Loading Translate
 EN
adopce chrtů chrti v nouzi
pejsci blogují blogy pejsků

Anička či Annie (Tullyanna)...

(Autor blogu: jcmsvoboda | Zobrazit přehled článků blogu)

... nebo prostě fenečka či chrtečka Smile

http://www.chrtivnouzi.cz/chrti/208.html

Narodila se 16. srpna 2006 jako Tully Anna a 16. dubna 2011 jsem ji přivítal pod svou střechou a věřím, že toto datum je počátek řady šťastných let pro oba z nás.


První den doma

článek ze dne: 17. 04. 2011

Hlavička krásné černé fenečky Tullyanny mi učarovala okamžitě poté, co jsem ji spatřil v nabídce irské organizace, jež s Chrty v nouzi spolupracuje a když mé předchozí pokusy o adopci jiných pejsků nevyšly, stala se mým nejvýznamnějším želízkem v ohni - velice jsem se zaradoval, když se v nabídce ChvN objevila a jakmile byla potvrzena její reservace pro mne, věděl jsem, že mne čeká řada nocí, jež až do příjezdu pejsků nedočkavostí stěží prospím klidně.


Když se přede mnou objevila 16. dubna 2011, nesnadno jsem skrýval své dojetí - plachá, nádherná jemná fenečka s hlavičkou, jež mi připadala ještě daleko nádhernější, než jsem znal ze snímků, a drobnější, než jsem si představoval. O připravený pamlsek příliš nestála, snad nevěděla, co si o mně má myslet, ale když jsem její žíznivé tlamičce přidržel misku s vodou, dočkal jsem se první nesmělé pusy. Cesta domů proběhla poklidně, přestože zmatená Anička nebyla asi nadšena, následovalo první společné krátké venčení s mými staršími fenečkami, aby se holky trošičku poznaly mimo byt. Z příbytku byla trošku vedle, procházela se sem a tam a rozhodla se ke všem vůním, jež zaregistrovala připojit pár kapiček té své, což jsem jí ovšem s pomocí Domestosu překazil. Byla to zatím jediná drobná neplecha, jíž se Anička dopustila, ježto nevycházím z údivu nad její čistotností - jakmile si potřebuje ulevit, dá o sobě vědět a jde se ven. Na vodítku chodí krásně, když začne trošku táhnout, okamžitě a vzorně reaguje na jemné stažení zpět. Hezky si osvojuje povel "čekej", pro mou potřebu bezpečného venčení zdaleka ten nejdůležitější. Občas se zastaví, nasává vůně či sleduje okolí nebo se prostě jen ohlédne na mne, aby se jí dostalo pohlazení. Malí pejsci, jež tu a tam potkáváme, jsou zcela mimo její zájem. Hned při prvním pokusu zvládla 5 schodů vedoucích od výtahu k hlavním vchodovým dveřím, zprvu trošku nejistě, ale druhé vyběhnutí již bylo, jako by schody znala odjakživa a dnes ráno je bez většího strachu, byť maličko nejistě, i seběhla. Výtah je pro ni zjevně docela nová věc, avšak poprala se s ním skvěle - musím ji sice lehoučce postrčit, aby nastoupila, ale chápe a reaguje výborně.


Doma byla zpočátku velmi zmatená, několik hodin prochodila a kromě pár piškotků, jež si opatrně vzala, nic první večer nesnědla. Dnes již ukázala svou chuť k jídlu a při večerním krmení předvedla i první hlasový projev - lehce netrpělivé zakňučení, když se jí snad zdálo, že podávání večeře trvá příliš dlouho. Jí velmi spořádaně, nehltá a piškoty (jimž už přišla definitivně na chuť) si z ruky bere velice jemně - při pití naopak spoustu vody vybryndá z misky na podlahu. Je velice kontaktní, ráda se ke mně či k matce postaví a nechává si hladit a pusinkovat hlavičku.


Snad to bylo velkou únavou z dlouhé cesty, ale k mému překvapení prospala Anička v klidu celou první noc. Bohužel nevyužila ke spánku krásný měkký pelíšek, který jsem jí ve svém pokoji připravil, ale spala v obývacím pokoji na koberci. Pelíšek jsem jí tam dnes přestěhoval a před několika minutami v něm již spokojeně usnula.


