Zítra to budou dva týdny, kdy jsme si poprvé přivedli domů nového člena rodiny. Perry, přestože byl od začátku zlatíčko, od té doby udělal neuvěřitelné pokroky. Každý den se více a více osměluje a v posledních dnech začal dávat najevo své emoce. A musíme říci, že v drtivé většině jsou to ty pozitivní.
Zpočátku trochu zakřiknutější Perry, který nás sice oddaně, ale zato se smutným pohledem, následoval všude po bytě, je nyní nesmírně veselý kluk, kterému září nejen oči. Čím dál častěji se na nás směje a nadšeně vrtí ocasem, takže vidíme, že je mu s námi dobře a že mu snad nic nechybí.
Doma musí na všechno dohlížet, takže vždycky zaujme strategickou pozici ať už v na koberci (to je jeho nejoblíbenější), nebo v pelíšku, nebo dokonce i na kachličkách v předsíni. Co je možná trochu zvláštní, zatím se neodvážil vylézt si na gauč ani do postele. Vypadá, jako by se cítil nejistý měkkým povrchem pod nohama. S tím možná trochu souvisí i počáteční nejistota při zvládání schodů. Zpočátku se mu hodně rozjížděly tlapky a on se bál jít nahoru. Pak ale zjistil, že na tom vlastně nic není, a teď za ním musíme nahoru utíkat, abychom mu stačili.
Jinak prospívá ve všech směrech skvěle. Pan doktor ho pochválil, že je ve výborném stavu. Jen měl menší zánět v oku, ale ten už s úspěchem léčíme. U veterináře nám ale přichystal jiné překvapení - poprvé (a zatím i naposledy) štěknul. Až se jeho "psí táta" vylekal, jak to, že Perry umí štěkat (zatímco lidé kolem nechápali, co je na štěkajícím psovi tak divného).
Perry miluje procházky. Vždycky když vezmeme do ruky obojek, přijde a nastavuje hlavu. Taky cestování autem mu nedělá vůbec žádné problémy, většinou leží, nebo stojí a se zájmem pozoruje, co se kolem děje.
Tento týden jsme začali po večerech chodit na psí louku běhat. Sice tam tak pozdě nikdo nebývá, ale to Perrymu nebrání v tom, aby nám ukázal, jak rychlí umí chrti být. Velmi brzy ho to ale přestane bavit, odejde ke vrátkům a jako by nám říkal: "Co tam ještě stojíte? Pojeďme už domů..."
Večer má rád svůj klid, ale když ho zavoláme, žádné podrbání neodmítne. V noci spí klidně až do rána, ale jakmile přijde půl sedmé, začne pochodovat po bytě a čeká, až se vzbudíme, aby dostal granulky. Je to mlsoun mlsná, jako pamlsek mu chutnají hlavně sušené vepřové uši, ale vlastně nepohrdne ničím, co jen trochu zavání jídlem (to před ním nikdy není v bezpečí, naopak všechno ostatní, co by třeba jiní psi s radostí rozkousali, ho vůbec nezajímá).
Perry nám prostě přináší jen samou radost a těšíme se na každý další den, čím nás zase překvapí.
Na závěr ještě pár fotek...
.
.
/. Jen dejte opravdu pozor na té psí louce, může se kdykoli objevit malý pejsek v běhu a neštěstí by mohlo být velice rychle. Chodím s mými chrtíky na obrovskou psí louku velice často, bohužel nelze pejsky pouštět volně, není oplocená, ale skutečně těch malých běhajících prcků je tam moc, často jsou u nás, musím dávat velký pozor zvláště na fenečku, ta je zrovna moc nemusí. I u Wingsíčka, který je s pejsky naprosto v pohodě, vidím, jak je okamžitě v pozoru, když zvláště ve tmě vidí něco běžícího. Mějte se s pesánkem moc hezky. Kája a Wingsík a Ladynka
