POZVÁNKA NA SRAZ CHRTŮ 2020

4. - 6. 9. 2020 (pátek–neděle)
Autokemp U letadla, K Hrázi 515, 538 07 Seč

http://www.autocamp.estranky.cz/
Objednávejte přímo u pana Frisse, telefon: 739 730 732, autocamp.friss@seznam.cz.
Ceny ubytování
Příjezd na sraz je možný již v pátek od 16 hod. Těšíme se na vás!
Máte-li dotaz, prosíme, pište na náš mail.
 schovat zprávu  / (nezobrazovat zprávu)
 
 
Loading Translate
 EN
adopce chrtů chrti v nouzi
pejsci blogují blogy pejsků

Slečna Mags alias Maggie

(Autor blogu: davo | Zobrazit přehled článků blogu)

vzpomínka na dovolenou

článek ze dne: 11. 05. 2011

Zdravím všechny dlouhonožky a jejich dvounohé kamarády.


Už to bude skoro měsíc, co jsem s tou mojí lidskou dvojicí strávila týden v Krkonoších na naší první společné dovolené. A protože moje panička je „stará brzda“,  tak jsme se prostě k dřívějšímu napsání pár řádek zkrátka nepropracovali. Takže rychle k věci, ať panička zase ten texťák nezavře a neotevře ho až za týden J


Moji dvounožci zhodnotili, že nejsem zrovna nejideálnější pejsek na běhání u kola, na kterém dřív trávili dovolené, a rozhodli se, že se přeorientují na pěší turistiku. A co to znamená pro mě? No přece změna sprintera na maratónce.


Měli jsem štěstí, pěkně nám svítilo sluníčko a na hotelu jsme byli celý týden sami – takže nádhera a velký štěstí. Po nás tam mělo přijet 60 dětí na školu v přírodě. Kdo mě zná ví, že je to pro mě příběh jak z hororu: tolik dětí najednou, to bych z pokoje nevyšla ani za kilo voňavé šunky. Hned na začátku jsem uhranula majitele hotelu, kteří mě celý týden pak krmili dobrůtkama z kuchyně. Takže když páníčci navečer zašli do restauračky na „zasloužené“ pivko, já pěkně číhala, až někdo vykoukne z kuchyně a už jsem tam pěkně stála, vrtěla ocáskem a byla přítulná…..vždycky z toho něco káplo.


No a teď k té turistice: myslím, že na poprvé mi to šlo víc, jak dobře (aspoň mi to pořád říkali). Většina našich výletů se pohybovala kolem deseti kilometrů – to jsme brázdili okolí Benecka.


První větší okruh měl kolem 15 km. Jeli jsem do Špindlu a odtamtud přes Kozí hřbety na Luční boudu, z ní na Výrovku a zpět kolem Svatopetrského potoka zase do Špindlu. Já šla v čele naší expedice pěkně statečně, jak se to zpívá v tý písničce: „Až na vrcholky hor….“ Dvounožáci pořád brzdili, buď se kochali panorámatama a nebo lovili snímky a já musela pózovat. Páníček měl pro mě připravený v batůžku moje vlastní pití a mlsečky samo taky, takže mi nic nechybělo. Ale abychom si užili trochu srandy, čekal nás bonus skoro před vrcholem Kozích hřbetů a to kovové schody z roštů. Nová pěkná vymoženost, ze které mají možná radost lidi, ale rozhodně ne my, čtyřnožci. Pro moje aristokratický nožky je to věc nezdolatelná, dyť já nestoupnu ani na kanál! Ale mám velké štěstí, můj páníček nejenom, že je člověk s velkým srdcem (jak mnozí už víte) ale také člověk s velkýma svalama. Takže nelenil a po všech těch schodech, co následovaly, mě pěkně vynesl jako princeznu J.


Další větší výlet jsme měli k prameni Labe (taky asi 15km), to už byla sobota a k tomu ta prodloužená – Velikonoční, takže lidí na kopečkách přibylo, ale byla jsem statečná a skoro vůbec nestresovala. Jenom mě krapet rozhodila smečka psů všech velikostí a ras, která nás přivítala u Labské boudy. Sesypali se na mě jako kobylky, všichni na volno, já na vodítku – nebylo to vůbec nic příjemného. Naštěstí se hafani docela rychle vrátili k páníčkům a my mohli pokračovat k Pančavskému vodopádu. No prý je to tam děsná krása – já vám nevím, lidí tam bylo opravdu moc, tak jsem ocenila, že moji dvounožáci měli tolik rozumu, že jsem musela zapózovat jenom párkrát a rychle jsme mazali zase dál.


Při každém výletě jsem poslouchala, že chodíme hlavně s ohledem na mě, na moje síly a tak, ale na rovinu: nemyslím si, že ty dva moji by ušli o něco víc J


Jednou  jsem se  také stavili v takovým moc sympatickým hotýlku, zase jsem tam všechny okouzlila, hlavně pana majitele s manželkou. A nejvíc všechny pobavilo, když z hotelu vyšel asi dvouletý chlapeček (na ty bacha – nezapomínejte) a oznámil mamince: „koník!“….no jasně, že myslel mě. Ale víte co? Já jsem na to zvyklá. Ty moji páníčci, když se baví o mě dávají mi různá jména: Koník, Závodnička, Hyena, Kravička (ráda se pasu no),  Ňunína, Ťuťka, Princezna, Beruna – Maruna a já nevím co ještě. Říkaj to ale pěkným milým tónem, tak já jim to teda toleruju, když jim to dělá radost...