Tím se dostávám k věci, jež je teprve na začátku a jak doufám, podaří se nám nad ní zvítězit, totiž ke vztahu mých starších feneček k Aničce. Kdežto Lenka, navzdory své lehce přidrzlé povaze, se s Aničkou celkem bez potíží srovnala, Sárinka si zatím žárlivě střeží můj pokoj a Aniččiny pokusy o vstup podrážděně odmítá. Krmení probíhá zásadně pod mým dozorem, při čemž Anička musí být na vodítku, aby měla ve mně oporu, nepřívětivě též Sárinka vrčí, je-li na posteli či gauči a Anička se ke mně přiblíží. Z tohoto důvodu (možná i z jiných vedle něho) se dosud Anička neodvážila kteroukoli postel nebo gauč obsadit. Na neutrální půdě - tedy mimo byt - spolu holky vycházejí zcela dobře, ale doma mě ještě čeká velký kus práce, abych Sárinku přesvědčil Aničku do smečky přijmout. Společná venčení - přes bezproblémový vztah - se nakonec nezdají být příliš ku pomoci, ježto Sárinka zkrátka nestačí Aniččině svižnému tempu, takže soudím, že Aničku budu muset venčit samotnou.


Tím bych asi prozatím vyčerpal své první dojmy z nového soužití, z nichž Anička vychází jako nesmírně hodná, jemná a tichá fenečka (pravda, při večerní procházce se polekala jakéhosi mladíka a spustila štěkot - její hlásek byl málem jak ze chřtánu samého ďábla Laughing ), za níž jsem velice šťasten - věřím, že se mi podaří Sárinku uvyknout tomuto zlatému stvoření, jež svou milou povahou a krásou jako by bylo vtělením anděla.


(PS: bohužel nejsem zatím schopen podělit se o snímky, ježto software mého fotoaparátu není kompatibilní s mým operačním systémem. Pevně doufám, že sem brzy nějaké obrázky umístím.)

 

Komentáře k článku

GAMGABB
(GAMGABB, 18. 04. 2011)

Jé s radostí koukám, že nakonec jste se i vy dočkal své chrtí krásky. Přejeme hodně štěstí. Všechny drobné nedostatky o kterých píšete zcela jistě vyřeší čas . Vítej doma, krásko.

 
Azzamína
zdravíme
(Azzamína, 18. 04. 2011)

Tak to je krásné, že máte konečně svého chrtíka doma.Budeme se těšit na vaše povídání o sžívání s vaší Aničkou.  Rozhodně jste toho na tak krátký čas stihli společně víc než dost. Sžívání se smečkou nějakou dobu potrvá. Důležité je, že si venku rozumí, takže doma jde jen o nějaké vymezování hranic. Nic bych nelámala násilím, pokud si dominantnější fenka hlídá nějaké místo, neuvolňovala bych ho Aničce...pokud má někde své místečko. Dobré je upevńovat vztahy společným krmením pamlsků, u nás to fungovalo skvěle, jídlo sdružuje:) ale dodržovala bych hierarchické postavení psů, a třeba po splnění nějakého příkazu pochválila jménem a dala piškot. Občas může dojít k nějaké výměně názorů, korigujte to tak,aby nedošlo ke rvačce, ale podle reakcí poznáte, kdo bude dominantnější a tyto pozice respektujte. Nemá cenu za každou cenu protěžovat "nejslabšího" člena, dělá to pak zmatky u všech.


Když přijde Soberano na gauč, kde leží Azzam, ten odchází pryč. Prostě Sobík je dominantnější a Azzam to respektuje. A já taky. Rozhodně neříkám, Azzámku chudáčku, tebe vyhnal, pojď zpátky. Některé věci a to vzájemné vztahy musíte nechat na nich.


Ale určitě to nebude tak horké, za pár dní budete psát jaké jsou fenky skvěle sladěné...uvidíte.

 
Štěpánka
Danny je pohodář
(Štěpánka, 18. 04. 2011)

Když jsem poprvé uviděla Dannyho, tak jsem koukala na malé telátko se smutnýma očima. Ještě než jsme jeli domů, tak už louskal piškoty a cesta proběhla v pohodě. Před domem nás čekaly moje dcery s naší útulkářskou pudlicí a my čekaly, jak na sebe budou reagovat.....Andula byla v pohodě do chvíle, než zjistila, že jde Danny s náma domů. V kuchyni na něj vystartovala, ale hned se schovala pod stůl. Dnes už spolu leželi na pelíšku a jsou v naprosté shodě. Danny se ani jednou doma nevyčůral a nevykakal. Za to venku, když udělá potřebu, leze mi do kapsy, kde mám nakrájený sýr. Andula se hbitě přiživí s ním.


