní psí dovolená proběhla celkem v poklidu. Taruška se aklimatizovala, chodilo se na dlouhé procházky, proběhlo pár návštěv, skvěle zvládla i seznámení s naším kočičákem a jsou z nich super kámoši, aniž by u toho kočičákovi šlo o krk Laughing, prostě všechno vypadalo idylicky. Nastal ovšem den, kdy jsem musela do práce a obavy se mi opět snažily prorvat do hlavy. Na první den to nebylo tak hrozné, jedna loužička, vytahané nějaké oblečení a koš, docela se mi ulevilo. Ale druhý den jsem se už skoro nedostala do bytu ... zabydlela se u nás potvora separační úzkost a ukázala se nám v celé své kráse. Najednou jsem nevěděla, co dělat a obavy se měnily v hrůzu, jeslti tohle vůbec zvládnu. Odnesla to Terezka, která si musela vyslechnout hysterický telefonát (za což se ještě jednou omlouvám Wink). Vše jsme probraly a já začala s Taruškou trénovat dle Terezčiných cenných rad. Merlin také pochopil, že tady není čas na hrdinství a musí urychlit svou fázi ignorace Smile. Díky radám a díky Merlinkovi, který Tarušku začal učit, jak si hrát, spinkal u ní u pelíšku, aby se v noci nebála a začal naplno fungovat jako starší brácha, jsem den ode dne viděla pokroky. Jak Terezka slíbila, za týden doma už nebylo skoro nic, jen pořád ty koberce byly v jiných místnostech než když jsem odcházela, ale to mi ti dva záhy také vysvětlili, když rozjeli své řecko-římské zápasy a boje o hračky Smile. V den, kdy mě po příchodu domů vítala vrtěním ocásku a skákala mi až na hlavu jsem uronila pár slz, což psychicky neunesl Merlinek a snažil se mě ulízat k smrti - prostě neskutečně krásný pocit Smile.


Stále ještě trochu bojujeme se strachem z cizích lidí, hlavně s mužskou populací, s prudkými pohyby rukou a nohou a se zapálenými cigaretami, ale jinak si troufám říct, že je už Tarunka šťastná a spokojená a s ní i Merlinek a já.


Ten pocit, kdy krůček po krůčku a den po dni vidíte pokroky, kdy vám ten ustrašený uzlíček začíná důvěřovat, kdy  začíná věřit, že teď už ho čeká jen samá radost je nenahraditelný! Naučila jsem se také spousty nových věcí, jak nainstalovat domovní telefon (teď ho ještě zprovoznit Wink), že je dobré mít pod kobercem protiskluzovou podložku a poznala jsem kouzlo spaní v teplých ponožkách (nepřijdete jen o místo na gauči, ale i o peřinu a polštář Smile).


Ještě jednou bych chtěla touto cestou poděkovat Terezce, Lucce a Mílovi za jejich poslání měnit ošklivé osudy dlouhonožek na druhou šanci a dělat tak dvounožcům krásnější a bohatší životy Smile. Děkuji za příležitost stát se toho součástí Kiss.

obrázek 26
obrázek 28
obrázek 69
obrázek 81
obrázek 102
obrázek 116
obrázek 140
obrázek 164
obrázek 188
obrázek 232
obrázek 267
obrázek 274
obrázek 275
obrázek 283
 

Komentáře k článku

dadynka
Tara - fotky na FB
(dadynka, 28. 11. 2010)

Dnes jsem koukala na ty krásné fotky Vaší Tarušky a pak jsem se ze zvědavosti chtěla podívat, zda má blog. Zjistila jsem , že jsem tohle Vaše nádherné povídání nechtíc přehlédla, přeskočila. Moc krásné. Píšete nádherný příběh o Vašich hafáncích, o Merlinkovi, který jako každý pes časem pozná, kdo jeho pomoc potřebuje a dává mu ji. Jako Vaši Taře. Vždy, když čtu tyhle příběhy váhání, pochybností o sobě samém, rozhodování, zvažování, vrací se mi vše zpět. Ten rok, co mám mé dva milované černoušky, ten rok předtím, kdy mi odešli dva stařincí pejskové. Člověk má obavy, zda tyhle pejsky dokáže znova postavit na nohy, vrátit naději, radost ze života a lásku. Taky jsem je měla. Zbytečné. Dokáže. Každý, kdo je má v srdci. A oni každý jediný se vás zachytnou jako stébla, ulpí na Vás a jste prostě svoji. A vy na nich.  Krásné, díky.

 
micha
(micha, 03. 12. 2010)

Moc hezky napsané!!! Kdybych nebyla v práci, tak nechám ty slzy ukápnout, ale takhle je musím zamáčknout ... jsem fakt cíťa :D


Je úžasné vědět, že někdo prožívá (-val) to samé.  Mr. Merlinek je sympaťák a Taruška má štěstí, že se od něj mohla plno věcí naučit. Teď jsou nerozlučná dvojka (trojka - i s kočičákem) ¨, která Ti dělá radost. Mají skvělou paničku ;)


Míša + Woody

 
Bii
Krásná holka
(Bii, 18. 03. 2011)

Teprve teď jsem si prohlížela tyto fotky a zjistila,  že to původně utrápené zvířátko u zeleného plastového pelíšku je vlastně ta úžasná holčička se kterou jsme se seznámili u Meteoru. Je to super vidět jak je teď šťastná:-)

 

Napsat nový komentář

nadpis komentáře:
vaše jméno:
ochrana proti spamu: (napište prosím správný součet čísel) 4 plus 2 =

 

Další články v blogu

2) Jak se má naše pinceznička :)

Už je to nějaký ten pátek, kdy jsem dávala do blogu nové fotečky naší pincezničky :)), tak se to budu snažit rychle napravit :). Tarinka všechny dlouhonožky moc pozdravuje a kdyby se někomu chtělo na chrtí prochajdu v Praze, tak…
Lálinka se svýma klukama
spinkání v novém pelíšku
s Corrim na Meteoru
gaučink
s Mr. Blackem
 
(19. 02. 2012 | 2 komentáře) zobrazit článek

1) TAK JDE ČAS ...

Už jsou to čtyři měsíce, co u nás našla svůj domov naše irská princezna Taruška. Musím říct, že za tak krátkou dobu jsme spolu ušly kus cesty . Když Taruška…
obrázek 1207
obrázek 1208
obrázek 1209
obrázek 1210
obrázek 1211
 
(19. 01. 2011 | 6 komentářů) zobrazit článek

Aktuálně

Chrti v nouzi
materiály na podporu adopce

Zde si můžete stáhnout materiály pro propagaci:
chrti v nouzi
Děkujeme :-)


Chrti v nouzi děkují za péči a podporu MVDr. Ivo Hylákovi a jeho týmu
Vyvet


Program adopce chrtů ohrožených smrtí nebo strádáním v zemi jejich původu (greyhound a lurcher)