Po pár dnech co máme doma Segundu jsem se rozhodla, že budu psát blog.... když mi bylo řečeno, že sem můžu psát (pokud budu chtít), tak jsem si říkala, že je to blbost :-), ale stejně mi to nakonec nedalo a už mám v hlavě tolik myšlenek, že se sem musím vypsat.
Po pejskovi jsem toužila dlouho... ale nikdy nebyla vhodná doba. Stránku chrti v nouzi jsem sledovala nějaký pátek a věděla jsem, že pokud psa, tak jedině takhle, protože psa jsem si pořídit nechtěla.... psa jsem chtěla zachránit.
Po té co jsme se rozhodli, že koupíme velký byt ve městě a odstěhujeme se konečně poprvé do svého, jsem nadhodila doma myšlenku pořídit si psa. Naštěstí přemlouvání nebylo velké, i když po návštěvě Lucky a chrtů u nás doma jsem myslela, že se můj sen nikdy nestane skutečností a psa mít nikdy nebudu... manžel začal couvat - bál se myšlenky, že psa nikdy nepustí z vodítka a pod. všech negativ, které Lucka popravdě řekla u nás na návštěvě.
Když už jsem byla odhodlaná odepsat, že si pejska nakonec nepořídíme, tak přišla spásná sms od manžela: Jsi si jistá? Neprobereme to ještě večer? A naděje svitla.... a za pár hodin mě už hřál ten úžasný pocit, že pes bude :-)
Dny příjezdu se blížili a my pořád ještě neměli klíče od nového bytu....nervozita stoupala.. Nakonec jsme měli dřív pejska než byt...ale jen o dva dny...a najednou starostí hromadu. Segunda jako kdyby chápala, že je to na všechny moc, tak se chovala naprosto úžasně a velice inteligentně, což jí (6. den po příjezdu) do teď vydrželo. Nikdy jsem neviděla tak inteligentního a chápajícího psa... Za těch pár dní zvládla všechno co jsme od ní chtěli (a to jsme počítali, že to bude trvat týdny). Segunda jezdí v autě s šarmem hvězdy - buď vidíme ve zpětném zrcátku jak trčí dvě srnčí uši nebo si prostě lehne a spí. V byte ví kde má své místo na gauči, nedovolí si nic vzít ze stolu nebo z kuchyňské linky nebo z poliček (žádná antipsí opatření zatím nebyla potřeba, kuřecí nohy taky po mém odchodu nikdo nezblajznul z linky). Venku inteligentně ví, že vodítko, které se nedopatřením dostalo mezi nohy, patří mimo ně a sama nastaví nožku tak, aby se jí zase dostalo ven. Její první včerejší puštění z vodítka na zahradě proběhlo více než skvěle. A šťastnějšího psa by člověk těžko v okruhu několika kilometrů pohledal. Na své jméno začala slyšet a přišla pokaždé na zavolaní (nebo spíš se rozběhla jak raketa a měla co dělat aby to u nás zabrzdila :-).
Dnes prožila svou první noc v novém bytě stejně jako my. Přes den mi pomáhala s úklidem (po tom co jsem za dveřma bytu uklízela chodbu si usmyslila, že mi ten hadr z kýblu vezme ať už radši nikam nechodím pryč :-) ) A taky jsme trénovali můj odchod z bytu. Večer pochopila, že naše nafukovací dočasná matrace je náš pelíček a ona má svůj (taky dočasný) tak nás aspoň přišla dvakrát v noci zkontrolovat jestli něco nepotřebujem (nejlépe zahřát :-) ) a ráno jsme vyvenčili a zůstala tu sama. 1x jsem ji byla dopoledne zkontrolovat (a už vím že si umí otevřít vrchní dveře od bytu od kterých nemáme klíč) a v po chvíli pískání si šla lehnout do pelechu. V poledne jsme vyvenčili a teď tu spolu ležíme a ona tu spokojeně regulérně chrápe jak starej chlap....
A jak se nám změnil život? Oba za pár dní víme, že to bylo skvělé rozhodnutí a jsme šťastní, že ji máme a ona má nás! Díky Luci a díky všem co se na tomhle projektu podílíte!
Ať je vám spolu moc prima.