Hned večer, po příjezdu, snědl misku granulí a jí  pořád.....holce vytáhl z tašky svačinu do školy. Miluje rohlíky a vytáhne je i ze sáčku. Je to šikula, který si zamiloval dceřinou postel, ale večer ji tam milostivě pustí. Jo a naši dva potkani, kteří jsou v kleci, ještě žijí. Danny je občas navštíví a hlasitě na ně štěkne.


Jsme rády, že ho máme. Je to zlatíčko. Zítra vyzkoušíme, jak se budou psi chovat, když budou sami doma. Doufám, že nebudou řvát, jak na lesy. Tak nám držte pěsti.


 

 
Zlata
Bray
(Zlata, 18. 04. 2011)

Bezva článek,


my jsme také měli pohodovou cestu domů. Měla jsem strach,že se mu nebude chtít  po tak dlouhé cestě znovu do auta. Domů jsme dorazili po půlnoci spát šli asi v jednu,ale moc jsem se nespala. Najíst dostal, přesto do rána slídil po bytě a hledal jídlo.  Podařilo se mu ukořistil pár buráků,které jsem zapomněla uklidit.Ráno nám označkoval naše kameny co jsme si dovezli z cest. Tímto jeho tzv. neslušné chování skončilo.O venčení se hlásí, schody - žádný problém. Je to neuvěřitelný skokan z místa vyskočí,jako by se nechumelilo, na zídku tak metr třicet. Jeho ostych se dnes úpně rozplynul a z očí mu kouká roštárna


 


 

 
jcmsvoboda
Děkuji...
(jcmsvoboda, 19. 04. 2011)

... za vlídná a povzbudivá slova a raduji se za Dannyho i Brayenka Smile


V žádném případě si nezoufám, nepochybuji, že napětí mezi fenečkami časem, zvykem a vhodným vedením zmizí nebo se alespoň výrazně omezí. První vlaštovka příznivých změn se již objevila, ježto Sárinka, tisknoucí se ke mně na gauči, již dnes 3x strpěla Aniččinu hlavičku složenou v mých dlaních. Obě holky opět vedle sebe pojedly (pochopitelně pod mým dozorem a prozatím stále s Aničkou na vodítku), při prvním krmení již bez Sárinčiných projevů nevrlosti. Přirozeně zachovávám od samého počátku "klovací pořádek", takže Anička dostává pamlsky i misku s krmením jako poslední. Poté, co jsem ráno přemístil Aniččin pelíšek zpět do svého pokoje, Sárinka 2x nechala Aničku, aby se v něm uložila a trochu si v mém pokoji zdřímla. Dokonce též několikrát dospěla k závěru, že mimo můj pokoj jsou občas zajímavější věci než hlídání Aničky, takže ji v něm párkrát nechala bez svého dohledu. Mezitím ovšem přirozeně dala vrčením Sárinka několikrát najevo, že z Aničky není nijak zvlášť naladěna, takže napětí je stále nezanedbatelné. Je ovšem patrné, že zvolna nastává určitý posun k lepšímu, a nemám proto příčinu ztrácet optimismus.


Anička již nastupuje do výtahu zcela ochotně, zatím se stále leká řady zvuků v okolí (např. i když škrtnu podrážkou o nějakou nerovnost na asfaltu), naneštěstí dnes bylo díky jakýmsi stavebním pracem nedaleko mého domova venku velmi hlučno, takže byla dost vystrašená. Předešlou noc trochu kňourala, ale nakonec se asi kol. 2.30 uklidnila a spinkala pak až do rána. Dostaví-li se jí potřeba ulevit útrobám, hledá si obtížně místečko, je-li nedaleko nějaký ruch (pochopitelně, je to dáma, takže u této činnosti nestojí o obecenstvo Smile ). Jde o zcela očekávané a málo překvapivé projevy "kulturního šoku", takže si jsem jist, že tyto strachy za čas (a možná dokonce krátký čas) překoná - jak je z mých předchozích slov patrné, je velice učenlivá a pokud mě dosud něčím překvapila, tak rychlostí, s jakou dokázala řadu nových věcí vstřebat. Nyní (asi 1.30 v noci) blaženě spinká, což se vskutku zdá její nejoblíbenější náplní dne.