No a pak jsem měli ještě jednu veselou příhodu, teda spíš panička: Šly jsem spolu pěkně na pokoj. Dostala jsem baštu a panička šla do sprchy. Tak jsem si řekla, že tu mojí paničku krapet pozlobím. No tak jsem si pěkně otevřela, protože to já ovládám dobře. Dokonce tak dobře, že doma musí zamykat i když jdou jenom s košem a taky museli otočit kliku do spíže. Prý proto, abych na sebe nesvalila police, ale já stejně vím, že je to kvůli té fidorce, co jsem od ní zapomněla schovat papírek a oni mi ho našli v pelíšku. Ale zpět na dovču….no tak jsem pěkně otevřela a odešla. Paničku jsem si vychutnala: nechala jsem jí vylézt ze sprchy, aby mě z pokoje vyvolávala jenom v ručníku……tak rychle se určitě nikdy neoblíkala, vyřítila se z pokoje. To víte, že jsem stála pod schodama a čekala na ní. Ale je mi jasný, že už mě viděla, jak jdu na nějaký výlet pěkně sama – a to já bych nešla, dyť co já bych bez nich dělala?


No týden nám utekl pěkně rychle. Páníčkům se domů vůbec nechtělo, ale abych byla upřímná, mě docela jo. Jako procházky byly fajn, ale už jich bylo tak akorát dost. Byl nejvyšší čas vrátit se zase do té naší domácí pohody a hlavně taky za Mášou, ten to doma chudák musel celý ten týden hlídat sám.


 


Přeji všem krásné slunečné dny


Maggie

obrázek 2334
foto:   bylo sice sluníčko, ale sníh přece jenom taky
obrázek 2335
foto:   povinné osvěžení z mojí soukromé nádobky
obrázek 2336
foto:   poslední sněhulák postavený sousedy z Německa
obrázek 2337
foto:   u Svatopetrského potoka
obrázek 2338
foto:   nožičky moje unavený
obrázek 2339
foto:   nezdržujete pořád s tím foťákem...jdeme
obrázek 2340
foto:   ...až na vrcholky hor...tyhle schody jsou brnkačka
obrázek 2341
foto:   ...a tyhle schody žádná brnkačka nejsou :-(
obrázek 2342
foto:   kompletní expedice
obrázek 2343
foto:   u Pančavského vodopádu...rychlá pózička a honem pryč
obrázek 2344
foto:   pramen labe, který jsem tam ale nenašli, asi je pod tím sněhem
obrázek 2345
foto:   zase to pózování...jdeme radši, moc tu svítí
obrázek 2346
foto:   no jo, i pohled z bunkru jsem si užila
 

Komentáře k článku

Gamgabb
(Gamgabb, 12. 05. 2011)

Jsi teda šikovná holka , až na ty schody, styď se :-)) Já chodím taky s paničkou na tůry ale víc jak 20 kilásků už mě nebaví a začínám se táhnout , jak říkají dvounožci. V Krkonoších jsem ale ještě nebyla i když tyhle fotky znám, protože mi je ukazovala panička s bráchou Buddym který tam byl vloni na podzim, ten pramen tam je :-). Prý letos pošupem oba a do schodů mě určitě neponesou :-(  Zdraví Berry


Moc krásné povídání a fotky

 
davo
pro Berry
(davo, 12. 05. 2011)

Ahoj milá Berry. Já moc dobře vím, že ty jsi holka plná energie, to já sice taky jsem, ale vedle všeho úplně nejvíc preferuju ten gaučing. Takže musím sebekriticky přiznat, že já se "začínám táhnout" o dost dřív :-) Jinak jsem moc ráda, že se ti povídání líbí. Já pořád nic, a pak toho napíšu jak na román :-) Zdravím tebe a tvou paničku
P.S. se schodama máš pravdu. Ale mnohem víc, než překonávání  schodů se musím zaměřit na ty děti....nemáš nějaký tip? 

 
Alondra
:-)
(Alondra, 12. 05. 2011)

Krásné fotky, jistě moc štastná Maggie. Z dírovaných schodů by bolely nožky ještě víc, tak je to jasné .. ;-) Mějte se hezky!

 
Gamgabb
(Gamgabb, 12. 05. 2011)

Typ : přijeďte k nám, sousedi mají kupu uvřískaných dětí , které se ale psů nebojí a budou ochotné dávat piškotky co se do tebe holka vejde :-) Jiná rada než setkávání se , prokrmování dobrůtkama a mazlení asi od nás nebude.