Mám důvod věřit, že brzy nastanou další úspěchy v Aniččině uvykání novému domovu, o něž se pochopitelně velmi rád podělím. Smile

 
Marta
(Marta, 19. 04. 2011)

Zdravíme s Foxíkem a Corriganem Aničku (Tulinka jí říkám v duchu Smile), i ostatní pejsky, statečné cestovatele. Situace u Vás nám v mnohém připomíná tu naši. Krůček po krůčku, ale už za tři dny člověk zažívá pokrok. Určitě bude vše dobré. Pohled na tvorečka, co přijel vyplašený, a teď si blaženě spinká jak princ na hrášku, opravdu nevím, že by mě kdy něco hřálo u srdce víc. "Tulince" posíláme, no, co jiného než pusinku na hlavičku. M., C., F. 

 
dadynka
pro všechny nové pejsky
(dadynka, 21. 04. 2011)

Moc pěkné povídání o Vašich nových pejscích. Určitě to s Vaší smečkou, Jane, bude lepší a lepší, přesně jak píše Monika, pozorovat pejsky a nechat tu jejich přirozenou hierarchii, oni si sami tu dominanci stanoví. Samozřejmě ten vůdce jste Vy a je třeba usměrnit do určitých mezí, aby si neublížili. A Vaše malá také potřebuje čas, aby si zvykla, že je tady někdo další, s kým se bude o Vaši lásku dělit. A obříka Dannyho jsme vzpomínaly na včerejší večerní procházce s Marcelou a Willíčkem, těšíme se, až posíliš, Štěpánko, naši partu. Všem moc porozumění a radosti. Kája s Ladynkou a Wingsíčkem

 
jcmsvoboda
Zdravím...
(jcmsvoboda, 23. 04. 2011)

... Foxíka s Corriganem i paničku (pusu na hlavičku jsem Aničce samozřejmě předal Smile ) i všechny ostatní pejsky a jejich přátele.


Sbližování Sárinky s Aničkou probíhá zvolna a Sárinčina mrzutost odchází jen pomalu, ale objevují se další signály zlepšení:


- při podávání krmení již Anička jde do mého pokoje sama bez vodítka, kolem Sárinky sice proklouzne co nejrychleji, ale ta se v té době již obvykle věnuje své vlastní misce a Anička ji nezajímá,


- Anička se dokonce již odvážila očichat Sárinčinu prázdnou misku a Sárinka reagovala jen mírně rozladěně (asi jako "Bože, holka, ta tvá vlezlost mě opravdu nebaví"), kdežto v prvních 2 dnech byl její hlas varovný ("ještě krok a rafnu tě") i při pokusu Aničky přiblížit se ke mně, měl-li jsem Sárinku po boku,


- Sárinkou tolerované návštěvy Aničky v mém pokoji jsou stále častější a slábne Sárinčina potřeba mít v něm Aničku pod svým dohledem, občas se dokonce obě fenečky těší z mého mazlení společně, ale tyto okamžiky jsou přece jen stále dost vzácné,


- obě holky se těší na společné vyvenčení, k němu však dochází jen pozdě večer na pár minut, jinak je kvůli výrazně odlišnému tempu musím venčit odděleně (Anička zjevně trpí Sárinčinou pomalostí, neví jak vládnout svýma dlouhýma nožkama, aby dokázala jít stejně pomalu - při tempu, jež vyhovuje Aničce, bych naopak Sárinku na vodítku nejspíše uškrtil).


Jinak bych řekl, že Anička se pomaličku otvírá, což se projevuje jednak rostoucí zvědavostí (zjistila, že matčina taška je po příchodu z nákupu ztěží odolatelná - předevčírem by si ještě nedovolila zabořit do ní svůj dlouhý nosánek) a zvýšeným zájmem o podávané krmení - přesto musím říci, že po příjezdu trochu pohubla. Sice to přisuzuji spíše adaptačnímu stressu, ale přesto jí teď raději krmím nikoli 2x, ale 3x denně.


Včera jsme měli první potřebu vyběhnout schody do 3. patra kvůli drobné závadě na výtahu, nebyly sice pro Aničku tak snadné jako ty, jež vedou od výtahu k hlavním vchodovým dveřím, ale zvládla je bez většího strachu a šikovně.


Mou nepřítomnost doma, na niž jsem začal Aničku zvykat již od pondělí, se naučila snášet dobře, třebaže prý po mém odchodu pár minut tichoučce kňourá. V klidu prý přestojí i matčino kratší odběhnutí, kdy zůstávají nakrátko doma pejsci sami.


Co se nám zatím příliš nedaří, je překonávání strachu z lidí - myslím zejména hloučky 2 a více lidí - v ulicích a strachu z dopravního ruchu, ale chtít po fenečce, jež přišla ke mně z pravděpodobně velmi tichého prostředí, aby se přes tento hluk překlenula za necelý týden, by bylo, hádám, poněkud troufalé. Trochu rozpačité je i to, že ač již chodí Anička do mého pokoje ochotně jíst, k misce s vodou ji tam musím stále vodit.


V tuto chvíli (kol. 01.00 v noci) Anička spokojeně spinká uložená do svého pelíšku, který stále ještě na noc stěhuji do obývacího pokoje. Již se ukázalo, že dostojí té správné greyhoundí pověsti, ježto spánkem zabíjí čas opravdu ráda. Rozhodně však, ať se zabývá spánkem nebo má právě potřebu vyvíjet nějakou činnost, při všem si počíná velmi mile z každé chvíle, kdy jsme si nablízku, se velice raduji. Brzy o tomto zlatém stvoření opět něco napíši. Smile

 
Yva
:)
(Yva, 23. 04. 2011)

Milý Jane, všechno důležité v odezvách na Váš blog tady padlo a jistě ještě další cenné rady přibudou, takže chci jen napsat jednu pozitivní vlastní zkušenost, aby z ní zejména vyplynulo, že i nemožné se s trpělivostí stane možným..Naše dvě holky s kocourky, kteří u nás doma byli dřív než ony, větší problém neměly, Benitka vůbec a Jess alespoň pokradmu občas proháněcí touze zcela odolat nedovedla. Horší to bylo venku, tam se - opět hlavně pro Jess - z kocoura stávala potencionální kořist. A víte, jak je to teď ? Vracíme-li se z procházek, naši kluci kocouří nám běží naproti a Jess je vítá ocáskem, ev. olízne a jdeme svorně spolu až do domu. A k úplné dokonalosti to dovedl mourek Fanda, který se přidává na procházce před spaním k nám a celou procházku s námi zvládne, tak si představte tu partičku - já, Jess, Beni a Fanoušek pod hvězdami....platí beze zbytku ono latinské " Per aspera ad astra " aneb obtížemi ke hvězdám :). Zdravíme a čeká vás krásný život :))..Yva

 
jcmsvoboda
Omlouvám se...
(jcmsvoboda, 23. 04. 2011)

... za své grafomanské exhibice a za všechny komentáře chci vyjádřit svůj dík, k němuž připojuji pohlazení pejskům. Smile Ne, nemám zase tak velikou zálibu ve slohových cvičeních, ale má potřeba podělit se o radost z každého úspěšně zvládnutého kroku mých feneček při vzájemném sžívání je zkrátka neodolatelná. Tak tedy:


- Při návratu z odpoledního venčení jsme s Aničkou opět museli vyběhnou schody. Sice se jí z přízemí do prvního patra vůbec nechtělo, ale jakmile se do nich pustila, počínala si s naprostou jistotou a další 2 patra již zvládla takřka automaticky.


- Po dopolední svačince si nejen pejsci natáhli svá tělíčka, ale rovněž i já jsem zatoužil ještě na chvíli padnout na lože, kam mě pochopitelně následovala Sárinka. Anička se přišla ještě k posteli se mnou trochu pomazlit - bez jakéhokoli náznaku Sárinčiny nelibosti - a uložila se do pelíšku, již přestěhovanému do mého pokoje. Takto jsme si všichni v pokoji několik hodin zcela v klidu pohověli.


- Odpoledne jsem s matkou vyrazil na objemnější nákup, takže pejsci museli zůstat asi hodinu doma sami. Po návratu jsem nevěřil svým očím - Anička si spokojeně - a poprvé od příchodu ke mně domů - hověla na mé posteli. Smile


- Anička se již osměluje a vidí-li mě nebo matku jíst, zkouší loudit. V tomto směru jsem ovšem přísný páníček, ježto chci přirozeně mít doma čtyřnohého přítele, nikoli čtyřnohého tyrana, takže touto cestou nic Anička nezískala. Když viděla, že žádné soustíčko neodpadne, přestalo ji loudění bavit a uložila se opět na mou postel. Když se na ní postavila, aby se trošku protáhla, objevila další do té doby neznámou (a zjevně přitom velmi zajímavou) činnost - pozorování sídlištního cvrkotu z okna.