Jinak jsem se zrovna vrátila s Buddym a paničkou z celodenního výletu a honem jdu také gaučovat Wink

 
Lucky
(Lucky, 12. 05. 2011)

Milá Maggie, koukám, že máš ty své dva Dvouhohé omotány pěkně kolem prstu. "Keep going, girl" Wink


Schody sem, schody tam - věřím, že postupně pochopíš a ti Tvoji Dvounozí ti pomohou.


Děti... no to máš těžké, chápu, že z nich máš hlavičku jako bubínek - ale Beruščina mamča má pravdu - pozitivní zážitky s hodnými, "jak-se-k-pejskovi-chovat" znalými dětmi by tomu postupně mohly pomoci... No a co, že to nejde rychle, vždyť nejsme housky na krámě a každý jsme v něčem svůj. A Ty jsi za těch 9 měsíců udělala úžasné pokroky Smile 


Papa Smile

 
davo
:-)
(davo, 13. 05. 2011)

Svatá pravda Lucky :-) když jsem přijela byla jsem chodící uzlík nervů. Dneska je ze mě načisto veselý psisko - však oni si to ti moji páníčci moc dobře uvědomují. A všichni víme, že i ty děti jednou zvládnu :-) pokroky jsou sice v tohle směru malý, ale přece jenom jsou.

 
soleille
(soleille, 14. 05. 2011)

Moc hezký fotky. Meguška to zmákla parádně, šikovná horalka :)


 

 
dadynka
(dadynka, 15. 05. 2011)

No moc krásné fotky a to povídání....jsi opravdu talent, Maggie! Za to, že je z tebe takový úžasný pejsek, jistě patří velký dík tvým dvounožcům. A ten strach z dětí, z toho se "nestřílí", časem se bude lepšit, třeba nikdy nebudeš fenečka, která bude společnost dětí vyhledávat, jistě víš ty sama, proč tomu tak je. Každý jsem nějaký, Maggie, lidé i pejskové. Co já bych poradila? Pořád a stále zkoušet ty dětičky, samozřejmě ve vší opatrnosti a jen ty klidnější, pomalu, opatrně. Bylo by moc fajn jaksi "nenápadně", aby ti tvoji dvounožci byli u tebe, hladili tě, pozbudili, jen krátce nechali děti přiblížit, ale aby vždy u toho "asistovali" a dělali ti jakousi ochranu, oporu. Dělám to tak, když vím, že je něco, z čeho má moje fenečka strach /a jsou takové situace!!!/, hladím ji, mluvím na ni, dotýkám se jí svým tělem. Je to tak vždy lepší, zvládá lépe. Tož se držte, hodně úspěchů a hlavně pomalu, není kam spěchat Smile Kája s Lady a Wingsule

 
davo
(davo, 15. 05. 2011)

Kájo, máte pravdu. Maggie rozhodně moc dobře ví, proč to má s dětmi, jak má. A víte co? My snad ani nechceme vůbec vědět, co za tím vším je......představy jsou dost horový (ve spojitosti s několika jizvami, které Maggie má po sobě - těžko říct, jak k nim vážně přišla). Nám dvounožcům by ani nevadilo, že děti nemusí, jak píšte, každý je nějaký. Jde hlavně o to, abychom to dostali do takového stavu, aby se ta naše beruška vysloveně nestresovala, a to věřím, že se povede...časem :-)
Dáša

 

Napsat nový komentář

nadpis komentáře:
vaše jméno:
ochrana proti spamu: (napište prosím správný součet čísel) 6 plus 3 =

 

Další články v blogu

3) Zdraví Vás všechny Maggie

  Zdravím všechny, tak už to bude brzy půl roku, co jsem nový domov našla na Vysočině u Dušana, Dáši a věčně nevrlého kocoura Máši (pana Pípáka a…
:-) tak tímhle pohledem jsem si všechny získala
obrázek 1350
obrázek 1351
obrázek 1352
obrázek 1353
 
(29. 01. 2011 | 6 komentářů) zobrazit článek

2) Maggie a jejích prvních 14 dní

A je to tady! Po „dlouhých“ dnech čekání mi na zadním sedadle auta dělá společnost Maggie. Adoptovaná chrtí slečna, která irský útulek vymění za byt 2+1,…
obrázek 77
obrázek 113
obrázek 141
obrázek 290
 
(24. 08. 2010 | 9 komentářů) zobrazit článek

1) Slečna Mags alias Maggie

Tak v neděli brzy ráno jsme si domů přivezli naší novou čtyřnohou přítelkyni Slečnu Mags :-)Když jsme jí poprvé ve Vanovicích viděli museli jsme uznat, že jméno Mags potřebuje…
obrázek 65
obrázek 176
 
(09. 08. 2010 | 4 komentáře) zobrazit článek

Aktuálně

Chrti v nouzi
materiály na podporu adopce

Zde si můžete stáhnout materiály pro propagaci:
chrti v nouzi
Děkujeme :-)


Chrti v nouzi děkují za péči a podporu MVDr. Ivo Hylákovi a jeho týmu
Vyvet


Program adopce chrtů ohrožených smrtí nebo strádáním v zemi jejich původu (greyhound a lurcher)