Je opravdu s podivem, jak snadno se nakonec fenečky sžívají. Přestože Sárinka ještě tu a tam nad tou černou nohatou holkou zabrblá - např. Aniččiny pokusy o loudění rozhodně nejsou jejím šálkem čaje - každý den sleduji s velkou radostí nějaký ten - tu větší, tu menší - vstřícný krůček. Smile

 
Sally
krásné psaní...:-)
(Sally, 29. 04. 2011)

Jane zdravíme,


až teď jsem si, /ostuda/, přečetla Tvé krásné procítěné psaní..


Je krásné číst si o Aniččiných  postupných pokrocích,radostí a společném poznávání..


Černému čumáčkovi - i Tvým dalším fenulkám pusinky na nos,ať se jen a jen daří,přeji překrásné společné chvíle jako zažívám já se Sally...


Každý den je jiný,jinak krásný,od té doby co ji mám....


Zdravíme z Břevnova,


Jana

 

Napsat nový komentář

nadpis komentáře:
vaše jméno:
ochrana proti spamu: (napište prosím správný součet čísel) 9 plus 0 =

 

Další články v blogu

20) Anička oslavila 13. narozeniny...

... zcela uvolněným způsobem jako vždy, plná radosti z podaných pamlsků i vlídné pozornosti, jíž se jí dostalo. Drží se dobře, navzdory patrnému stáří, jež ji…
obrázek 7001
obrázek 7002
 
(19. 08. 2019 | 2 komentáře) zobrazit článek

19) Před 8 lety dorazilo štěstí s dlouhým nosánkem

Již stárnoucí chrtečka Anička se stříbřitými oušky naplňuje můj život radostí už 8 let. Podzimní operace ukázala, že její srdíčko je stále zdravé,…
obrázek 6997
obrázek 6998
obrázek 6999
 
(22. 04. 2019 | 1 komentář) zobrazit článek

18) Anička je po operaci očička

Před krátkým časem vyrostl Aničce na vnitřní straně pravého očního víčka malý nádor (po odstranění se naštěstí zdá, že benigní), který…
obrázek 6990
 
(07. 11. 2018 | 3 komentáře) zobrazit článek

17) Anička oslavila dvanácté narozeniny...

... a jako vždy, těšila se ze svého dne se svou typickou ležérností, umocněnou horkým počasím a narušenou pouze nadšeným pojídáním pamlsků, jichž se jí…
obrázek 6976
 
(19. 08. 2018 | 2 komentáře) zobrazit článek

16) Andělská víla Anička je 7 let doma

  Uplynuly 3 týdny od sedmého výročí Aniččina příjezdu, který jsem, žel, pro přemíru starostí nemohl oslavit příspěvkem včas. Anička již znatelně zestárla,…
obrázek 6971
obrázek 6972
 
(06. 05. 2018 | 1 komentář) zobrazit článek

15) Před 6 lety přijela krásná černá víla Anička...

... a zvolna se s plachostí rozhlížela po novém světě, jenž se stal jejím novým domovem. Hodně za léta zvládla a získala si mnoho přátel mezi lidmi i pejsky, sžila se s bicykly a…
obrázek 6897
obrázek 6899
obrázek 6900
obrázek 6901
obrázek 6902
 
(16. 04. 2017 | 1 komentář) zobrazit článek

14) Anička oslavila 10. narozeniny...

... a jako vždy, nelze říci, že by měla touhu se pro všechnu tu slávu přetrhnout.  Těšila se vlídné pozornosti a s chutí spořádala nějaké pamlsky, jimiž jsem jí…
obrázek 6834
 
(17. 08. 2016 | žádné komentáře) zobrazit článek

13) Pět let s Aničkou

Zdravím všechny chrtí přátele s hlavou plnou vzpomínek na den prvního setkání s drobnou, plachou a překrásnou chrtečkou Aničkou před 5 lety. Včerejší…
 
(17. 04. 2016 | 2 komentáře) zobrazit článek

12) Anička slaví 9. narozeniny

Čas letí a Aniččina něžná hlavička již trochu prokvetla stříbrem, přesto však působí stále mladě a šťastně. S aktivitou to sice nijak nepřehání, avšak…
obrázek 6741
obrázek 6742
obrázek 6743
 
(16. 08. 2015 | 1 komentář) zobrazit článek

11) Chrtečka Anička je doma 4 roky :)

Zdravíme všechny chrtí přátele a zejména ty, kteří přicestovali tenkrát s mým chrtím štěstím. Aničce se letos zatím všemožné pohromy, jimiž byl…
obrázek 6685
 
(16. 04. 2015 | 1 komentář) zobrazit článek

10) Aniččina podzimní únava...

Nemůže být pochyb o tom, co je Aniččinou nejoblíbenější (ne)činností. A tentokrát se mi podařilo - úplně poprvé - ji vyfotografovat ležící na…
obrázek 6546
obrázek 6547
obrázek 6548
obrázek 6549
 
(28. 09. 2014 | 1 komentář) zobrazit článek

9) Osmé narozeniny

Má chrtečka Anička dnes dosáhla 8 let, z nichž - jak čas letí - mně přináší radost již více než 3 roky. Letošní rok pro nás není právě…
 
(16. 08. 2014 | 1 komentář) zobrazit článek

8) Tři roky s andělem :)

Před 3 lety se můj domov rozzářil krásnýma chrtíma očima, ježto přijela má úžasná Anička, jež je vskutku ztělesněné štěstí a poklad - pokud jsem se na…
 
(16. 04. 2014 | 2 komentáře) zobrazit článek

7) Dva roky štěstí s chrtečkou

Můj láskyplný čtyřnohý anděl s dlouhým nosánkem završil dva roky v novém domově. Žel, nikoli v úplně slavnostní náladě, ježto malá chrtí ouška právě zápasí s jakýmsi zánětem - ve čtvrtek nás čeká kontrola u…
 
(16. 04. 2013 | 3 komentáře) zobrazit článek

6) Anička, já, Facebook a Timeline

V pozdních večerních hodinách včerejšího dne nastal zlom v mé účasti na Facebooku - dostal jsem totiž nový profil Timeline, který zuřivě nesnáším. Ježto jsem jej znal již řadu měsíců ze stránek mých přátel a dalších…
obrázek 4772
obrázek 4773
obrázek 4774
obrázek 4775
obrázek 4776
 
(19. 08. 2012 | žádné komentáře) zobrazit článek

5) Aniččiny narozeniny

Dnes má láskyplná Anička oslavila 6. narozeniny - tedy nijak zvlášť neoslavila, zkrátka a dobře si jen užívala vlídné pozornosti doma i na procházkách, tak jako jindy. Dostala novou hračku, ježto má ráda vše, co píská,…
 
(16. 08. 2012 | 3 komentáře) zobrazit článek

4) Rok s chrtečkou

Dnes uplynul rok od chvíle, kdy se má rodina čtyřnohých přátel rozrostla o krásnou Aničku a na den jejího příjezdu mohu těžko vzpomenout bez dojetí. Z plaché vyjukané chrtečky, jež zmateně klonila hlavičku netušíc, za jakým…
 
(16. 04. 2012 | 3 komentáře) zobrazit článek

3) Aniččin první měsíc

Je to neuvěřitelné, ježto mám pocit, jako bych si pro svou chrtečku jel teprve včera, ale už je to více než měsíc od chvíle, kdy jsem její něžnou hlavičku poprvé pohladil. A…
 
(21. 05. 2011 | 3 komentáře) zobrazit článek

2) Anička po 3 týdnech doma

Anička mi dělá stále více radosti, prodlužuje se čas, který tráví v mém pokoji a ráda se v něm ukládá na mou postel. Zdá se, že ani tato skutečnost již…
 
(08. 05. 2011 | 3 komentáře) zobrazit článek

1) Po dvou týdnech...

... od příchodu Anička pozvolna přemáhá strach z dění v ulicích a v jejím chování při procházkách začíná převládat zvědavost - častěji se zastavuje,…
 
(30. 04. 2011 | 6 komentářů) zobrazit článek

Aktuálně

Chrti v nouzi
materiály na podporu adopce

Zde si můžete stáhnout materiály pro propagaci:
chrti v nouzi
Děkujeme :-)


Chrti v nouzi děkují za péči a podporu MVDr. Ivo Hylákovi a jeho týmu
Vyvet


Program adopce chrtů ohrožených smrtí nebo strádáním v zemi jejich původu (greyhound a lurcher)